Bizarní Nabokovova kronika Ada vychází poprvé česky

„Všechny šťastné rodiny se od sebe více či méně odlišují, všechny nešťastné jsou si více či méně podobné.” Otvírák šestisetstránkového románu Ada aneb Žár, propůjčený z Tolstého Anny Kareninové, zve české čtenáře po nekonečných čtyřiašedesáti letech na vrcholnou pouť do literárního světa Vladimira Nabokova. Román z roku 1969 vydává nakladatelství Paseka v překladu Pavla Dominika.

Nejrozsáhlejší Nabokovův literární počin vypráví o neutuchajícím vášnivém vztahu dvou sourozenců, filozofuje o lidském životě i smrti a o povaze času. Román představuje fantastickou vizi geograficky i historicky odlišné alternativy světa. Jazykově brilantní a myšlenkově ambiciózní próza, sledující příběh obou hrdinů v rozmezí sta let, je podle slov redaktora Paseky Milana Macháčka bezpochyby jedním z nejvýznamnějších Nabokovových románů. „Fascinuje už svou mnohovrstevností a komplexností: výrazná je práce s obrazy, rytmem a poezií,“ hodnotí Macháček knihu, jež původně vyšla těsně po autorových sedmdesátých narozeninách. Redaktor dodává, že jedním z hrdinů románu je samotný jazyk – z něhož autor hojně využívá ruštinu a francouzštinu. Nabokov v Adě odkazuje, také ale nekompromisně paroduje díla francouzských a ruských klasiků.

Pro nakladatelství Paseka je podle slov šéfredaktora Lukáše Růžičky první české vydání románu Ada aneb Žár s podtitulem Rodinná kronika jednou z událostí roku. „Kniha je čtrnáctým svazkem souborné edice Nabokovova díla, které v Nakladatelství Paseka vychází od roku 2002,“ vysvětluje Růžička. V rámci edice v roce 2005 vyšel Nabokovův zřejmě nejznámější román Lolita, který se dočkal i filmového zpracování. Růžička je přesvědčen, že nemohlo být povolanějšího překladatele než Pavla Dominika. Nejvýznamnější český překladatel Nabokova přiznává, že Ada byla skutečným oříškem. „Před pár lety jsem dal tomuto románu přednost v přesvědčení, že se s ním musím poměřit v době, kdy mám na tak náročnou práci ještě dost energie.“ Za nejobtížnější problém při práci překladatel několika románů Salmana Rushdieho jednoznačně považuje „udržení suverénně strukturovaného řádu ve zdánlivě nabokovovském chaosu, v němž není žádný detail zbytečný.“

Ada je patnáctým románem, který Nabokov za svého života dokončil. Petrohradský rodák, který ve dvaceti letech emigroval na západ, psal takřka výhradně v angličtině. Nápad na tvorbu románu Ada aneb Žár se v jeho hlavě zrodil už na konci šedesátých let, kdy flirtoval se dvěma projekty: „Textura času“ a „Dopisy z Terry“. Ve dvou zdánlivě odlišných tématech nalezl jednotnou linku, jež v letech 1965–1968 spojil do tohoto částečně autobiografického románu. Sám autor přiznal, že se narodil jako „malíř krajinek“, nikdy ale „nemaloval“ zářivějšími barvami než v Adě. „Ada je jakýmsi muzeem románů,“ napsal o knize po jejím prvním vydání profesor angličtiny Alfred Appel v The New York Times Book Review. Tímto dílem Nabokov podle Appela potvrdil, že patří mezi autory typu Kafka, Proust nebo Joyce, dřívější mistry fiktivních příběhů. Kamila Chlupáčová v doslovu k Adě s názvem Vášně, vábničky a klamy Ady titul charakterizuje Baudelairovými verši z básně Vyzvání na cestu: „Drahá sestro, pojď / vyberem si loď, / ujet dolů, žít tam spolu! / Všeho užíti, / žít a umříti, / v zemi, jež má tvoji aureolu!“ Dle Chlupáčové obsah Ady zvláště vystihuje refrén této básně: „V onom kraji budeš mít / rozkoš, krásu, přepych, klid.“

Jana Halešová