Ola Kvernberg

Liarbird

Deska Liarbird norského houslisty Ole Kvernberga je další z řady výborných severských náladotvorných desek, které vyšly na sklonku loňského roku.

Asi se budu opakovat, ale skandinávský jazz má určitě nejenom pro mne neopakovatelné kouzlo, a ačkoli si snažím udržet chladnou hlavu a co možná nejvíce se vyvarovat nekritickému obdivu, tak častokrát stejně podlehnu a s údivem naslouchám tomuto jazzu ze severu. Další z řady výjimečných děl, která mě takto uhranula, je loňská deska houslisty Ole Kvernberga, Liarbird. Vzhledem k tomu, že deska získala norskou cenu Spellemann v kategorii Nejlepší jazzová nahrávka roku 2011 a předčila tím například i Molværovu deskou Baboon moon, tak patrně nejsem jediný, kdo si tuto výbornou nahrávku oblíbil.

Její autor, Ola Kvernberg, je dalším z oněch hudebníků, o kterých je v jazzovém světě zvykem mluvit jako o nadějných talentech, přestože i on již překročil práh třicátého roku života a ani ve světě jazzu není žádným nováčkem, protože své trio založil v roce 2000 a svou debutovou desku Violin vydal o rok později. Aktuální album Liarbird je pak teprve druhým sólovým albem tohoto hudebníka, který však během těch deseti let dělících jeho sólové počiny rozhodně nelenil, jelikož v průběhu této pauzy stačil transformovat své trio do současné podoby, kterou kromě něho tvoří ještě basista Steinar Raknes a bubeník Erik Nylander, a spolu s ním natočit dvě ceněné desky, konkrétně prvotinu Night Driver (2006) a druhou desku Folk (2009). Kromě toho se tento houslista věnoval i různým kolaboracím či hostováním na albech a živých vystoupeních mnoha žánrově rozličných hudebníků, mezi nimiž jsou například i taková jména jako Les Paul, Pat Metheny či Philip Catherine (perličkou jistě bude spolupráce s i u nás dobře známým autorem detektivních románů Jo Nesbøem), a také vytvořil hudbu k norskému filmu Na sever, který byl uveden i v některých českých kinech.

Jedním z emblematických znaků nového alba Liarbird je jeho pestrost a to hned z několika úhlů pohledu. Tím nejpragmatičtějším hlediskem k posouzení pestrosti je jistě náhled na soupis zúčastněných muzikantů, který včetně Kvernberga čítá celkem devět osob a nutno dodat, že se jedná o poměrně zajímavá jména. Některá z těchto jmen pak jistě budou znát například fanoušci výtečných nu-jazzových kouzelníků Jaga Jazzist nebo norských schizoidních pokračovatelů géniů King Crimson v podobě formace Shining a hodné připomenutí je jistě i to, že živé premiéry Liarbird se dokonce zúčastnil i americký saxofonista Joshua Redman. Nástrojový arzenál hudebníků zodpovědných za Liarbird tak tedy kromě principálových houslí a rytmiky (mimo jiné s účastí již zmíněného Nylandera) čítá například violu, mandolínu, piano, trumpetu, soprán, baryton a tenor saxofon nebo akustickou kytaru. Nejen díky tomuto bohatému rejstříku použitých nástrojů, ale i díky hudebnímu myšlení a zkušenostem Ole Kvernberga je na Liarbird možno vyzdvihnout také pestrost žánrovou, která však v žádném případě neústí v roztříštění nahrávky a deska velmi dobře funguje jako celek. K tomuto vnímání alba jako celku a k jeho uchopení přispívá i vhodně zvolená dramaturgie alba, když začátek alba uvozují dvě snadněji uchopitelné skladby, střed alba je více experimentální a náročnější na poslech a celá deska končí naléhavou a báječně vygradovanou poslední skladbou. Ostatně umné stavění skladeb a jejich gradování je další velmi silnou stránkou desky Liarbird a dynamický vývoj jednotlivých kompozic je vskutku pozoruhodný.

Z hlediska výše uvedené žánrové pestrosti můžeme do rejstříku kapely směle zařadit například modal jazzové snění, bebopové kolotoče, či free jazzové destrukce a z mimo jazzových žánrů pak zejména folk, který se výrazně zrcadlí v některých linkách kvernbergových houslí a dává tak vzpomenout na zeměpisný původ tohoto alba. Na celé nahrávce pak Kvernberg a jeho spoluhráči vytváří zajímavý a funkční kontrast mezi tímto severským folkovým vlivem a odkazem na zaoceánské klasiky jazzového žánru.

Ola Kvernberg spolu se svými spoluhráči natočil výbornou desku, která má šanci zaujmout jak tradiční jazzové publikum, tak i posluchače pro které není jazz žánrem číslo jedna. Pokud tedy máte chuť na desku, která suverénně operuje v intervalu od chytlavých motivů po ničivé instrumentální vichřice, klidně sáhněte po Liarbird.

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
Jazzland records

Seznam skladeb:
Liarbird
Boog
Boun’amina
Wintermelon
Vilje
Olero
Cobb
Spannung

86%

-jt-