Nabokovova Ada je těžkou, ale kvalitní četbou
Ada aneb Žár. Rodinná kronika Vladimira Nabokova je příběhem o celoživotní lásce a vášni psychologa, profesora filosofie, doktora Ivana (Vana) Veena k jeho sestře Adě. Kniha popisuje paměti rozvětvené rodiny po dobu jednoho století. Zamýšlí se ale i nad otázkou mravnosti, nad životem, smrtí, časem a realitou. Odkrývá lásku fyzickou, platonickou, příbuzenskou, ale nešetří ani láskou k přírodě. Jedním z motivů je též milostný trojúhelník.
Fantaskní román odehrávající se v geograficky odlišném časoprostoru není vůbec jednoduchým čtením. Nabokov bývá v souvislosti s touto knihou právem přirovnáván k Joycovi, a také k Proustovi, jehož vliv je patrný především ve čtvrté části, v níž autor polemizuje nad otázkou času, v němž podle něj není místo pro budoucnost. Dva bratranci se ožení se dvěma sestrami, Aquou a Marinou. Hlavní postava Van přichází na svět jako dítě Aquy a Demona v roce 1870, o dva roky později se narodí Danovi a Marině Ada. Obě děti však jsou ve skutečnosti výsledkem dlouhotrvajícího vztahu mezi Demonem a Marinou. První část zabírající přesně polovinu šest set stránkového románu líčí Vanovo dětství, jeho zážitky z cest a incestní romanci mezi ním a Adou v arkadském Ardis Hall, okázalém venkovském panství strýčka Dana. První část končí Vanovým odjezdem z Ardisu, poté co vyjde najevo, že mu Ada byla nevěrná. Také druhá, o polovinu kratší část než první, končí rozchodem. Van se Ady po provalení jejich vztahu na popud otce vzdává. Ve třetí části se po mnoha nepříjemných milostných zvratech Ada vdává za jiného a Van ji ztrácí, aby se s ní opět po sedmnácti letech odloučení v roce 1922, ve čtvrté části, shledal. V té době Van pracuje na svém životním díle, na Textuře času. Pátá a poslední část je jakýmsi epilogem. Van oslavuje devadesáté sedmé narozeniny ve společnosti svého posledního díla, už kompletními memoáry, čekajícími na posmrtné vydání.
Ada rozhodně není knihou, která by se čtenářem nechala zhltnout na jeden nádech. Speciálně první část, rozprostírající se na tři sta stranách, je velice obtížným čtivem určeným náročným čtenářům. Kromě maximální pozornosti, autor si libuje v častém střídání vypravěče, ale i času, hojně využívá poznámek v závorkách psaných jak autorem samým, tak hlavním hrdinou, i samotnou Adou, která fiktivní autobiografické Vanovo dílo připomínkuje, vyžaduje základní znalost minimálně francouzštiny, v lepším případě také ruského jazyka. Teprve potom má čtenář možnost ponořit se stoprocentně do děje a dostatečně si v románu vychutnat vše, co Nabokov coby geniální autor pro čtenáře ve vrcholném díle své kariéry zamýšlel. Brilantní jazyk(y), perfektní znalost tří světových jazyků, zběhlost v klasické ruské literatuře, na niž autor v díle nesčetněkrát odkazuje, naráží, již paroduje, živé obrazy, popisy ženských a přírodních krás, vědomosti z ornitologie, lepidopterologie a entomologie, i vykreslení každodenních rutin lidského života, od stolování po vyměšování, geniální kompozice, detailní promyšlenost s jakou se mu dílo podařilo rozprostřít do šesti set stran, z nichž každá je v románu nepostradatelnou. A v neposlední řadě autorova schopnost vytvořit imaginární svět, ve kterém nic není nemožné.
O neobyčejnosti knihy svědčí fakt, že se českého překladu dočkala až po čtyřiceti šesti letech, a skutečnost, že pouhé vysvětlivky k textu, sepsané rukou autora schovaného za anagram, nebo překladatelem Pavlem Dominikem, před jehož prací je třeba smeknout, pokrývají celých třicet sedm stran. Prvních 287 stran románu je doslova útrpným čtením. Nutno říci, že právě to byl pravděpodobně autorův záměr. Zaprvé: jsou to rozvleklé vzpomínky na mládí, z nichž si na sklonku života lidský mozek vybaví jen zlomek. Zadruhé: dětství a rané mládí se zdá být jako nekonečná doba, zatímco s přibývajícím věkem čas ubíhá rychleji. Také proto je každá následující kapitola o polovinu kratší než předcházející. Není to pouze téma sourozeneckého incestu nebo lesbické lásky, tabu, jež zbrzdila české vydání. Byl to i velice nízký věk obou protagonistů, ve kterém se již bez zábran oddávali milostným slastem. Podobně jako Nabokovova Lolita, Ada svůj sexuální život zahajuje v pouhých dvanácti letech. V popředí románu ale stojí bezpodmínečná láska, incest v ní hraje roli druhořadou a funguje spíš jako dobrý pokus o vytvoření zápletky. Zápletka, jakkoli groteskně může českému čtenáři připomenout pasáž z filmu Ladislava Smoljaka Jára Cimrman ležící spící: „“, má blízko dramatu. Dramaticky končí i osud mladší Adiny sestry Lucette, v obraze, který je vrcholnou a také nejdojemnější scénou celé knihy. Kniha ovšem není prostá ani veselosti. Především první část čtenáři nabídne řadu dialogů kypřících inteligenčním humorem mladých hrdinů.
Hodnocení:
Třináctou Nabokovovu knihou je třeba poznat blíž, nechat ji, ať se projeví, dát jí čas, vychutnat si ji, respektovat ji a ona čtenářovu trpělivost ve své druhé polovině odmění. Ada aneb Žár je ženou, která vás ze začátku štve, protože vás něčím přitahuje, ale vy se jí nemůžete dostat na kobylku, trápí vás a mučí, a pak na konci toho všeho se s vámi pomiluje a ukáže vám, co znamená láska k literatuře.
Vydavatelství:
Paseka
Rok:
2015
Překlad:
Pavel Dominik
Podle mě skoro neučtitelné.
Osobně dávám přednost jiným Nabakovovým knížkám. Po pravdě řečeno se většina z nich točí kolem podobných problematik jako Ada, nebo Lolita. Osobně mě nejvíce čtenářsky „chytnul“ Slídil.