Ostravská obrazová kronika Viktora Koláře

V uplynulém půlstoletí prošlo ocelové srdce republiky, jak je Ostrava někdy nazývána, nebývale dynamickým vývojem. Kronikářem oněch překotných změn se stal Viktor Kolář, jehož snímky jsou nyní k vidění v Domě U Kamenného zvonu.

Industriální krajina moravskoslezské metropole, kterou v zimních měsících potáhne vrstva térově černého smogu tak neproniknutelná, že vytěžené hromady suti, vysoké pece, i komíny místních železáren zmizí na pár týdnů z dohledu okolního světa, není zřejmě tím pravým místem, kde by chtěl člověk strávit celý svůj život. Je však jako stvořená pro vznik mimořádně silného fotografického díla, jak dokládají práce zdejšího rodáka a patriota Viktora Koláře, s nimiž se zájemci mohou až do 29. září seznámit v Domě U Kamenného zvonu, kde probíhá autorova rozsáhlá retrospektiva.

Výstava, jež zahrnuje přes dvě stě černobílých snímků, je rozdělena do tří na sebe navazujících částí. Tu první tvoří fotografie, které Viktor Kolář pořídil na počátku 60. let v ostravských ulicích, továrnách a hutích, a na nichž defilují postavičky, jež se stanou pro jeho dílo signifikantní. Najdeme na nich jak upachtěné horníky a zasmušilé dělníky vracející se z práce domů, tak bodré usměvavé pábitele, cikány s blyštivou lysinou, i zašpiněné děti hrající si mezi rezavými trubkami. To vše na pozadí neskutečné až snové měsíční krajiny, jejíž jádro tvoří fabriky, obří železné haly, jednolité bloky panelových domů a soptící nákladní vlaky. Snad nejpůsobivějším snímkem, který je na výstavě k vidění, je ten, na němž Kolář zachytil bílé prádlo rozvěšené na šňůře hned vedle vagonu, z něhož právě prýští rozžhavené železo.

„Kolář nepotřebuje velkolepé události, to podstatné o stavu krajiny a lidské duše zprostředkovává zobrazením elementárních životních situací a stavů člověka. Jeho obrazy jsou subjektivní výpovědí o devastaci krajiny i lidské duše, o člověku, o mezilidských vztazích, o odcizení a vykořenění spojených s proměnlivostí společenských podmínek, životních stylů, povah generací a kultur,“ charakterizuje tvorbu dnes již jednasedmdesátiletého klasika české dokumentární fotografie kurátorka Pavlína Vogelová. Rok 1968 a brutální vpád sovětských vojsk do Československa vyústil v Kolářovu emigraci do Kanady, kde se nejdříve nadějný umělec živil jako horník v molybdenových dolech, aby se po několika měsících konečně vrátil zpět ke své milované fotografii.

Právě snímky z tohoto období tvoří druhou část expozice, kterou můžeme chápat jako určitý protipól ke Kolářově původní produkci. Jak sám autor přiznal, rezervovaní Kanaďané v nažehlených oblecích a s neproniknutelnou maskou na obličeji mu nikdy nepřirostli k srdci. To je patrné také z fotografií z oněch let, kterým chybí ona ostravská energie a jiskra. Kolář se proto v roce 1973 rozhodnul vrátit se do vlasti a pokračovat ve své dosavadní práci, tedy dokumentování života ve svém rodném městě. Poslední část výstavy je pak věnována právě této etapě, jež překlenuje období před a po sametové revoluci, a z níž asi nejvíce zaujme snímek jakéhosi artisty, jenž balancuje na laně a za jeho zády svítí nápis TESCO.

Vše se mění, jen Ostrava ne, chtělo by se říci po zhlédnutí Kolářovy výstavy. Přestože mezi prvními a posledními autorovými snímky zeje propast padesáti let, zdá se, že to hlavní, tedy lidé jsou v kujné metropoli železa stále stejní. Jen kulisy se po revoluci trochu změnily.

Výstava potrvá od 7. 6. 2013 do 29. 9. 2013

Kde:
Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské náměstí 13
110 00 Praha 1

Otevřeno:
denně vyjma pondělí od 10:00 – 20:00

Vstupné:
Plné: 120,-Kč
Snížené: 60,-Kč

81%

Pavel BestA