Mychajlo Kocjubynskyj

Stíny zapomenutých předků

Jistě už se vám přihodilo, že kniha od které jste toho hodně čekali, vás tolik za srdce nechytne. A jistě už se vám také stalo, že kniha, od které nečekáte vůbec nic, vás dokonale překvapí.

Já jsem nedávno zkoumal naší rodinnou knihovnu a našel jsem výše jmenovaný svazek. Ta věc, která mě tehdy zaujala byl název sbírky a celkem povedený přebal knihy (výtvarník Pavel Hrach), takže ještě téhož dne večer jsem knihu začal číst. A nelitoval jsem.
Takže o autorovi asi tolik: M. Kocjubynskyj je ukrajinský spisovatel, který se narodil roku 1864 a zemřel roku 1913. Jeho tvorba se dá rozdělit na dvě části. Ta první je sociálně kritická a druhá impresionistická. ,,Stíny zapomenutých předků“ patří do impresionistické části tvorby a autor zde skrze povídky a novely vykresluje nálady a hraje si s čtenářovými pocity.

V knize najdeme 10 příběhů, které nás zavedou do různých prostředí počínaje Ukrajinou a Sicílií konče. Ve všech příbězích autor čerpá z běžného lidského života , takže se setkáváme s rivalitou mezi rody, smrtí, nevěrou atd. Toto vše autor zaobaluje do impresionismu a jeho nádherné a velmi chytlavé črtání okolního prostředí dělá z této knihy opravdový požitek. V některých pasážích knihy ( např. Intermezzo) zcela upouští od linky příběhu a zůstane jenom u toho náladotvorného črtání. Za vrchol považuji titulní novelu (přeci jenom je mi sympatičtější karpatská příroda, než moře a sluníčko:) kde se prolíná život se smrtí, pohanství s křesťanstvím a reálno s magií. V závěru novely je popsán průběh pohřební hostiny a autor tak na povrch nechá vyplout i trochu ironie a sarkasmu. Asi po polovině knihy jsem si říkal, jestli je autor až takový pesimista, že každý příběh skončí smrtí, ale v druhé polovině už není smrt konečným a jediným řešením.

Jestli má svazek nějaká negativa, tak snad jedině opakování některých nápadů. To je však jen v malé míře a v žádném případě vám četbu knihy neznechutí. Více negativ už bohužel/naštěstí nenajdu.

Závěrem tedy musím říct, že se mi kniha přesně trefila do podzimní nálady a svezla mě na vlně melancholie. Všem kdo mají rádi impresi, chtějí si na podzim přečíst něco náladotvorného nebo jen zkusit ukrajinskou literaturu mohu tuto knihu vřele doporučit. Jelikož však zřejmě na pultech není (na internetu jsem nenašel), je třeba navštívit knihovnu nebo antikvariát. ,,Stíny zapomenutých předků“ za trochu snahy jistě stojí.

PS: Omlouvám se za příliš častý výskyt slov krásný, nádherný … Tato kniha prostě není o dokonale vystavěném příběhu, ale o náladě a tu dokáže vyprodukovat dokonale.

Nakladatelství Vyšehrad 1988
Překlad- Alena Morávková

86%

–jt-