Paříž zachvátila Picassománie. Guernica ale nedorazila.

V hlavním městě Francie se na začátku měsíce října rozběhla velkoryse pojatá přehlídka obrazů nazvaná Picasso.Mania. Diváci si na ní mohou prohlédnout nejen desítky prací samotného Pabla Picassa ale i řadu pláten dalších významných výtvarníků, které španělský velikán svým dílem ovlivnil.

Andaluský rodák Pablo Picasso je mnohými kunsthistoriky považována za nejvlivnějšího umělce nedávno uplynulého století. Že nejde jen o prázdnou floskuli, se nyní rozhodli dokázat kurátoři spektakulární výstavy v pařížském Grand Palais. Ta zde bude k vidění až do konce února příštího roku a podle odborníků by se mohla stát jednou z nejnavštěvovanějších expozic všech dob, ne-li tou vůbec divácky nepřitažlivější. „Záměrem bylo přiblížit Picassův odkaz, ne pouze prostřednictvím výtvarného umění, ale také skrze film, hudbu a dokonce i reklamu, neboť Picasso je zdá se všude,“ nechal se slyšet kurátor pařížské přehlídky Didier Ottinger. Podle něj trvaly přípravy nadmíru okázalé přehlídky přes tři roky. „Chtěli jsme v rámci výstavy zdůraznit specifický rozměr Picassa, tedy že šlo nejen o malíře, ale o nesmírně inspirující veřejnou osobnost,“ dodal Ottinger. Jádro výstavy tak krom Picassových prací tvoří díla jeho současníků i dnešních umělců, v jejichž práci je zřetelný vliv rodáka z andaluské Malagy.

Expozice je zajímavá i z hlediska koncepčního. Na první pohled totiž vypadá velmi chaoticky. Díla jsou na ní doslova namačkána vedle sebe, takže si je nelze prohlédnout v klidu a samostatně, jak je obvyklé. Jde ale o rafinovaný kurátorský záměr. Cílem organizátorů bylo přehlídku pojmout tak, jak by ji zřejmě pojal sám autor. Aranžmá je inspirované jednak tím, jak Picasso rozvěšoval obrazy po svých ateliérech a domech, tak i dvěma výstavami, na jejichž podobě se sám kdysi podílel. (Bylo to v roce 1932 v Paříži v Galerii George Petita a v roce 1970 v avignonském Papežském paláci.) Výsledkem je neortodoxní podívaná, jaká zatím nemá de facto obdoby. Pokud jde o autorovy práce, začíná ranými kubistickými zátišími, pokračuje přes Picassovy obrazy ze 20. a 30. let a končí málo známými díly ze závěru jeho života. Mezi vystavovanými plátny bohužel chybí ta nejslavnější. Do Paříže nakonec nedorazily ani Avignonské slečny z newyorského Musea moderního umění, ani Guernica. Ta byla přitom v metropoli nad Seinou naposledy k vidění v roce 1955. Je zde ale velké množství variací obou známých pláten i děl jimi přímo ovlivněných. V jedné z místností si kupříkladu diváci mohou prohlédnout olejomalbu Afroameričanky Faith Ringgoldové, která na ní zachytila Picassův ateliér včetně Avignonských slečen.

Jedna z výstavních částí je v Grand Palais věnována tomu, jak se Picassovo dílo otisklo do prací hlavních představitelů pop-artu. Pro většinu z nich se rodák z Malagy stal vzorem a nepřekonatelnou ikonou. Roy Lichtenstein v roce 1963 kupříkladu svým jedinečným tečkovaným stylem imitujícím komiksy vytvořil obraz Ženy s květovaným kloboukem podle Picassovy předlohy, jenž je na výstavě k vidění. Také Andy Warhol byl španělským malířem ovlivněn. Dokazuje to mimo jiné dílo nazvané Hlava po Picassovi z roku 1985. Celkem si je možné na výstavě prohlédnout přes tři stovky prací od 78 různých umělců. Ne vždy jde přitom o obrazy. Nepřehlédnutelná je kupříkladu plastika kontroverzního Itala Maurizia Cattelana, který Picassa vypodobnil s obří hlavou a zdviženýma rukama. Nechybí samozřejmě instalace, o jednu z nich se postarala holandská fotografka Rineke Dijkstraová, ani video zastoupené úryvky z Godardova slavného filmu U konce s dechem.

Poslední sekce nese název „Mizerné obrazy“ a je tvořena Picassovými obrazy z úplného závěru jeho života. Tyto práce, často se sexuální tématikou, byly svého času velmi špatně přijaty a dlouho stály na okraji zájmu veřejnosti i kritiků. Zaujaly však mladé umělce jako byli Jean-Michel Basquit, Keith Haring, nebo George Condo, kteří se jimi inspirovali a díky nimž byla tato část Picassovy tvorby v posledních letech rehabilitována. „Myslím, že Picasso byl v posledních letech posedlý tématem sexu, tak jsem chtěl, aby mé dílo všechno to obsahovalo, tedy erotiku i šílenství; hlavně ale jeho mánii,“ prohlásil George Condo, který se s andaluským rodákem poprvé setkal, když mu bylo 13, a který je na výstavě zastoupen 17 obrazy. Součástí expozice jsou také kuriózní autoportréty německého malíře Martina Kippenbergera, na nichž se průkopník konceptuálního umění zachytil ve výrazném spodním prádle. Údajně ho k tomu přivedl snímek Davida Douglase Duncana, který vyfotografoval stárnoucího Picassa v trenýrkách. „Bylo to snad spodní prádlo, díky němuž byl Picasso geniální?“ uvažoval prý Kippenberger a následně vytvořil sérii autoportrétů, na nichž pózuje v trenýrkách.

Pavel BestA