Na Kampě je k vidění Kokoschka, Kupka i Munch

Také pro letošní léto připravilo vedení Musea Kampa jednu velkou reprezentativní výstavu, která by měla přilákat, jak tuzemské milovníky výtvarného umění, tak ty zahraniční. Vzhledem k tomu, jaká díla jsou na ní k vidění, je pojištěna na půl miliardy korun. Expozice nese název Tělesnost a podle kurátorky Heleny Musilové by mohla galerii dopomoci k zápůjčce jedné z verzí slavného Munchova Výkřiku…

Již před několika lety si vedení Musea Kampa vytyčilo cíl, co nejpodrobněji zmapovat malířský vývoj našeho zřejmě nejvýznamnějšího moderního umělce Františka Kupky. S postupným představováním jednotlivých aspektů jeho díla začala instituce před pěti lety výstavou Abstrakce a atonalita, která se točila kolem Kupkova, Schönbergova a Kandinského vztahu k hudbě. Loni pak na ni navázala expozice nazvaná Vanoucí modře. Ta byla postavena na pomyslné konfrontaci tří stejně nazvaných autorových obrazů a umožňovala lépe pochopit, jakými cestami se Kupkova tvorba ubírala. „Výstava je obohacena i o akvarel Studie ke Koupající se, jenž vychází z klasických impresionistických východisek, a olej Černý ovál, jenž už má v sobě kubistickou rozervanost a neuchopitelnost,“ dovysvětlil tehdy publicista Jan Šída. Také letos Museum Kampa pokračuje v sympatické rekognoskaci Kupkova malířského světa. Pod drobnohledem je nyní autorovo pojetí figury, které prošlo výraznou proměnou a jejíž změny dali kurátoři do souvislosti s jinými světově významnými díly. Sérii studijních výstav věnovaných tvorbě Františka Kupky by měla v budoucnu ještě doplnit přehlídka zaměřená na umělce, kteří stejně jako náš výtvarník, pracovali a žili ve francouzském Puteaux.

Jak název před pár týdny zahájené výstavy napovídá, točí se její obsah kolem změn v zobrazování lidského těla, k nimž v malířství došlo na přelomu 19. století a 20. století. Jedním z těch, kteří dali postavám na plátnech poněkud jinou podobu, než bylo do té doby zvykem, byl i František Kupka. Expozice je rozdělena do čtyř na sebe navazujících částí přibližujících jednotlivé aspekty figurální tvorby oné doby. První se zaměřuje na sociokulturní kontext doby, v níž malíři přecházeli od akademismu k avantgardě. Druhá ukazuje přerod, k němuž došlo v zobrazování aktu. Jak dokazuje několik zde vystavených děl, tak autoři v té době opustili zavedený kánon a začali s lidskou postavou po všech stránkách pracovat mnohem volněji. To se týkalo jak pozic, tak gest figur i barevného témbru. Třetí část přehlídky je podle všeho nejrozporuplnější a je otázkou, zda má na výstavě své opodstatnění. Jmenuje se Horizonty naturalismu a je z velké části tvořena díly Miloše Jiránka. Ten sice pro tuzemské výtvarné umění udělal honě – spíše než jako malíř ovšem jako kritik a organizátor. Byl to právě on, kdo na začátku 20. století uspořádal v Praze výstavy Augusta Rodina a Edvarda Muncha. Sám ovšem vytvořil dílo spíše průměrné čí dokonce podprůměrné kvality, jak se mohou návštěvníci Musea Kampa na vlastní oči přesvědčit. Poslední část expozice se točí kolem tehdy se rodícího expresionismu, který dal postavám na obrazech úplně jinou podobu i roli.

Ačkoli je výstava spíše komorní, je na ní ke zhlédnutí několik mimořádně kvalitních děl. Od Kupky je to menší olej Andrée z roku 1906, na kterém slavný opočenský rodák zachytil svoji nevlastní dceru. Dílo před třemi lety získala Meda Mládková z USA. Expozice láká také na Studii Andrée, kterou letos ve Švýcarsku koupil galerista Zdeněk Sklenář a kterou si je v České republice možné prohlédnout úplně poprvé. Dalším skvostem, jenž je na Kampě momentálně k vidění, je obraz Oskara Kokoschky Žena a otrok. Plátno na výstavu zapůjčila Galerie Zlatá husa Vladimíra Železného. Známý rakouský expresionista na něm zachytil svoji manželku Almu Mahlerovou a sebe sama v podřízené pozici. Největším klenotem expozice je nicméně obraz Edvarda Muncha nazvaný Muži na břehu, který kurátoři výstavy získali z vídeňského Belvederu. „Přišlo nám lákavé pověsit vedle sebe Kupkovu malbu Andrée a dílo Edvarda Muncha Muži na břehu,“ vysvětlila kurátorka Helena Musilová důvod, proč obě stěžejní plátna výstavy visí nedaleko sebe.

Pavel BestA