Předchozí článek
Oscar Wilde
Publikováno 10 Pro 2011
Obraz Doriana Graye
Od napsání slavného románu, jenž je považován za jeden z hlavních pilířů moderní literatury uplynulo již přes sto dvacet let. Má nám i po této podobě stále co říci, nebo už ztratil veškerý lesk?
Když si koncem listopadu roku 1900 přišla v pařížském hotelu d’Alsace pro Oscara Wilda smrt, měl toho slavný irský spisovatel již hodně za sebou. Tolik, že by to vydalo na nejeden dlouhý a strhující román. Oscar Wilde se totiž nikdy nebál žít. A právě to bylo již od počátku trnem v oku anglické puritánské společnosti, která vždy úzkostlivě dbala na své tradice a zaběhlé konvence, jež však Wilde takřka dennodenně pošlapával. Až do roku 1895 však běžel jeho život bez větších zádrhelů. Měl bohatou manželku, dvě děti, v divadlech se hrály jeho hry.
Pak ale vyšly najevo jeho homosexuální styky s lordem Alfredem Douglasem a vše se rázem změnilo. Wilde byl pohnán před trestní tribunál a odsouzen ke dvěma letům nucených prací. Ztratil rodinu, přátele i peníze. Když si v roce 1897 odpykal svůj trest, změnil si raději jméno a začal se potulovat po Evropě. Nakonec skončil v pařížském hotelu d’Alsace, kde v úplné chudobě zemřel. Od svého propuštění totiž nenapsal žádnou kvalitnější knihu, nebo divadelní hru. Ty, které však vytvořil v předcházejícím období, se staly základem moderní literatury. Patří mezi ně i Obraz Doriana Graye.
„Jak bychom se chovali, kdybychom nenesli následky svých činů?“ to je jedna ze základních otázek, kterou nám Oscar Wilde ve svém románů předkládá. Možná, že podobně jako Dorian Gray, jehož konání se neodráží v jeho tváři, ale transponují se do obrazu, který pro něj namaloval Basil Hallward. Popichován faustovskými úvahami svého přítele Henry Wottona odvrací se Dorian Gray od svého dřívějšího já. Jeho jedinými hodnotami se stávají vlastní mládí a krása. Nic krom toho není důležité. A snad právě proto je Wildův román v současné době ještě o něco aktuálnější, než byl na konci předminulého století. Dnešní společnost totiž evidentně vyznává velmi podobné hodnoty.
Dorianův život začíná stále více připomínat nekonečný večírek, zběsilou jízdu autem, karneval marnivosti. Můžeme mu to ale vyčítat? Nechtěl by se tak občas chovat každý z nás? A proč se tedy tak nechováme? Je to snad jen kvůli tomu, že si uvědomujeme, jaké následky by to pro nás mohlo mít? Dorian však podobné otázky řešit nemusí a proto hýří a baví se. Svojí neomaleností a krutostí nepřímo přiměje svoji milenku Sibylu Vaneovou spáchat sebevraždu. „To není tvá chyba,“ konejší ho Henry Wotton. Snad kdyby román končil právě zde, vnímali bychom Doriana Graye jen jako namyšleného, sebestředného floutka.
Oscar Wilde jde však ve své knize dál. Nechá totiž Doriana zavraždit svého kamaráda, malíře Basila Hallworda. Není totiž schopen dál snášet pohled na vlastní stále ohyzdnější portrét. Snaží se ho skrýt, to se mu však nedaří. Nejdříve proto probodne Basila, o něco později pak zničí obraz a tím i sám sebe. Že by si člověk přeci jen nemohl užívat, aniž by ho jednou nedostihlo vlastní svědomí? „A co kdyby?“ zeptal by se nejspíš Henry Wotton a jemně by se pousmál. „A co kdyby to šlo? Nestálo by to za to?“
Hodnocení:
Oscar Wilde patřil mezi nejlepší dramatiky a spisovatele, kteří kdy pobývali na tomto světě. Své mimořádné nadání a literární mistrovství prokazuje i v strhujícím románu Obraz Doriana Graye, jenž vypráví o muži, který ztratil vlastní svědomí a může tak páchat ty nejodpornější zločiny.
Vydavatelství:
Odeon
Rok:
2011
95%
Pavel BestA
Super knížka
Zajímavá knížka i moc zajímavě napsaný článek. Jde z něj až husí kůže.
Musím smeknout. Podobně hezkou recenzi jsem už na nějakou knížku dlouho neviděl, respektive nečetl. Jen tak dál. I ostatní recenze, co jsem četl jsou velmi zajímavé.
Když jsme se o knížce učili ve škole, tak mě výklad o ní vůbec nezaujal. Do rukou se mi tak dostala až po mnoha letech. Byl jsem přitom příjemně překvapen, jak je čtivá a hluboká.