Nobelovu cenu za literaturu překvapivě získal P. Modiano

Porotci Nobelovy ceny za literaturu opět překvapili. Přestože se očekávalo, že ocenění letos získá někdo z trojlístku Murakami, Thiong’o, Aleksijevičová, odnáší si ho nakonec pro tuzemské čtenáře nepříliš známý francouzský romanopisec Patrick Modiano. Světoznámý český spisovatel Milan Kundera tak bohužel opět vyšel naprázdno…

Jméno nového držitele Nobelovy ceny za literaturu oznámil novinářům ve čtvrtek 9. října přesně v jednu hodinu po poledni tajemník Švédské akademie Petr Englund. Ten při té příležitosti osvětlil i důvody, které k relativně nečekanému rozhodnutí porotu vedly. Devětašedesátiletý spisovatel, který nerad poskytuje rozhovory a s nímž se údajně před vyhlášením nepodařilo spojit ani členům akademie, si cenu vysloužil za „umění paměti, s jejíž pomocí dokázal vylíčit nepochopitelné lidské osudy a popsal život v okupaci.“ Modiano se totiž ve svých knihách zabývá především nedávnou válečnou historií země galského kohouta. Ačkoli dlouhou dobu tvrdil, že se narodil až po skončení 2. světové války v roce 1947, před sedmi lety v jednom televizním rozhovoru přiznal, že ve skutečnosti přišel na pařížském předměstí na svět už 30. července 1945.

Od té chvíle stihnul potomek sefardských židů sepsat tři desítky románů a několik filmových scénářů. Do angličtiny bylo ale zatím přeloženo jen šest z nich. U nás přitom není situace o moc lepší. Ještě za minulého režimu v češtině sice vyšla trojice Modianových románů Rodný list, Ulice temných krámků a Takoví hodní hoši, po revoluci je ale doplnila až v roce 2007 jen útlá sto čtyř stránková novela Dora Bruderová. Také filmy, k nimž pařížský rodák vytvořil scénáře, nepatří zrovna k těm nejznámějším. Roku 1974 se Modiano nejprve podílel na vzniku snímku Lucien Lacombe, který natočil renomovaný režisér Louis Malle. O bezmála třicet let později dali společně s Jean-Paul Rappeneauem život dramatu Šťastnou cestu. Mondianovy knihy však literární kvality musejí mít vysoké. Jinak by si za ně neodnesl tolik cen, s tou Goncourtovou až donedávna v čele.

„Jeho díla jsou krátká, čítají leckdy sto třicet či sto padesát stran, ale vždy jde o variace na stejná témata: paměť, ztrátu, totožnost, hledání,“ dodal Petr Englund. Tím se do jisté míry literárně podobá Milanu Kunderovi, který se zaměřuje na podobné náměty a jehož knihy mají v poslední době také relativně málo stránek. Tím ale veškerá podobnost mezi oběma autory končí. Modianův osobní život poznamenalo několik osudových událostí. Na prvním místě to byla bratrova smrt v roce 1957, která ho hluboce zasáhla a poznamenala. O několik let později se navíc rozvedli jeho rodiče a otec, jenž za války odmítl nosit židovskou hvězdu a život si zachránil jen tím, že obchodoval s nacisty, později odešel do zahraničí. Pro Modianovu budoucí kariéru se jako rozhodující ukázalo setkání s učitelem geometrie Raymondem Queneauem. Ten se totiž nevěnoval jen matematice, ale šlo o renomovaného prozaika a básníka, který u chlapce rozpoznal mimořádné literární nadání a seznámil ho s nakladateli ze slavného vydavatelství Gallimard, které vydalo jeho první díla.

 
Modiano literárně debutoval v roce 1968 románem La Place de l’Étoile vyprávějícím o kolaborantovi, který spolupracuje s nacisty. Spisovatelovu otci se ale kniha natolik nelíbila, že se pokusil skoupit všechny vydané kusy, tak aby se dílo vůbec nedostalo ke čtenářům. O dva roky později se pak Modiano oženil s Dominique Zehrfussovou. Svatba se jim ale zrovna příliš nepovedla. „Byla to noční můra. Za svědky jsme měli Queneaua a Malrauxe, kteří se začali dohadovat o Dubuffetovi. Bylo to jako sledovat tenisové utkání. Jediný člověk, který na svatbu přinesl fotoaparát, do něj zapomněl dát film. Z onoho dne tak máme jediný snímek, na němž jsme navíc zachyceni zezadu a pod deštníkem,“ nechala se v roce 2003 slyšet Zehrfussová pro magazín Elle. Jejich manželství to ale zjevně příliš nepoznamenalo, neboť si o pár let později pořídili dvě děti a dodnes zůstávají spolu.

Zřejmě nejproslulejším Modianovým románem se stala Ulice temných krámků vydaná v roce 1978, za niž si autor odnesl Goncourtovu cenu a jež byla přeložena do řady cizích jazyků, včetně češtiny a angličtiny. „Je to příběh o detektivovi, který ztratil paměť a pátrá potom, kdo vlastně je,“ připomněl hlavní dějovou linku románu Peter Englund. Svým jazykem, formální úpravou i způsobem vyprávění je Modiano přirovnáván k „Marcelu Proustovi naší doby“. Podle literárních kritiků píše pařížský rodák jednoduchým, lehce lakonickým, avšak zvučným a znělým stylem. Jeho doposud posledním románem se na začátku tohoto měsíce stal sto šedesáti stránkový počin nazvaný Pour que tu ne te perdes pas dans le quartier.

Do Francie putuje Nobelova cena za literaturu již popatnácté. Modiano je přitom 111 držitelem tohoto nejprestižnějšího ocenění, které může spisovatel dnes získat. Sázkové kanceláře přitom letos opět jako loni favorizovaly japonského romanopisce Haruki Murakamiho. Hned v závěsu za ním se podle kurzů dlouhou dobu umísťovali keňský uprchlík Ngũgĩ wa Thiong’o a Běloruska Světlana Aleksijevičová. Zajímavé je, že Modianovy šance na zisk Nobelovy ceny za literaturu vzrostly během posledního týdne ze 100:1 na 10:1. Podle některých tak mohlo dojít k úniku informací ze Švédské akademie. To však její členové vyloučili. Cenu si Modianu oficiálně převezme během ceremoniálu, který proběhne 10. prosince v den výročí smrti vynálezce dynamitu Alfreda Nobela. Francouzský spisovatel mimoto obdrží také 8 milionů švédských korun, tedy bezmála 24 milionů korun českých.

Pavel BestA