Pamukovi vyšel unikátní filozoficky laděný román

Turecký držitel Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk v uplynulém měsíci publikoval svůj v pořadí již desátý román. Jmenuje se Rusovláska. Kniha je mimo jiné zajímavá tím, že jde o dílo vystavěné na podobných základech, na jakých v minulosti vznikaly filozofické povídky, za jejichž otce je považovaný slavný Voltaire.

Nový Pamukův román se na pultech knihkupectví objevil na začátku února. Kniha ovšem spatřila světlo světa zatím jen v turečtině, takže mimo zemi půlměsíce ji je možné sehnat jen sporadicky. Za jejím vydáním stojí nakladatelství Yapı Kredi, které na trh uvedlo i předchozí Pamukův literární počin jménem Podivnosti v mé mysli. Ten se v Turecku velmi rychle stal bestsellerem a nyní je považovaný za nejoblíbenější autorovu knihu v zemi. Na sklonku loňského roku se pak román dočkal anglického a na začátku toho letošního i německého překladu. Kdy si budou moci Podivnosti v mé mysli přečíst čeští čtenáři, zatím není jasné. O vydávání děl istanbulského rodáka se u nás dlouhé roky stará nakladatelství Argo. To naposledy v překladu Petra Kučery publikovalo Pamukovu autobiografickou knihu Istanbul, jež však spatřila světlo světa již před bezmála dvěma lety. Navíc nešlo o úplnou novinku. Kniha z roku 2003 u nás poprvé vyšla díky nakladatelství BB/art již v roce 2006. Tehdy ovšem šlo o překlad z angličtiny a nikoli z originálu. Letos v létě Argo plánuje na český trh dodat autorovu sbírku esejů a povídek s názvem Jiné barvy. Termín jejího vydání je naplánován na 30. červen.

Jedním z hlavních Pamukových témat, kterému se ve svých knihách dlouhodobě věnuje, jsou proměny jeho rodného města. Nejinak je tomu v románu Podivnosti v mé mysli, který se také točí okolo živelně se transformujícího Istanbulu. Kniha vypráví příběh Mevluta, mladého muže, jenž v 60. letech opouští anatolskou vísku, v níž se narodil a míří do největšího tureckého města, aby se v něm živil jako pouliční prodejce bozy, nápoje vařeného z prosa, který obsahuje tak málo alkoholu, že nebyl v Turecku nikdy oficiálně zakázaný, a nakonec v něm nalezl i smrt. „Do Istanbulu přijíždí jako chudý kluk a na rozdíl od mnoha z těch, kdo přijeli stejně jako on, chudým i zůstane. Je naivní, optimistický, s darem rozpoznat štěstí a držet se ho, když už ho najde,“ přibližuje nám hlavní postavu románu německý publicista Volker Weidermann. Kniha je přitom nejen o osobním příběhu Mevluta, ale opět i o perle na Bosporu, jak se Istanbulu často přezdívá, o bohatých proměnách, jimiž od 60. let prošel a dodnes prochází. Je 44 let dlouhou historií, během níž se nemění jen Mevlut, který se na bratrancově svatbě zamiluje do jakési dívky, později ovšem nechtěně unese její sestru, s níž se pak ožení, ale i největší turecké město, které zažívá své vzestupy a pády, teroristické útoky, stavby nových čtvrtí, odliv obyvatel z centra apod.

Název knihy si Pamuk vypůjčil z Předehry Williama Wordswortha, v níž se objevuje obrat „podivnost v mé mysli“. Práce na ní mu zabrala šest let, tedy nejvíce času, který zatím nad jakoukoli knihou strávil. Dokonce mu při jejím vzniku pomáhali asistenti, přátelé a několik studentů, s nimiž třiašedesátiletý spisovatel řešil především věci týkající se urbanistického rozvoje Istanbulu. „Jsou to mladí lidé, kteří mi otevřeli nové obzory a odhalili nová témata,“ prohlásil Pamuk, jehož to k architektuře vždy táhlo. Dokonce svého času vystudoval tři ročníky tohoto oboru, než přešel na žurnalistiku. Přednedávnem se Orhan Pamuk objevil nakrátko v Londýně, kde otevřel výstavu předmětů ze svého Muzea nevinnosti. To spatřilo světlo světa v roce 2012 v jednom z domů v centru Istanbulu, kde je možné najít propriety, jež se objevují v Pamukově stejnojmenné knize. Výstava bude v londýnském Somerset Housu k vidění až do 3. dubna, jak jsme vás nedávno informovali v podrobném článku.

 
Nejnovější autorův literární počin, jehož název můžeme do češtiny přeložit jako Rusovláska, či Zrzka je situovaný do Istanbulu 80. let. Jeho ústřední dvojici tvoří postarší mistr Mahmut a jeho pomocník, kteří se z neúrodné země snaží získat vodu. Nakonec se k tomu rozhodnou použít starověkou metodu na hloubení studen. „Je to nejen příběh o jejich boji, ale také vyprávění o zkoumání, o otcích a synech, o autoritářství a individualitě, o svobodě, četbě a vidění světa,“ je možné se dočíst na Pamukově oficiální stránce. Kniha je oproti předchozím autorovým textům jiná i tím, že vychází z filozofických povídek, které byly oblíbené zejména ve Francii v 18. století. Porovnává totiž podle Pamuka dva základní mýty, ten, který je přítomný v Sofoklově Oidipovi a ten, který přináší Ferdowsi, tedy ty, které svého času utvářely Západ na jedné straně a Východ na straně druhé. V pořadí desátý Pamukův román je specifický i tím, že má „jen“ 204 stran, což z něj činí ten nejútlejší, který istanbulský rodák zatím napsal. Do češtiny by měl být dvě nejnovější Pamukovy knihy přeloženy příští a přespříští rok. „Postupně oba romány vydáme, ale překladatel Petr Kučera zatím pracuje na překladu esejistického díla. Podivnosti pravděpodobně vyjdou v roce 2017 a Rudovláska o rok později,“ prozradil nám ředitel Arga Milan Gelnar.

Pavel BestA