Předchozí článek
Portraits by Wowe
Publikováno 12 Lis 2012
2. 11. 2012 – 6. 1. 2012
Michael Schumacher, Andy Warhol, nebo Grace Jonesová. Ti všichni v minulosti pózovali německému fotografovi Wolfgangu Wesenerovi, který se pokusil zvěčnit jejich tváře. Zda se mu to alespoň zčásti podařilo, se můžete přesvědčit v Leica Gallery.
Svět popkultury k sobě jako noční lampa přitahuje nejrůznější havěť, která se chce vyhřívat v její oslnivé záři. Ono světlo takřka odjakživa tvořili fotografové, o něco později pak k nim přibyly početné televizní týmy lačnící po senzacích. Oboustranně však vždy šlo o výhodný obchod. Tuctovým a nepříliš talentovaným jedincům s hezkou tvářičkou zajišťovalo všeobecnou známost a peníze. Fotografům koneckonců v podstatě to samé. Kde by dnes byl kupříkladu takový David LaChapell, kdyby místo Naomi Cambell, Britney Spears, nebo Christiny Aguilery fotil obyčejné lidi? Zřejmě by dřel bídu z nouzí. Takhle má na kontě miliony a může o sobě tvrdit, že bojuje proti konzumnímu materialismu.
Podobné je to i s německým fotografem Wolfgangem Wesenerem, který si nechává s oblibou říkat WOWE. Také on se jako omámený noční motýl vydal za neonovým světlem popkultury. Krátce po dokončení studií v německém Essenu začal pracovat pro hudební časopis Spex, který se soustředil na tehdejší středněproudou hudbu. Dlouho se však zde neohřál, neboť již v roce 1984 zvedl krovky a odletěl do New Yorku. „Když jsem byl student, byl Andy Warhol můj idol. Tehdy jsem odešel do New Yorku, abych ho vyfotografoval. A to se mi podařilo,“ vzpomíná sám Wesener.
A nezůstalo samozřejmě jen u portrétu Warhola. Brzy k němu přibyly další. Nejprve z okruhu Warholových známých jako byl Keith Haring, nebo Leo Castelli, později napříč celou společností. Návštěvníci si tak v Leica Gallery Prague mohou prohlédnout tváře dalších významných osobností a celebrit jako jsou, či byli malíř Josef Beuys, fotografka Annie Leibovitz, módní návrhářka Miuccia Pradaová, automobilový designer Sergio Pinninfarina, nebo Václav Klaus, kterého Wesener fotil v roce 1995 na objednávku. Celkem je na výstavě k vidění bezmála 50 černobílých i barevných snímků.
Po technické stránce jsou fotografie takřka dokonalé. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by koneckonců mohl Wesener po bezmála dvě desítky let dodávat své práce do prestižního německého deníku jakým Frankfurter Allgemeine Zeitung bezesporu je. Tím výčet známých magazínů a novin, v nichž se v minulosti Wesenerovy snímky objevovaly, zdaleka nekončí. Patřily mezi ně také Vanity Fair, The Telegraph, Stern, nebo The New Yorker. A to, i přesto že se Wesener v roce 1990 přestěhoval do Itálie. Po dvanácti letech se však do New Yorku opět vrátil.
Při vytváření snímků se Wesener vždy snaží vystačit si pouze s jedním světlem. „Méně je někdy více, to zaprvé, a zadruhé: stejně tak existuje jen jedno slunce, a proto si s jedním světlem vystačíme, i pokud chceme udělat dobrou fotku,“ myslí si. Bohužel však jeho portréty působí naprosto banálně. Malíři jsou zachycováni před svými díly, výkonní umělci zase na place. Chybí tajemství, náznak, cokoli, co by vás na snímcích mohlo zaujmout. Jako fotografie do novin nebo na wikipedii dobré, ale umění? Ne, to zdaleka nestačí…
Hodnocení:
Přestože německému fotografovi Wolfgangu Wesenerovi stály před objektivem světoznámé osobnosti a celebrity, s mnohdy dosti spletitým životním příběhem, nepodařilo se autorovi ze snímků vydolovat nic víc, než jen průměrné portréty, které divákovi neřeknou o dané osobnosti vůbec nic nového.
Výstava potrvá od 2. 11. 2012 do 6. 1. 2012
Kde:
Leica Gallery
Školská 28, Praha 1
Otevřeno:
pondělí – pátek: od 11 do 21 hodin
sobota – neděle: od 14 do 21 hodin
Vstupné:
Plné: 70,- Kč
Zlevněné: 40,- Kč
59%
Pavel BestA
Skutečně nejde o nijak převratné fotografie, na druhou stranu ale nejsou tak špatné, jak by se mohlo zdát. Kam se hrabe většina českých fotografů.
V úvodu máte snad jednu jedinou zajímavou fotografii z celé výstavy. Snad ještě snímky Wesenerovy rodiny, respektive jeho dětí stojí ještě za zmínku.