Pain of Salvation se v letošním roce vracejí na scénu s albem, které nechává zapomenout na dvojici předchozích vcelku rozpačitých a víceméně rekapitulačních nahrávek, a předkládají svěží materiál, který je zdařilou syntézou nové tváře kapely se vzorcem úspěšně aplikovaným na vrcholných deskách tohoto souboru.

Po vydání série nahrávek započatých EP Linoleum a končící druhým dílem Road Salt, na nichž dominoval syrový retro zvuk a v rámci samotných kompozic POS víceméně rezignovali na dřívější košatost, se příznivci této kapely začali dělit na minimálně dva tábory. Na ty, kteří akceptovali tehdejší směřování souboru a našli v něm zalíbení, a na ty posluchače, kteří s povzdechem vzpomínali na vrcholná díla těchto Švédů a zmíněné desky nestrávili. Pro mne osobně představují i tyto nahrávky velice kvalitní rockovou hudbu, a byť kvalit vrcholných děl v mých očích nedosahují, tak je mám v oblibě a dle mého obsahují hned několik výjimečných skladeb. Následující alba s logem Pain of Salvation jsou ovšem spíše zbytečné a ať už k jejich vydání vedlo cokoli, tak jsou v katalogu souboru spíše do počtu. Akustická deska Falling Home se svým starším bratříčkem v diskografii POS, tedy křehkou živou nahrávkou 12:5, co do kvality nemůže rovnat, a následná přemíchaná verze fenomenální Remedy Lane není s novým zvukem natolik převratná, aby do ní musel fanoušek této kapely investovat a vyměnit ji za původní verzi z roku 2002.

Ovšem jak již bylo naznačeno výše, novinka In the Passing Light of Day je skutečně výborná a důkazem toho, že Pain of Salvation ještě nejsou vyčpělá formace a stále jsou schopni nahrávat výjimečné věci. Zvukový kabát z retro období je minulostí, kapela razantně přitvrdila a někdejší  primární přímočarost, nyní vystřídala kompoziční i rytmická propracovanost, nejednoznačnost a bohatá paleta hudebních motivů. Co je však nesmírně důležité, zachovaná zůstala charakteristická emocionální vypjatost (snad až našponovanost), cit pro budování silné atmosféry a schopnost tvorby  nádherných melodických linek. Byť se nejedná o návrat ke kořenům, což ostatně ve většině případů bývá zoufalá snaha bezradných a neinvenčních interpretů okopírovat populární nahrávky z minulosti, tak právě pro mnohé příznivce dřívější tvorby kapely, kteří nad ní v několika posledních letech zlomili hůl, bude aktuální dílko příjemným překvapením.

Stejně jako dřívější nahrávky, i ta aktuální, je co do textů koncepčním albem a opět se jedná o silné téma. Dřívější díla se věnovala tématu náboženství, byla sociálně-kritická a sledovala životní příběhy lidí na okraji společnosti, nebo se nesla v rovině osobní výpovědi. To aktuální je opět osobní a nutno dodat, že tentokrát je koncept zastřešený silným autobiografickým příběhem frontmana Daniela Gildenlöwa. Ten se potýkal s hodně nepříjemnými zdravotními problémy a aktuální nahrávka In the Passing Light of Day popisuje, jak se Daniel s traumatickým zážitkem vyrovnal. Bohužel, dokud jde jen o textovou složku, je vše absolutně v pořádku, ale vizuální doprovod sráží celkový obraz In the Passing Light of Day jako audio-vizuálního celku. To, že je Daniel exhibicionista a narcis, nebylo možné přehlédnout již dříve. Stačí vzpomenout na koncertní prezentaci či některé z videoklipů (tady asi nelze nezmínit Where it hurts) a bohužel i na aktuální nahrávce exhibuje až hanba. Zatímco nad bookletem alba lze jenom nadzdvihnout obočí a přejít jej s nadhledem, tak to co Daniel předvádí v klipu k jinak výborné skladbě Meaningless, která mimochodem pokračuje v tradici silných balad, je už hodně za hranou a je vyloženě nechutné. Takhle opravdu ne, prosím.

Hodnocení:

Pain of Salvation přidali do své vyrovnané diskografie další velice kvalitní nahrávku a byť nedosahuje kvalit fenomenálních věcí z přelomu tisíciletí, na kráse jí to neubírá. In the Passing Light of Day je skvělé prog rock/metalové album.

Vydavatelství
InsideOut

Rok vydání
2017

87%

-jt-