Pokud nezískáme grant, končíme, tvrdí ředitel Komedie

Je tomu již bezmála půlrok, co pražští zastupitelé rozhodli o neudělení víceletého grantu pro sdružení COMPANY.CZ provozující Divadlo Komedie. Vbrzku bychom se tak mohli dočkat toho, že oblíbená scéna již podruhé v krátké době přijde o svůj soubor. Před třemi lety z ní totiž po neshodách s vedením města musel odejít divadelní ansámbl Dušana D. Pařízka. O nelehké situaci Divadla Komedie jsme si povídali s jeho ředitelem Vojtěchem Štěpánkem.

Sdružení COMPANY.CZ, jehož soubor momentálně působí v Divadle Komedie, nezískalo na začátku letošního roku víceletý grant, o nějž se ucházelo u pražského Magistrátu. Co přesně Vám komise vytkla v zamítavém stanovisku?

Komise nám nevytkla nic. Hodnocení naší žádosti či zdůvodnění pro nedoporučení udělení dotace jsme neobdrželi, není obsaženo ani v celkovém grantovém přehledu, který je ke stažení na stránkách Magistrátu.

Na podzim se rozhodne o tom, zda obdržíte alespoň grant jednoletý. Před několika týdny jste naznačil, že pokud ho nezískáte, bude to zřejmě znamenat Váš konec v Komedii. Je situace skutečně tak vyhrocená?

Situace je taková, že v tuto chvíli máme finanční prostředky na provoz Divadla Komedie do konce kalendářního roku. Pokud se na podzim dozvíme, že grant nedostaneme, okamžitě končíme. Pokud se dozvíme, že je dostat máme, tak s přihlédnutím k výši a délce dotace zvážíme další kroky. Variant je opravdu mnoho. Bohužel, i ta nejpřívětivější varianta nás dovede do stavu, kdy budeme muset fungovat minimálně tři měsíce bez veřejných prostředků.

Pokud žádost nedopadne tak, jak očekáváte, je na pořadu dne stěhování souboru do jiných prostor, nebo jeho rozpuštění?

Máme repertoár o 14 inscenacích, které drží pohromadě jednotnou dramaturgickou orientací na východní dramatiku, jednotným režijním rukopisem a komorním hereckým souborem. To vše vznikalo postupně přímo na míru prostor Divadla Komedie a podle našeho projektu, se kterým jsme v roce 2011 výběrové řízení na provozovatele Komedie vyhráli. V tuto chvíli nevím o žádném podobném prostoru v Praze, do kterého by bylo možné přejít a ve kterém by mohl projekt Centra východní dramatiky uspět. Ale to neznamená, že tento projekt, na kterém pracovalo několik let velmi usilovně mnoho lidí a který za pouhé tři roky existence ušel velmi dlouhou cestu, ze dne na den ukončíme. Variant je opět více.

V uplynulých dnech Vám podporu vyjádřila řada významných osobností ze světa kultury. To Vás jistě muselo potěšit. Myslíte si ale, že taková pomoc může přinést kýžený výsledek?

Ano, podporu nám vyjádřila celá řada umělců, spisovatelů, herců, režisérů, dramatiků, ale například i ambasdorka Polské republiky – paní Bernatowicz, či velvyslanec Makedonie pan Stojčeski, dále zahraniční divadelní scény například v Polsku či Rusku, se kterými máme rozpracované koprodukční projekty. Silný ohlas a upřímné přímluvy od tak významných osob považuji za nepřehlédnutelné. K těmto osobnostem se houfně připojují i naši diváci. Ke kýženým výsledkům vedou dílčí cíle. Jedním z nich je udržet Divadlo Komedie, jeho dosavadní úspěch a jeho další existenci, jako veřejné téma. A není možné zaříznout úspěšnému divadelnímu projektu přísun i té nejnižší možné podpory bez jediného slova zdůvodnění, současně dát peníze těm, jejichž produkční výkon či návštěvnost je v porovnání s tou naší minimální, a čekat, že se na to nikdo neozve.

Grantová politika Magistrátu je pod dlouhodobou palbou kritiky. Co by z Vašeho pohledu bylo dobré na ní změnit?

Umělecká obec si vymohla, že se na udílení grantů musí zásadní měrou podílet. Dopadlo to tak, že o grantech v podstatě rozhodují lidé v externím, anonymním, expertním týmu. Pokud jde o přerozdělování takových sum z veřejných prostředků a pokud jde o určování, která divadla mohou a nemohou v Praze fungovat, mělo by být veřejně známo, kdo o tom rozhoduje a jakou má k tomu kvalifikaci, a mělo by být jasné, že tyto osoby nejsou ve střetu zájmů. Mělo by být známo, jakou odbornost tito lidé mají, jestli jsou to divadelní teoretici, nebo jestli mají nějakou praxi s řízením divadelního provozu či s výrobou divadelních inscenací. S obměnou složení grantové komise v září letošního roku věřím ve zprůhlednění této situace.

Grantový systém by tu měl být od toho, aby podporoval jedinečné umělecké projekty, které jsou alternativou páteřní sítě divadel zřizovaných městem. Balík peněz na granty se nezvyšuje, počet žádostí o granty ano. K tomu je stále v jakémsi kulhavém kroku proces transformace pražské divadelní sítě, která odebírá městu jím zřizované divadelní scény a přesouvá je do grantového systému. Ale v grantovém systému na ně nejsou peníze. Komedie tímto procesem prošla a je zářným příkladem toho, že ať už divadlo provozuje někdo, koho komise a kritici milují nebo někdo, koho komise a kritici nemilují, není možné toto divadlo z grantových zdrojů dlouhodobě živit. A samo se neuživí, chce-li být divadlem s neotřelou a edukativní dramaturgií.

Grantová komise svými rozhodnutími uplynulých let vydala jasný signál o tendenci zploštit dosud žánrově velmi pestrou a divácky vstřícnou podobu pražské divadelní nabídky na jednotvárnou, svým způsobem sebestřednou platformu spíše jednorázových, dramaturgicky striktně okrajových produkcí. Slovo žánr pak zcela ztrácí svou váhu.

Je systém grantů tím nejlepším možným způsobem, jak z veřejných peněz podporovat kulturu?

Grantový systém není nejlepším možným způsobem, jak financovat cokoliv, co má vykazovat vysoký profesionální standard a co potřebuje mnoho let k vlastnímu přirozenému růstu. Pokud transformace přihodí do tohoto alternativního, chudého balíčku ještě další pražská divadla, nastanou opravdu vážné problémy; tyto scény ztratí svou jistotu, nebudou-li odpovídat vkusu grantové komise, tak zaniknou a proces zplošťování divadelní sítě našeho hlavního města bude nezadržitelně postupovat vpřed.

Vyrovnávat se s neustálou nejistotou, zda získáte dostatek peněz na fungování sdružení, musí být velmi náročné. Lze takto vůbec dlouhodobě fungovat, obzvlášť, když se bavíme o něčem tak náročném, jako je provozování divadla?  

Dlouhodobě tak fungovat nelze. Model takového přežívání vypadá následovně: na jaře podáte žádost o grant, na podzim se dozvíte, kolik komise doporučí Magistrátu vám přidělit, nastane další kalendářní rok, do kterého vstupujete s účetní nulou a bezezbytku dočerpaným grantem na rok předchozí a čekáte dva, spíše tři měsíce, než jsou granty schválené a někdy na přelomu března a dubna (letos to bylo dokonce v květnu) vám přijdou peníze na účet. Ale to už je sezona téměř ve své půlce, čili první půlku jste žili na dluh a jen z toho, co vyděláte na pokladně a díky pronájmům. Při povinnosti zaplatit téměř 3 miliony korun nájem, to prostě není možné. Čili divadlo musí méně hrát, nemůže zkoušet, ztratí svůj tah, přijde o své zaměstnance a postupně i o své diváky.

Z čísel, která jste nedávno zveřejnili, vyplývá, že průměrná návštěvnost Vašich představení přesahuje 70%. Nemělo by se za takových podmínek divadlo uživit i bez podpory?

Bohužel, s kapacitou sálu nižší než 300 a s průměrnou cenou vstupenky okolo 200,- Kč se nám to nepodaří. Zvýšit vstupné by nebylo rozumné a nebylo by to ani rozhodující. Jsme z více než třiceti procent soběstační, ale nájemné, služby, platy zaměstnanců, elektřina a desítky dalších nezbytných nákladů spojených s provozováním Divadla Komedie, se bez veřejné podpory neobejde.

Není tedy u nás problém v ceně vstupenek? Neměly by být výrazně vyšší?

Při určení ceny vstupenek musíte vycházet z mnoha faktorů – například pro koho a jaké divadlo tvoříte. Neděláme popovou show, za kterou bychom mohli vybírat mnohem větší vstupné, ale uvádíme převážně české premiéry dosud neobjevených východních autorů. Čili přinášíme něco, co by si lidé sami nehledali. Současně také není možné ignorovat společenské klima a pozici divadel v žebříčku společenských hodnot. Odborná obec, zejména její teoretická část, by měla soustavně dbát o to, aby nebylo divadlo v médiích zmiňováno jen v souvislosti s veřejnými financemi, ale aby bylo pevnou součástí života tohoto vzdělaného, humanitního a sám sebou podceňovaného národa. Existují Divadelní noviny, ale odbírají je téměř jen divadla a jsou tedy takovým oběžníkem české divadelní scény a počet čtenářů tohoto periodika naznačuje, že české divadlo, tak jak je odborníky prezentováno, nikoho vlastně nezajímá. Ceny vstupenek jsou úměrné výši poptávky po té či oné produkci a rozhodně by neměly nikdy klesnout pod hranici shazující váhu profesionální práce.

Divadelní kritik Vladimír Just vyčítá Vašemu souboru až příliš konvenční realizace inscenací. Osobně jeho názor nesdílím. Jak se ale s jeho námitkou vyrovnáte? V čem spatřujete výjimečnost COMPANY.CZ?

Osobně nevím, jestli „příliš konvenční“ realizace inscenací vadí přímo panu Justovi, ale právě naše odolnost vůči módním divadelním trendům nás zjevně diskvalifikuje ze skupiny těch „progresivních, mladých, drzých“ kteří jsou kritikou chváleni. Současně nám ale náš způsob divadla pomáhá jasně vítězit v boji o pražského diváka. Těžištěm našich inscenací je vždy příběh. Když umíte vyprávět příběh, vždy jej bude chtít někdo slyšet. A pro nás je důležité odvyprávět jej srozumitelně, s úctou k jeho autorovi i divákům. Rozhodně si při vyprávění například o Kafkovi, druhé světové válce či osudech ruských vražedkyň nebudeme stoupat na hlavu. Nevím, proč bychom to měli dělat…

V Divadle Komedie působí Vaše sdružení relativně krátce – tři roky. Na co jste nejvíce hrdý? Které představení byste divákům doporučil navštívit?

Hrdý jsem na to, že jsme za tři roky ušli cestu od zavřeného divadla, které bylo v médiích označováno za již neexistující, po jasně se profilující pražskou scénu s okrajovým repertoárem a vyprodaným hledištěm. Hrdý jsem na všechny lidi, kteří nám pomáhají touto cestou jít. Škoda, že naše úspěchy někdo nevidí, nebo vidět nechce, nebo je snad považuje za neprůkazné. Doporučím vám kterékoliv představení, samozřejmě…

Pavel BestA