Pavilon Serpentine Gallery dostane podobu rozepnuté zdi

Již pošestnácté si letos v létě budou moci zájemci v Kensingtonských zahradách v centru Londýna prohlédnout dočasnou stavbu pavilonu Serpentine Gallery. Postaví ji významné dánské architektonické studio BIG, které by budově mělo dát netradiční vzhled prosklené zdi. Ta se bude směrem dolů pootevírat, jako kdyby ji někdo právě rozzipovával.

Přestože jsou Britové považováni za národ velmi konzervativní, v jednom z někdejších nejvýznamnějších královských parků nedaleko Hyde Parku již delší dobu nechávají rok co rok vyrůst hypermoderní architektonický stánek. Jde o pavilon, kterým místo již od začátku milénia oživuje Galerie Serpentine. Výstavní instituce vznikla v roce 1970 a své sídlo ihned našla ve zdejším čajovém pavilonu ze 30. let uplynulého století. „Každý rok se v prostorách galerie střídají výstavy významných umělců, jako jsou Henry Moore, Andy Warhol, Jean-Michel Basquiat, sir Anish Kapoor, Damien Hirst nebo Jeff Koons,“ připomíná historik architektury Zdeněk Lukeš. Před objektem je navíc v posledních letech vždy v létě zbudovaná dočasná stavba, jejímž vybudováním je pověřen nějaký významný soudobý architekt. Jeho fantazii se meze nekladou, díky čemuž již návštěvníci Kensingtonských zahrad mohli v jejich středu obdivovat leccos – počínaje jednoduchým černým kvádrem s vnitřní zahradou, přes opulentní červenou železnou strukturu s výraznou čelní stěnou a dřevěné pódium se střechou vytvořenou z několika různě natočených zavěšených plátů, až po jakousi pestrobarevnou chobotnici z plastových fólií, která zde vyrostla loni.

Jako první byla Galerií Serpentine oslovena k vytvoření pavilonu nedávno zesnuvší architektka britsko-iráckého původu Zaha Hadid. Ta mu dala podobu jednoduché, na několika místech výrazně skosené střechy, pod níž bylo možné najít několik bílých, šedivých a černých stolů. Vedení instituce se zřejmě realizace velmi zalíbila, neboť následně Zahe Hadid svěřilo vybudování přístavby galerie. Ta stojí za můstkem přes jezero a má ještě futurističtější vzhled, než měl autorčin pavilon. Prosklený objekt má opět výraznou bílou střechu, která v tomto případě není zprohýbána geometricky, ale organicky, takže připomíná amébu. Z budování pavilonu v Kensingtonských zahradách se velmi rychle stala architektonická událost roku. Jeho vyprojektováním byli totiž pověřování ti nejvýznamnější světoví autoři. „Seznam jmen architektů, kteří byli osloveni, je impozantní: Zaha Hadid, Toyo Ito, Oscar Niemeyer, Rem Koolhaas, Frank Owen Gehry, atelier SANAA, Jean Nouvel, Alvaro Siza, Jacques Herzog a Pierre de Meuron, nebo Peter Zumthor…Vesměs jde o držitele Pritzkerovy ceny, tedy obdoby Nobelovy ceny pro architekty,“ připomíná Zdeněk Lukeš.

Letos padla volba na Bjarke Ingelse respektive na jeho dánskou kancelář Bjarke Ingels Groupe známou pod zkratkou BIG. A nyní je již známý i vzhled dalšího z dočasných pavilonů. Studio ho navrhlo ze skleněných boxů. Její zeď by podle slov samotných autorů měla poskytovat úkryt před ostrým sluncem. Někdo by mohl jistě jízlivě namítnout, že žádné takové do Británie ani v létě nezavítá. Vzhledem k tomu, že Ingels je Seveřanem každým coulem, tak lze vyjádření jeho týmu pochopit. Pro kodaňské rodáky může i anglické léto působit jako nesmírně teplé. Pavilon dostane podobu stěny, jakožto základního architektonického prvku. K vidění bude v Kensingtonských zahradách od 10. června do 9. října letošního roku. Sestaven bude z bezmála 2000 skleněných kostek o velikosti 40 na 50 centimetrů. Ve srovnání s předchozími realizacemi se bude stavba sápat relativně velmi vysoko. Většina předchozích pavilonů měla podobu přízemních budov. V tomto případě ale stavba bude končit až ve výšce zhruba 15 metrů nad zemí. Zeď se bude směrem dolů štěpit a vytvářet tak vnitřní prostor, jenž bude mírně zvlněn jako řeka. „Snažili jsme se navrhnout strukturu, která ztělesňuje několik aspektů, které jsou často vnímány jako protikladné,“ vysvětlil Ingels, který nějaký čas pracoval pro slavného holandského architekta Rema Koolhaase. Pavilon tak bude kupříkladu částečně průhledný a částečně zase ne.

Jan Perniš