Natacha Atlas

Natacha Atlas & The Mazeeka Ensemble

Ana Hina

Nové album zpěvačky Natachy Atlas je jako stvořené pro zpestření dlouhých zimních večerů trávených za okny zasněžené chaloupky.

Kdo se v posledních patnácti letech alespoň okrajově zajímal o britskou taneční scénu, nemohl neslyšet jméno Transglobal Underground. Tato mezinárodní kapela od poloviny devadesátých prezentovala svou představu world music, ve které se etnické prvky střetávaly s elektronickými beaty a popem. Díky této progresi v rámci daných žánrů si kapela vysloužila titul průsečíku západní a východní hudby, s čímž nelze než souhlasit. Svůj vrchol kapela prožila na prvních třech albech, ke kterým se často a rád vracím a zvláště debut má pro mě osobně jakési neopakovatelné a nepopsatelné kouzlo. A právě v počátcích Transglobal Underground byla na jejich palubě i Natacha Atlas, která se po odchodu z této skupiny vydala na sólovou dráhu.

Co se týče sólových alb Natachy, poslední desku, kterou jsem od ní slyšel, byla deska Ayeshteni. Ani nevím proč, ale od té doby jsem žádnou věc této zpěvačky a břišní tanečnice neslyšel. Sejde z očí, sejde z mysli. To, že jsem Natachu přestal sledovat, se po několika hodinách strávených ve společnosti alba Ana Hina jeví jako chyba, protože Natacha stále vykazuje prvoligovou formu.

Na první poslech jistě zaujme to, že nové album je převážně akustické, ostatně tak  je také v médiích prezentováno. To může být pro méně tolerantní fanoušky nerozlousknutelný oříšek. Abych přiznal barvu, sám jsem s tímto faktem chvíli zápasil a v duchu vzpomínal na fenomenální písně ze starších desek (Duden, Diaspora…). Ovšem opakovaný poslech mě přesvědčil, že Ana Hina je album velmi kvalitní a to jak v rámci diskografie této hudebnice, tak i celého žánru. Natacha se rozhodla po svém interpretovat skladby od různých umělců (Fairuz, Nina Simone, Abdel Halim Hafez) a píseň La Vida Callada je zhudebněná báseň mexické malířky Fridy Kahlo.

Celé desce opět vévodí fenomenální hlas této zpěvačky, který pomocí tradičních orientálních stupnic nebo civilnějšího projevu kouzlí nálady a emoce, které z alba doslova prýští. Na desce kromě vždy vynikající Natachy Atlas můžeme slyšet i celou řadu hostů, z nichž někteří jsou opravdu zajímavá jména. Jeden příklad za všechny je egyptský akordeonista Gamil Awad. Jako hlavní pomocník a spolutvůrce pak vystupuje pianista Harvey Brought, který již v minulosti s Natachou spolupracoval. Celý tento band vytváří hudební doprovod, který ponejvíce hraje tradiční arabskou hudbu a hudbu ze severu Afriky, ale nebojí se opět citovat i hudbu západního světa a přestože je album akustické, tak jistě ten typický styl Natachy poznáte po prvních tónech. Jako celek tedy album působí hodně emotivně a při jeho poslechu se ocitáte v křivých uličkách Káhiry, kde na vás kromě slunečních paprsků doléhá i nálada skladeb pouliční ethno kapely.

V době kdy se světem stále šíří virus HIV, vydává Natacha Atlas svou Pohádku tisíce a jedné noci. Desku, která staré fanoušky zpočátku možná odradí, nové a tvorby této zpěvačky neznalé posluchače možná zaujme a milovníky world music jistě nemine. Ana Hina je tedy určitě kvalitní a originální album, které v mých očích trochu sráží pouze to, že jsem si tolik zamiloval desky předchozí. I tak ovšem s klidným svědomím pálím vysoké hodnocení.

Rok vydání:

2008

Vydavatelství:

H’ART

Oficiálnístránky:

http://www.myspace.com/natachaatlasofficial

Sestava:

Natacha Atlas a The Mazeeka Ensemble

Seznam písní:

Ya Laure Hobouki
Beny Ou Benak Eih
Ana Hina
La Shou El Haki
Black Is The Colour
Le Teetab Alayi
La Vida Callada
Hayati Inta Reprise (Hayatak Ana)
El Asil
Lammebada
He Hesitated
El Nowm

84%

-jt-