Nestává se tak často, aby jedna výstavní síň, pořádala v jednu chvíli hned dvojici nebývale povedených expozic, jejichž návštěvu by si neměl nikdo nechat ujít. Nyní k tomu ovšem došlo. V Museu Kampa je totiž momentálně k vidění mimořádně zajímavé výstavní duo. Tvoří ho přehlídky prací Karla Malicha a Františka Kupky.

O uplynulém měsíci doplňovala zmíněnou dvojici ještě jedna mimořádně zdařilá a podnětná expozice. Jmenovala se Bez začátku, bez konce, která byla věnovaná pracím nedávno zesnulého českého sochaře Aleše Veselého. Ten zemřel v polovině prosince loňskému roku a Museum Kampa se mu proto rozhodlo vzdát tímto způsobem hold. Veselý si něco takového bezesporu zasloužil, neboť šlo o jednoho z našich nejvýznamnějších sochařů 2. poloviny 20. století. „S jeho odchodem ztratila česká kultura výjimečného tvůrce,“ poznamenala tehdy kunsthistorička Mahulena Nešlehová, jež společně s někdejší Veselého asistentkou Alenou Bartkovou byla autorkou nynější přehlídky. Ta byla až do konce února k vidění v Konírně Musea Kampa, kde byly prezentovány jak autorovy práce ze zdejších sbírek, tak několik děl ze soukromých kolekcí a čtveřice širší veřejnosti dosud neznámých objektů z roku 2012, které vznikly na sympoziu v Mikulově. Nemalá pozornost byla na výstavě věnovaná Veselého pracím na papíře a asamblážím. „Pojímal svá díla jako zastavení na cestě, jako záznamy promýšlení svých otázek, protože on šel cestou poznávání i sebepoznávání, cestou tázání,“ prohlásila o nich Mahulena Nešlehová. Ačkoli přehlídka působila trochu dojmem, že je šitá horkou jehlou, šlo o poctu veskrze povedenou, spíš takové entrée do Veselého díla, které mohlo některým lidem pootevřít dveře do jeho rozsáhlého uměleckého ateliéru. Dělat navíc výstavu umělci, který se proslavil především svými rozměrnými instalacemi ve veřejném prostoru, z nichž poslední se stala Brána nenávratna na nádraží Praha-Bubny, je vždy velmi složité.

Hlavní pozornost však již od února zaměřuje Museum Kampa především na dílo dvojice slavných českých výtvarníků. Na prvním místě jsou pod drobnohledem zdejších kurátorů obrazy Františka Kupka, jenž tvoří i jádro zdejší stálé expozice. Zakladatelka muzea Meda Mládková se totiž se spolutvůrcem abstraktního umění osobně znala a postupně od něj získala řadu významných prací. Některé následně obětovala a poskytla světově proslulým galerijním institucím, aby vzrostla Kupkova prestiž. Nově otevřená výstava Vanoucí modře je sice minimalistická, přesto ale svým způsobem fascinující. K vidění je na ní jen pětice Kupkových pláten. „Koncepce expozice je postavena na pomyslné konfrontaci tří obrazů, které pracují s jedním tématem. Jmenují se stejně – Vanoucí modře – a ukazují, kudy lze posouvat estetické významy jednoho a téhož nápadu. Výstava je obohacena i o akvarel Studie ke Koupající se, jenž vychází z klasických impresionistických východisek, a olej Černý ovál, jenž už má v sobě kubistickou rozervanost a neuchopitelnost,“ přibližuje ji publicista Jan Šída. Pohled na tři verze Vanoucí modře je vskutku unikátní. Naposledy bylo totiž možné plátna pospolu vidět v roce 1976 v Guggenheimově muzeu v New Yorku, v Čechách si je lidé mohli prohlédnout zatím jen jednou a to v roce 1946 v pražském Mánesu. Obrazy totiž mají tři různé vlastníky – Národní galerii v Praze, Centre Pompidou a movitého soukromníka.

Za ještě objevnější v doslovném slova smyslu lze považovat druhou velkou výstavu, kterou Museum Kampa v těchto dnech hostí. Zasvěcena je dílu Karla Malicha, respektive jeho plastikám. V rámci expozice je přitom opět možné spatřit jeden naprostý unikát. Tím je tzv. plzeňský reliéf, který známý holický rodák vytvořil v roce 1980 pro jídelnu vysokoškolských kolejí Bolevecká 34 v Plzni-Lochotíně. Impozantní, před dva metry široké, dílo znázorňující lidskou postavu a za ní nebe plné vzdušných vírů, proudů i mraků bylo dlouho považované za ztracené. Až loni na jaře se ho podařilo najít nadšencům z projektu Křížky a vetřelci schované za skříněmi, kde sloužilo jako věšák. Univerzita ho následně nechala zrestaurovat a nově by plastika měla zdobit pracovnu rektora. Na výstavě je představena také Černobílá plastika z poloviny 60. let, která stála u zrodu podobných Malichových děl a kterou umělec nedlouho po dokončení měl možnost vystavit v Guggenheimově muzeu, v rámci souborné expozice nazvané Sochaři dvaceti národů. Jádro přehlídky v Museu Kampa ale tvoří Malichovy práce z posledních několika málo let. Některé z nich si nedávno mohli lidé prohlédnout na výstavě pořádané Galerií Zdeněk Sklenář v centru Prahy. „Nikdo z nás nečekal, že se Karel Malich opět k trojrozměrné plastické práci vrátí, protože více než deset let se zabýval pouze kresbami. Takže dnes můžeme vidět podstatný průřez jeho plastikami, vytvořenými za posledních pět let,“ dodal k přehlídce její kurátor Karel Srp.

Hodnocení:

Třebaže jsou dvě ústřední výstavy Musea Kampa v mnohém odlišné, spojuje je to podstatné – jsou objevné. Zatímco ta věnovaná obrazům Františka Kupky je decentní a umožňuje nám nahlédnout, kterak slavný opočenský rodák pracoval na svých tématech, jak je varioval a rozvíjel, posouval vždy trochu jinam, ta zaměřená na práce Karla Malicha nabízí kromě jednoho, respektive dvou unikátů, ucelenější pohled na významný výsek z autorovy tvorby.

Kde:
Museum Kampa
U Sovových mlýnů 2
118 00 Praha 1 – Malá Strana

Otevřeno:
denně od 10:00 – 18:00

89%

Jan Perniš