Nebezpečný Silvestr

Aneb jakou hudbu poslouchat v lékařské ordinaci

Tak se nám opět sešel rok s rokem a já znovu přispěji několika užitečnými radami, jak přežít poslední hodiny roku uplynulého a první toho následujícího.

Nevím, nakolik jste si vzali ponaučení z loňského článku, ve kterém jsem, jako odborník na slovo vzaté, radil jak bojovat s kocovinou. Pokud jste na sobě přeci jenom vyzkoušeli mé rady, ať už úspěšně či neúspěšně, a nestali se trvalým klientem all inclusive ubytovacích zařízení typu záchytná stanice či protialkoholická léčebna, pak Vám jednak gratuluji k obdržení titulu Piják II. třídy (pokud se stanete Pijákem I. třídy, tak máte šanci na otištění obličeje ve všech školních sešitech dodávaných s pijákem) a také si můžete přečíst pár mých dalších vypečených rad.

Boj s alkoholem a následným stavem, který konzumenta degraduje na intelektuální ekvivalent středně inteligentního lovce mamutů, je věc zajisté hodně nepříjemná, ale se Silvestrovskou nocí a Novým rokem je spojeno i mnoho nepříjemnějších událostí, které nezřídka končí v přívětivém a do puntíku vydezinfikovaném prostředí lékařských ordinací a operačních sálů. I tyto chvíle si však lze trochu zpříjemnit dobře zvolenou hudbou.

Jednotlivé případy opět probereme za pomoci figurantů, tedy zcela ,,fiktivních“ postav. Tyto postavy vyznávají náboženství svou svobodnou vůlí vybrané, jsou zcela politicky nestranné, řemeslně všestranné, již před silvestrovskou půlnocí zřejmě nadrané a poté v ordinaci asi i …(zde nechávám prostor pro fantazii čtenářů a ty, drahý čtenáři, jež si si domyslel vulgaritu, se styď). Pojďme se tedy podívat do jednotlivých pokojů libovolně zvoleného zdravotnického zařízení, které se na přelomu dvou po sobě jdoucích roků plní pacienty.

Pokoj č.1

Tak zde právě leží pacient, kterého byste zde jistě čekali. Ano, je to oběť pyrotechniky. Asi málo tohoto střelmistra zajímá, že v momentě výbuchu se stal na pár chvil osvícencem a jeho bolestí zkřivená tvář, jejíž rysy jsou ještě zvýrazněny směsí mouru se zbytky střelného prachu, dokumentuje bolest tohoto amatérského pyrotechnika. Těžko říci, jestli právě jemu bude dopřán nějaký kulturní zážitek v podobě poslechu hudby, jelikož pokud není v následcích výbuchu libovolné nálože zahrnuto i ohluchnutí, pak tento následovník příkladu pana Nobela (v případě domácí výroby), na vlastní šetrnost doplativší zákazník (čínská pyrotechnika je čínská pyrotechnika), či prostě a jednoduše nešika, trpí příšerným zvoněním v uších. Proto bych alba Hells Bells od AC/DC či Division Bell od Pink Floyd protentokrát nepouštěl, dále bych se měl na pozoru, aby byl pacient chráněn před hudebním ztvárněním básní Petra Bezruče, soundtrackem k filmu Jedna ruka netleská, diskografií post-rockerů Explosions in the Sky (tak měla totiž řízená exploze dopadnout) nebo zlidovělého hitu Mám jednu ruku dlouhou od kapely Buty (při zvlášť těžkých zranění pak parafrázovaným jako Mám jednu ruku pouhou). V tento moment je opravdu těžké volit hudební doprovod do ordinace. Nakonec má volba padla na desku Blue Lines od trip hopových legend Massive Attack. Jednak upoutá výstražný obal s označením hořlaviny, dále první skladba se pro našeho hrdinu skoro až výsměšně jmenuje Safe from harm (bezpečné dospívání) a v neposlední řadě je to skvělá deska.

Pokoj č.2

Na tomto pokoji právě odpočívá další z obvyklých případů tohoto kritického období. Ten je tematicky svázán s hrdinou loňského článku, jenž ovšem s alkoholem v krvi bojoval sám, kdežto náš nynější figurant je odkázán na lékařskou pomoc. Pacient, v jehož očích vypadá strohá ordinace jako deliricky pokřivený a expresionistický Kabinet doktora Caligariho, ve svém stavu jistě netuší, že zanedlouho bude jeho útroby vyprazdňovat podtlak vyvolaný důmyslným a téměř mučícím zařízením. I zde je otázkou, jak tento nebožák vnímá ve svém stavu hudbu, ale pokud by vnímal, tak bych v prvé řadě doporučil již loni zmiňované Vomitory, kteří právě v nynějším případě dokáží posloužit a za jistých okolností zabrání setkání pacienta s šlahounem a pumpou. Pokud se tak nestane a druhá postava našeho příběhu je nucena projít martyriem, pak bych volil (zde prosím, aby slabší povahy přestaly číst) známou skladbu Co jsem měl dnes k obědu z repertoáru divadla SEMAFOR. Ta je totiž ideálním a doslovným doprovodem této lékařské procedury.

Pokoj č.3

Na dalším z pokojů je pacient, jenž se pokusil o sebevraždu. Abychom předešli nedorozumění, tak se nejedná o žádného vyznavače Islámu, jelikož pokud by z něho něco zbylo, tak bysme ho již ošetřili v pokoji č.1. Náš hrdina se rozhodl ze života odejít z vlastní vůle, na základě vlastního přesvědčení o své osamělosti. Ve chvíli, kdy se všichni baví, se pokusí odejít ze života. To, že se mu to nepovedlo je buď dílem malého odhodlání, nebo vlastní neschopnosti. Suchá a tudíž z hlediska pružnostně-pevnostního nevyhovující větev, malá znalost v oblasti farmacie, či nedokonalý pád pod libovolný dopravní prostředek, to je jen zlomek faktorů, bránicí dokonalému ukončení života. Tomuto nešťastníkovi pokud možno nereprodukujeme žádné extrémně veselé reggae, ale ani žádný depresivní black metal ve stylu švédských Shining. Pro tuto chvíli je asi nejlepší možnou volbou věc koketující s humorem, ať už je jakkoliv drsný. Jako reprezentativní vzorek jsem tedy vybral soundtrack ke kontroverznímu filmu Život Briana od legendární skupiny Monthy Python. Při poslechu chorobně nakažlivé a notoricky známé skladby Always look on the bright side of life totiž musí našemu sebevrahovi dojít, že je na svěšení fangle ještě čas.

Pokoj č.4

Pacient ze čtvrtého pokoje vypadá asi nejvitálněji z našich hrdinů, ovšem jeho doprovod v podobě strážců zákona mluví za vše. Tento pacient přijel na odběr krve, tedy kvůli činnosti odhalující přítomnost organických OH sloučenin v této trofické tkáni. Ať už je tento proces výsledkem jakéhokoliv přestupku tohoto pacienta, tak na konečném výsledku velice záleží. Zde bych tedy volil jedno z alb tuzemských death metalistů Hypnos, konkrétně desku In blood we trust (všichni víme, jaký slogan parafrázuje), která plně vystihuje náladu našeho hrdiny.

Na závěr tedy doufám, že mé rady nebudete potřebovat a že konec roku 2009 přežijete ve zdraví.

Přeji šťastný Nový rok.

-jt-