Pavel Kohout vydal knihu a připravuje divadelní hru
Ani v 88 letech nepřestává být spisovatel a dramatik Pavel Kohout umělecky plodný. U příležitosti svých narozenin pokřtil novou knihu a v listopadu by se měl dočkat premiérového uvedené své nové divadelní hry.
Toto úterý proběhla v sázavské městské knihovně významná kulturní akce. Literát Pavel Kohout zde oslavil své 88. narozeniny a zároveň ukázal nejnovější vydání své knihy Jolana a kouzelník. Křtu se kromě členů rodiny zúčastnili také význační hosté. K nové knížce Kohoutovi pogratuloval například spisovatel Michal Viewegh, který jako mladý nosil dramatikovi své prvotiny. Akce se zúčastnil také velvyslanec Slovenska v ČR Peter Weiss, bývalý ministr práce a sociálních věcí František Koníček, nebo guvernér České národní banky Jiří Rusnok, který Kohoutovi jako dárek přinesl svatováclavský zlatý dukát. „Ten dnešní křest bych srovnal se Shakespearovým Mnoho povyku pro nic, protože je to opravdu nevinná záležitost, ale má úžasnou historii,“ uvedl autor při vítání knihy v sázavské městské knihovně. A proč že vlastně došlo ke křtu právě v Sázavě? Důvod je jednoduchý. Spisovatel zde totiž má s manželkou Jelenou Mašínovou vilu. Přestože od roku 1953 měli hodně různých bytů po světě, do Sázavy se s výjimkou let, kdy byli nechtěně v emigraci, pravidelně vraceli. Sami ji označují za takový svůj druhý domov.
Kniha spisovatele a dramatika Pavla Kohouta Jolana a kouzelník vlastně není úplně tak nová. Literát ji napsal již v průběhu 70. let. Do dnešních dní ovšem spatřila světlo světa jen v samizdatu a v německém překladu. Teprve čtyřicet let po svém dokončení se novela konečně dočkal prvního oficiálního českého vydání. To je doplněné o působivé fotografie Oldřicha Škáchy. Kniha vypráví o osmileté Jolaně, které prázdniny začnou bolestí zubů a kterou navíc trápí potvory zvané Smutno, Nuda a Strach. Aby toho nebylo málo, její rodiče musí podniknout dalekou cestu a ji samotnou nechají u svých přátel. „Jolana je dcera bratra mé ženy, který emigroval v roce 1968 nikoliv před Rusy, ale před svou ženou, a zapomněl si tady dítě. A my jsme ho s jeho matkou vychovali, takže je to prostě pro mě jedno z mých čtyř dětí,“ vysvětlil Kohout v rozhovoru pro ČTK. Křtu se ona Jolanka, podle níž postava malé dívky vznikla, osobně zúčastnila. Shodou okolností se svojí dcerou, která nese úplně stejné jméno jako ona sama. Novela patří k těm nejútlejším, jež jsou momentálně na českém trhu k dostání. Jolana a kouzelník má totiž pouhých 48 stran.
Letos by přitom nemělo zůstat jen u knihy. Kohout totiž v uplynulých měsících dokončil další ze svých divadelních her. Jmenuje se Vítězný únor a inscenovat se ho již rozhodlo Klicperovo divadlo v Hradci Králové. To shodou okolností v minulosti neslo název Divadlo Vítězného února. Režie představení se ujme Břetislav Rychlík, s nímž se dramatik velmi dobře zná. „Břetislav Rychlík je v mém životě důležitou osobou. Je to skvělý režisér. Umí vyprávět příběh, dokáže si pohrát s imaginací, dovede diváka překvapit a ještě k tomu výtečně vede herce,“ uvedl na jeho adresu Pavel Kohout před pár měsíci. Premiéry by se hra měla dočkat 29. října. Podle samotného autora by inscenace měla přinést „groteskně mrazivý a mrazivě groteskní pohled na zlomový okamžik našich dějin.“ Hra se odehrává během pěti únorových dní. Je psaná volným Shakespearovým veršem a objeví se v ní i historické postavy, jako Edvard Beneš a Jan Masaryk. Hlavním hrdinou příběhu je ale dvacetiletý básník, který celou tu dobu píše Kantátu rodné komunistické straně. „Tuhle hru bych nedokázal napsat, kdybych byl nezískal kritický nadhled nad vlastním životem. Stárnutí je mým nejlepším spoluautorem,“ prohlásil Kohout, jenž zahájil kariéru jako stalinista, později se stal reformním komunistou a nakonec skončil jako disident a exulant.
Na knihu i hru se těším. Ani jedno si nenechám ujít. Jolana a kouzelník je čtivo na jedno slunčené odpoledne. Hra zase na jeden večer.
Osobně si pana Kohouta moc nevážím. Nejdříve tvrdý komunista, pak umírněný bolševik a nakonec disident. Co si z toho má člověk vybrat? Podle mě jde o bezpáteřnost. Pan Kohout prostě šel vždycky tam, kam vál vítr.
Naprostý souhlas. Od takto bezpáteřního člověka bych si nic nekoupil a nepřečetl. Jak je v Kurvahošigutntág. Mě nevadí že si nevstúpil. Mě vadí že si vystúpil!
Politiku a umění bych nikdy nemíchal. Myslím, že Kohoutova politická orientace je jedna věc a umělecká kvalita jeho děl úplně jiná. Prosím nesměšovat.