Festival Película nabídne i poctu Orsonu Wellesovi
Oblíbená přehlídka španělského filmu je v plném proudu. Rozběhla se včera večer v kině Světozor. Zahájilo ji promítání bláznivé komedie Noc, kdy moje matka zabila mého otce. Festival, který kromě Prahy zavítá do Brna, Ostravy a Hradce Králové, potrvá do 24. února.
Pokud nějaká kinematografie alespoň trochu narušuje americko-britskou nadvládu nad světovými kiny, pak je to vedle severské produkce ta španělská. Dokazují to i čísla z posledních let. V uplynulém roce španělská kina už potřetí za sebou vykázala příjmy vyšší než 100 milionů eur a to jen za domácí filmy. Nejsledovanějším snímkem na Pyrenejském poloostrově byl nadto snímek španělské provenience. „Čtyři španělské filmy navíc přesáhly milion návštěvníků, jedním z nich je i snímek Sto roků odpuštění,“ prohlásil nový kulturní rada při španělském velvyslanectví. Pochlubit se může řadou již kultovních režisérů, vedle Pedra Almodóvara, jehož filmy bylo možné na festivalu zhlédnout před třemi lety, například Carlosem Saurou či Julio Medemem. Řadě španělských herců se navíc v předcházejících letech podařilo prorazit v Hollywoodu. Loni a předloni Película představila asi dvojici nejznámější z nich – Antonia Banderase, jenž byl ukázán i v netradiční roli režiséra (Letní déšť) a Penélope Cruzovou.
Žádné takto velké jméno letošní, v pořadí již dvanáctý, ročník španělsky mluvících filmů La Película nenabídne. Výjimkou je snad jen Javier Cámara, známý ze snímků již zmíněného Almodóvara. Vidět ho zájemci budou moci ve filmu Nečekaný život. Ten se odehrává v New Yorku a vypráví příběh neúspěšného herce Juanita a jeho bratrance, kterému naopak štěstěna relativně přeje. Kromě ochutnávek z argentinské, mexické, kubánské či venezuelské kinematografie se Película letos zaměří i na oblast Valencie. V rámci zvláštní sekce již diváci mohli zhlédnout ztřeštěnou komedii Noc, kdy moje matka zabila mého otce, která je založená na nedorozuměních a slovních hříčkách. Dále se v rámci ní zájemci mohou těšit na snímek Willaya z utečeneckého tábora na Sahaře, sci-fi Noemova archa nebo drama Matka. Příběh se nijak výrazně nevymyká jiným sociálním dramatům: Miguelovi je 14 let a je pod dohledem sociální správy. Jeho matka nemá práci, potácí se v jakémsi deliriu a není schopna se o něj postarat. Chlapec se snaží nemohoucnost matky před okolím skrývat, aby nebyl umístěn do výchovného zařízení. Načas se uchýlí k matčině bývalému partnerovi a život se mu začne neúnosně komplikovat.
Celkem festival nabídne 18 filmů. Promítat je vedle Světozoru bude brněnská Scala, ostravské Minikino a královéhradecký Bio Central. Těšit se diváci mohou i na několik oceňovaných snímků – Co největší vzdálenost přinesla své autorce Claudii Pintoové v Montrealu cenu za nejlepší režii. V Malaze získal hlavní cenu Callback režiséra Carlese Torrase. Stejně jako Nečekaný život se odehrává v New Yorku. Hlavní hrdina Larry sní o tom, že se jednou prosadí jako herec v reklamě. Jeho všední den se skládá z rutiny: stěhování majetku cizích lidí, hádek se šéfem a nikdy nekončících castingů. Přesto se nechce vzdát naděje, že jednou prorazí. Shodou okolností u sebe ubytuje mladou Alexandru a vypadá to, že se na něj konečně usmálo štěstí, ale věci se postupně začnou komplikovat. Festival uvede také dokument Orson West. Do malé vísky na hranicích s Alicante přijíždí filmový štáb, aby tu natočil western. Tím zasáhne nejen do každodenního života místních obyvatel a hlavně jedné skupiny dětí, ale ovlivní také život jedné z hereček, která se sem vrací po mnoha letech a musí se vypořádat se vzpomínkami. Nejde o první natáčení v této oblasti, před padesáti lety tu chtěl Orson Welles natočit western – také o této události vypovídá film v řadě unikátních dokumentárních scén. Dozvíme se o málo známém nerealizovaném projektu jednoho z nejslavnějších světových režisérů a v rámci tohoto metafilmového cvičení můžeme porovnat střet reality a legendy.
Je dobře, že podobně národně či jazykově založené festivaly se u nás dělají. Člověk se tak alespoň seznámí s jinou než americkou kinematografií. Kde jsou ty doby, kdy světu vládla ta francouzská a italská… 🙁