Invaze. Ne ovšem cizích nepřátelských vojsk ale sexuchtivých kudlanek. Možná to zní trochu podivně, vysvětlení je ale jednoduché. V Galerii U Betlémské kaple se před pár dny rozběhla výstava zasvěcená dílu Jiřího Načeradského. Prim na ní hrají autorovy malby a kresby žen, jež se proměnily v dravý a nebezpečný hmyz. Kudlanky budou zdejší výstavní prostory okupovat ještě zhruba měsíc.

Jako kdyby byly z jiné planety, říkají si muži už odnepaměti o zástupkyních něžného pohlaví. Něco podobného si o nich musel myslet také malíř a grafik Jiří Načeradský. Vyvozovat to lze z jeho olejů, pastelů, kreseb i grafik. Defilují totiž na nich zástupy kudlanek, Marťanek, ufonek a ušatek. V díle před třemi lety zemřelého umělce se začaly objevovat už v 60. letech, tedy v době, kdy došlo k takzvané sexuální revoluci a zásadní změně v postavení ženy ve společnosti. Načeradský mohl tento přerod patriarchální společnosti alespoň chvíli sledovat také na Západě. V letech 1968 a 1969 totiž pobýval na stipendiích v Paříži. Do metropole na Seině odjel týden po okupaci. Zůstat tu původně vůbec nechtěl. Cílem jeho cesty měla být Amerika, kam zamýšlel emigrovat. Paříž se mu ale nesmírně zalíbila a nejen ta. Hned na začátku svého zdejšího pobytu se tu seznámil se svou budoucí ženou. Později se mu tu narodila i první dcera. Rodina nakonec nezamířila do New Yorku, ale zpět do Československa.

Ženy hrály v Načeradského životě i díle velkou roli. V realistické podobě bychom je ale na jeho obrazech prakticky nenalezly. Přestože je malíř považován za jednoho z tuzemských zakladatelů nové figurace, postavy na jeho obrazech jsou prakticky vždy nějak zdeformované, či zjednodušené. Ovlivněn byl Načeradský především dílem Pabla Picassa. Ovšem nejen jím. Zjevná je inspirace také Henri Matissem, Joanem Miróem, Francisem Baconem nebo vrstevníkem Geraldem Scarfem. Že tomu tak skutečně je, se zájemci nyní mohou přesvědčit v Galerii U Betlémské kaple. Přehlídka možná leckomu připomene expozici v pražském Mánesu zpřed sedmi let. Sice na ní byly vystavené především nové Načeradského práce, celková atmosféra byla ale podobná. Dominovaly jí totiž silně eroticky nabité obrazy stejně jako nyní. Rozdíl je v tom, že současná přehlídka mapuje tři dekády, během nichž se Načeradský věnoval ženským postavám a lze ji tak v jistém smyslu chápat jako retrospektivu. „Buclaté dámy jsou Venuše a ty hubené kudlanky,“ vysvětloval autor před pár lety. V Galerii U Betlémské kaple hrají prim druhé zmíněné.

Celkem si návštěvníci ve výstavní síni, do níž se nově vchází přímo z náměstí, mohou prohlédnout okolo sedmi desítek větších i drobnějších prací. Ty nejstarší pocházejí ještě z dob, kdy Načeradský studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Jak je patrné, prošla jeho díla v průběhu následujících let zásadní metamorfózou. Lidské rysy byly stále více upozaďovány. Nahradily je nejen ty hmyzí, figury často sklouzly až do geometrických obrazců, či podivných „hlavonožců“. V těch pozdějších je zřetelný stále silnější erotický nádech. „Tématem se mu staly lineárně pojaté ženské postavy vystavené různým deformacím a úpravám, při nichž docházelo k potlačení některých anatomických částí, a se zdůrazněnými ženskými tělesnými znaky jako představitelek neskrývaného erotického významu,“ uvádějí odborná média. Zrodily se kudlanky.

Právě těm je na výstavě příznačně nazvané Invaze věnovaná největší pozornost. Se svými ostrými rysy, všudypřítomnými prsy a ústy místo pohlaví, působí skutečně nebezpečně. Jsou to pichlavé kaktusy, jsou to predátorky, před nimiž je třeba mít se na pozoru. Vzhledem k množství vystavovaných prací to opravdu vypadá, jako kdyby byl člověk v obležení a musel se obávat o vlastní život. Vyzáblá hmyzí těla na něj dotírají odevšad. Načeradského kudlanky v sobě mají cosi z Munchových žen vampírek. Oproti nim ale nehodlají ze své oběti pomalu ale jistě po nasycení svých choutek vysávat život, ale rovnou ho pozřít. Ta největší plátna je možné v rámci výstavy spatřit ve sklepení. Ačkoli Načeradského dílo ovlivnilo několik generací českých umělců, při pohledu na jeho práce se možná leckoho zmocní pocit již viděného… Umělecká kvalita obrazů, pastelů i kreseb je vysoká. Nicméně s jejich originálností je to již složitější. Tu více tu méně připomínají věci od Picassa, tu zase od Bacona či Dubufetta.

Hodnocení:

Tím, kdo si pro sebe náměstí před Betlémskou kaplí v těchto dnech uzurpoval, bohužel nejsou umělecká díla. Zabraly si je okolní restaurace a kavárny, které ho zaplnily svými stolečky. Se stejnou vervou vnikly do zdejší galerie i Načeradského kudlanky. Přehlídka, která zde bude probíhat až do 12. května, je působivá, koncepčně dobře zvládnutá a tematicky vyhraněná. Jen více takových.

Výstava potrvá od 6. 4. 2017 – 12. 5. 2017

Kde:
Galerie U Betlémské kaple
Betlémské náměstí 8
Praha 1 – Staré Město

Otevřeno:
Denně 10.00 až 18.00

Vstupné:
Dobrovolné

78%

Pavel BestA