Hudební analogie lukulských hodů, ultimativní hudební extrém, z něhož by se i matadorovi okázalého teleshoppingu Horstu Fuchsovi zamotala hlava nablýskaná zázračným leštidlem, či barevná hudební koláž představující moderní metal té nejvyšší jakosti. Seznamte se, nová deska Periphery pojmenovaná Periphery IV: Hail Satan.

Americká kapela Periphery se svého času stala spolu s britskými TesseracT a krajany Animals As Leaders jedním z nejvýraznějších představitelů hudebního směru, pro nějž se vžil výraz Djent. Pod tímto nicneříkajícím názvem, který odkazuje na pro tento žánr typickou kytarovou techniku hraní, se skrývá označení progresivního metalového žánru, v němž hraje silnou roli výrazná a mnohdy velice složitá rytmika. Kromě toho se do tohoto rytmicky polámaného groovy válce daří všem představitelům tohoto žánru vměšovat odkazy na další a další hudební žánry a ve výsledku se tak o djentu dá hovořit jako o sice nesmírně intenzivní, ale přesto nebývale barevné hudbě. Studnici inspirace lze u souborů prezentujících se touto hudbou najít především u švédských bohů progresivního metalového běsnění, švédských Meshuggah, či u Britů Sikth.

Ovlivněn jimi a dalšími soubory, začal kytarista Misha Mansoor pod přezdívkou bulb tvořit ve svém bytě hudbu, kterou posléze streamoval na internetu, aby později založil právě Periphery, takto pionýry tohoto progresivního metalového směru. Společně se svými spoluhráči nahrál do dnešního dne tři výborné desky, v jejichž názvech figuroval výraz Periphery a dvojdisk pojmenovaný Juggernaut. O tom, jak tedy přistupovat k aktuální nahrávce v rámci pořadí v diskografii souboru lze dlouze diskutovat, ale toho vás naštěstí ušetříme. Na dosud poslední nahrávce Periphery III: Select Difficulty byl patrný větší důraz na melodické refrény fenomenálního pěvce Spencera Sotela a příklon k větší melodičnosti. Proto se nabízela otázka, kam se budou kroky kapely ubírat dále a zdali nedojde k potlačení metalové složky a snaze proniknout do sluchovodů širšího publika.

A výsledek? O zjemňování hudebního výrazu nemůže být řeč. Když Periphery přitlačí na pilu, jedná se stále o neskutečně intenzivní rachot. Komplexní, polyrytmická zvuková nálož se ovšem i nadále rozbíhá do mnoha dalších a dalších hudebních odstínů a činí tak naprosto přirozeně a plynule. Přestože se na nahrávce dočkáme obligátních výletů do říše elektroniky, popu, nebo post-rocku a hudební menu je kořeněno sbory a živě nahranými orchestrálními party, nejedná se o nesourodý mišmaš, ale všechny skladby jsou plynulé, Periphery v nich provázejí posluchače naprosto bez ztráty kytičky a organicky spojují veškeré inspirační vlivy ve funkční celek. Ostatně je to patrné také tím, jak lze k desce přistupovat. Buď si ji lze vychutnávat jako práci pětice (ačkoli Adam Getgood již na desce figuruje pouze jako host) precizních instrumentalistů a jednoho výjimečného zpěváka a analyzovat každičký detail, nebo se zkrátka ponořit do opojné atmosféry tohoto díla a nechat se jím více jak hodinu unášet.

Ani tato tvůrčí rozmáchlost odrážející se v dlouhé stopáži desky, kdy pro posluchače soubor připravil hned na rozjezd desky sedmnácti minutový kolos a celou nahrávku zakončil desetiminutovou skladbou, není překážkou a čas strávený ve společnosti tohoto alb a uteče jako pověstná voda. Mimo jiné i díky tomu, že o výjimečné či překvapivé momenty není nouze. Uprostřed playlistu tak třeba trůní téměř pop-rocková skladba It’s Only Smiles, kterou by si při troše fantazie šlo představit i v rotaci některého odvážnějšího rádia. Z úplně jiného soudku je pak například kompozice Crush, která je postavená na kombinaci elektroniky a popu a ve výsledku zní jako jam session Nine Inch Nails, Linkin Park, Muse a dejme tomu Skrillexe. Nicméně vše do sebe zapadá s přesností bezchybného hráče Tetrisu. Monumentální zlom v polovině poslední kompozice Satellites, která se rozvine z poklidné první části do vypjatého finále naposledy posluchače pootočí na náladovém spektru a po drtivém závěru jej nechá v nastalém tichu přemítat nad tím, co právě slyšel.

Hodnocení:

Aktuální deska Periphery potvrzuje výbornou kompoziční formu tohoto souboru a představuje dost možná to nejlepší, co tito Američané vyprodukovali. Moderní metalový extrém, v němž si podává ruku množství hudebních žánrů a ve výsledku všechny přispívají k drtivému emočnímu dopadu na posluchače, silou se rovnající tunguské události. Jestliže chcete slyšet progresivní a chytře poskládanou desku postavenou na precizní instrumentaci a odzpívanou skvělým zpěvákem, jehož rozsah osciluje od poklidného výrazu, přes emotivní vypjatý čistý hlas až po řev líté bestie, pak neváhejte a investujte svůj čas a finance do desky Periphery IV: Hail Satan. Zaručeně se vám odmění.

A vy ostatní neváhejte a volejte. Jestli zavoláte do pěti minut, dostanete ne jeden…

Rok vydání:
2019

Label:
3DOT Recordings, Century Media, eOne

91%

-jt-