Nejkrásnější knihou roku je sbírka z terezínského ghetta

Klání o nejkrásnější českou knihu za loňský rok zná už své vítěze. V hlavní kategorii si titul odnáší kniha Hanuše Hachenburga nazvaná Hned vedle bílá barva mráčků obsahující verše, které mladičký básník sepsal během pobytu v terezínském ghettu.

Texty svého času vycházely tajně a to v časopisu Vedem, který založila skupina židovských chlapců vězněných v letech 1942 až 1944 v terezínském koncentračním táboře. Autoři se zásadně pod články nepodepisovali vlastním jménem, ale pseudonymem. Čtrnáctiletý Hanuš Hachenburg v něm publikoval své texty pod přezdívkou Ha- nebo Akademie. Společně se šéfredaktorem časopisu Petrem Ginzem pak patřil mezi nejčastější a také nejkvalitnější přispěvatele. Vedle básní vyšly ve Vedem také mnohé jeho úvahy, postřehy a povídky. Příliš času na vypilování svého nezpochybnitelného jazykového nadání však Hachenburg bohužel nedostal. V roce 1944 byla totiž většina obyvatel bloku L417, kde chlapci bydleli, deportována do Osvětimi. Hanuš přitom do nechvalně proslulého koncentračního tábora zamířil již v prosinci roku 1943. Stačil zde ještě složit báseň Gong, kterou se údajně řada zdejších vězňů naučila nazpaměť, o půl roku později byl však zavražděn.

Ze stovky chlapců, kteří se zapojili do vydávání časopisu, přežilo válku jen patnáct z nich. Pouze Zdeněk Taussig, jemuž se podařilo ukrýt 700 stran Vedem před nacisty v kovárně, kde pracoval jeho otec, přitom zůstal v Terezíně až do osvobození. Hachenburgova sbírka Hned vedle bílá barva mráčků vznikla v rámci projektu nevelkého soukromého gymnázia Přírodní škola věnovaného nacistické perzekuci a holocaustu. Více jak třetina básní se v knize s působivou obálkou tvořenou rozpitým tmavomodrým textem dočkala vůbec první poválečné publikace. S Hachenburgovou literární tvorbou se totiž čtenáři zatím mohli seznámit jen díky sborníku Je mojí vlastí hradba ghett? vydaného nakladatelstvím Aventinum v roce 1995, který obsahoval nejen básně, ale také povídky a kresby terezínských dětí.

Vyhlášení soutěže o nejkrásnější knihu proběhlo jako obvykle v Památníku národního písemnictví. V klání se utkalo celkem 250 publikací, které jsou od středy 23. dubna k vidění a zakoupení na výstavě v letohrádku Hvězda. V polovině května se pak přesunou na pražské Výstaviště, kde bude probíhat veletrh Svět knihy. „Je vidět, že přichází další generace, která uvažuje jiným způsobem, konceptuálnější, hravější a má řadu výsad a možná boří i některá pravidla,“ nechal se při předávání slyšet ředitel Památníku národního písemnictví Zdeněk Freisleben. Kategorii odborné literatury ovládla kniha Vetřelci a volavky, jež se věnuje tuzemské sochařské tvorbě ve veřejném prostory za normalizace. Mezi knihami pro děti zvítězila Hlava v hlavě básníka Ondřeje Buddeuse a výtvarníka Davida Böhma a v kategorii Knihy o výtvarném umění získala první cenu publikace Prkýnka na maso jsme uřízli o českém skateboardingu.

Jako nejproblematičtější se nakonec ukázala sekce učebnic, jejichž kvalita šla v posledních letech podle porotců strmě dolů. Většina z nich je totiž nepřehledná a opatřená nekvalitními ilustracemi. „Otravuje to nejen děti, které z nich nic nepochopí, ale i pedagogy, kteří si s nimi nevystačí, a samozřejmě rodiče, kteří se s dětmi učí. Je to celý komplex problémů,“ řekla předsedkyně poroty Iva Knobloch. První cenu v této kategorii nakonec dostala publikace Denisy Šedivé My a jóga aneb klidná cesta k mateřství, kterou si autorka vydala vlastním nákladem.

Pavel BestA