Předchozí článek
Nadine Gordimerová
Publikováno 17 Úno 2010
Začni žít
Jméno Nadine Gordimerové figuruje na jihoafrické literární scéně už déle než půl století.
Na svém kontě má tato sedmaosmdesátiletá dáma devatenáct povídkových knih, čtrnáct románů a několik sbírek esejů. Je jedinou Afričankou v historii, která získala Nobelovu cenu za literaturu (2001), což je dost pádným argumentem, proč sáhnout po některé z jejích knih. Z těch nejnovějších stojí určitě za povšimnutí poslední novela Začni žít, která byla v loňském roce přeložena do češtiny z anglického originálu Get a Life (2005).
Začni žít je de facto taková malá rodinná kronika. Gró novely tvoří mezilidské vztahy, kolem nichž se to jen hemží silnými tématy jako je smrt, nevěra, AIDS, ekologie, rasová politika… Jeden by se neubránil dojmu, že má před sebou kondenzovaný scénář k mýdlové opeře. Nenechme se však zmýlit – výše jmenované se dá zkombinovat s literární ctí, o čemž však nemusí Gordimerová své čtenáře nijak zvlášť přesvědčovat.
Ve středu dění stojí tentokrát Paul Bannerman, mladý táta od rodiny, který má tu smůlu, že jeho tělo ještě několik týdnů po komplikované operaci štítné žlázy vyzařuje radioaktivní jód. V důsledku toho musí nějaký čas pobýt v izolaci. Odloučen od manželky a syna se vrací do míst dětství, do domu rodičů, kteří se dobrovolně rozhodnou nebezpečnému záření vystavit. Jde přece o jejich dítě, byť dávno dospělé.
V novém smrsknutém světě má Paul až příliš času k přemýšlení, vůbec poprvé se tak odváží konfrontovat své hodnoty a postoje s hodnotami své manželky. Dochází k překvapivým zjištěním. Propast mezi jeho a jejími ideály mu najednou připadá větší, než se kdy dříve zdála. Obzvlášť přičteme-li k ní vervu, s jakou si oba jdou za svými sny. On, zapřísáhlý ekolog, ona, textařka reklamní agentury. Jeho žene vpřed vidina panenské přírody, ji zase konzumní africká společnost. Jejich manželství je podrobeno těžké zkoušce.
Na tuto výchozí situaci se postupně začnou vrstvit další, neméně závažné události. To, co se původně zdálo zásadním, začne pomalu ztrácet na důležitosti. Hlavní dějová linka se na několika místech rozvětví, začít žít tak najednou musí nejen Paul, ale i jeho matka a manželka. A to není vše. Když už si myslíme, že nás jako čtenáře nemá co překvapit, objeví se na scéně další postavy, pod jejichž taktovkou se náš hypotetický scénář sesype jako domeček z karet.
Začni žít je silný příběh inspirovaný autobiografickými událostmi. Kniha vyšla krátce poté, co Gordimerové zemřel manžel, po jehož boku žila přes padesát let. Niterné pocity postav tak nejsou jen domnělými pocity osob, které by potřebovaly pofoukat bolístku a nejlépe i zalepit rozbité koleno. Do jejich utrpení se projektuje bolest člověka, který přišel o to nejcennější. Gordimerové signifikantní smysl pro detail přitom k vyprávění jaksi automaticky patří. Začni žít ale není jen příběhem nemocného. Je zároveň alarmující metaforou současné situace v Jihoafrické republice. Vizitka, kterou své zemi autorka udělala, ovšem není úplně lichotivá. Ať chceme, nebo ne, pachuť zrušeného apartheidu novele nikdo neodpáře – černošské postavy se vedle elitářských bělochů zcela jistě nevyskytují náhodou. Ať je to s tou ideologií jakkoliv, jedno je zřejmé: podtext novely je nepochybně zacílen na jihoafrické reálie. Nechvalně proslulá minulost tohoto regionu si o to sama říká.
Vydavatelství:
Mladá fronta
Rok:
2009
Překlad:
Zuzana Mayerová
Hodnocení:
77%
Monika Petrlová
Přestože jsem autorku vůbec neznala, ani nevěděla, že získala Nobelovu cenu, tak se mi knížka hodně líbila a utrčitě bych ji doporučila ostatním.