Předchozí článek
Na Galerii Rudolfinum se snesl Soumrak
Publikováno 29 Dub 2013
Osamělost, odcizení a nejistota. To jsou hlavní témata, jež podle britské kurátorky Jane Nealové, dominují právě probíhající výstavě Nightfall, česky tedy Soumrak v Galerii Rudolfinum.
Název výstavy si britská kurátorka vypůjčila od amerického spisovatele a legendy sci-fi žánru Isaaca Asimova, který tak pojmenoval svoji nedlouho povídku z roku 1941, v níž se zamýšlel nad dopady případného zatmění Slunce na naši civilizaci. „Téma apokalypsy je v současné době velmi aktuální, intuitivní sklony k takovému uvažování lze chápat jako příznak změny chodu světa a nastavení kolektivní mysli,“ dočteme se v nejedné recenzi. Na výstavě jsou k vidění práce dvaadvaceti malířů z devíti různých zemí. Hlavní pozornost je věnována autorům ze střední a východní Evropy, zejména pak malířům spojeným s německou Novou lipskou školou a výtvarnou akademií v rumunské Kluži.
Přestože expozici nelze jednoznačně označit za putovní, premiéru měla loni v Centru pro moderní a současné umění v Debrecínu. Někteří ze zúčastněných navíc v Rudolfinu v minulosti již vystavovali, ať už jde o Neo Raucha, který zde měl samostatnou výstavu v roce 2007, nebo Martina Edera, jehož obrazy byly v galerii k vidění o dva roky později; to Daniel Pitín se v ní představil relativně nedávno, před pouhými dvěma měsíci. Expozice s názvem Nightfall, česky tedy Soumrak, navazuje na dvě předcházející výstavy, které v Rudolfinu proběhly, a sice na Beyond Reality, v jejímž hledáčku byla soudobá britská malba, a Motýlí efekt, jež se zaměřoval na tvorbu tuzemskou.
„Téma první místnosti zní Rozbitá krajina a pokřivená krása. Můžete tu vidět nové přístupy ke krajinomalbě. Možná jste překvapeni, že tu vidíte i velmi zářivé barvy, ale jistě také cítíte to napětí a jisté očekávání, co se bude dít,“ vysvětluje britská kurátorka Jane Nealová. Celkem se expozice sestává z pěti částí. Na Rozbitou krajinu postupně navazují Portrét – zápas o identitu, Pod příkrovem tmy, Malba a film a Doma, ale ne v bezpečí. Jak už to u kolektivních výstav zpravidla bývá, kvalita jednotlivých děl je značně kolísavá.
Takřka všechna tuzemská média, která o výstavě referují, se zaměřují výhradně na obsahovou stránku děl a tu uměleckou nechávají stranou. Jako by snad podstatou obrazu bylo vznosné téma bez ohledu na to, jak je ztvárněno. Tímto prizmatem by slavné van Goghovy Slunečnici byly pouhou bezduchou patlanicí. Tak jako je literatura o slovech, je výtvarné umění o tazích štětce. Navíc ani opěvované náměty, zejména pak téma apokalypsy ve skutečnosti žádnou hloubku nemá. Mnohem víc nám totiž o světě kolem nás řeknou právě ony „bezduché“ Slunečnice. Technické zpracování většiny vystavených prací je průměrné a nenápadité. Pohybuje se od hyperrealismu až po silnou expresivnost avšak nedosahuje kvalit svých předchůdců ani současníků, které v oblasti figurace reprezentuje shodou okolností právě středoevropan Georg Baselitz, jehož díla ale na výstavě trestuhodně chybí.
Hodnocení:
Poslední z triptychu výstav, jež Galerie Rudolfinum připravila s cílem přispět k lepšímu pochopení současné malby, trpí mnoha neduhy. Na prvním místě je to příliš velké množství prezentovaných autorů, jejichž díla, i přes snahu dokázat opak, nepojí vlastně vůbec nic. Na druhém je to pak absence skutečně kvalitních věcí.
Výstava potrvá od 29. 3. 2013 do 24. 5. 2013
Kde:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12
110 01 Praha 1
Otevřeno:
otevřeno denně kromě pondělí 10:00 – 18:00
ve čtvrtek do 20:00
Vstupné:
Plné: 120,- Kč
Zlevněné: 70,- Kč
45%
Pavel BestA
Podle mě jsou některé práce velmi zdařilé. Je ale pravda, že řada takovýchto kvalit nedosahuje.
Odvážné hodnocení. Většinou se totiž člověk v novinách dočte opačné hodnocení. Podle mě jsou tyto hromadné výstavy vždycky problematické, ale spíše bych se přiklonil k tomu, že v Rudolfinu převažují ty kvalitnější.
Kvalitní je jak co. Třeba Neo Rauch je legenda, ale na výstavě má vlastně jen jeden obraz. Vůbec nejslabší mi přišel Serban Savu a jeho Sídliště a zahrady.