Devadesáté narozeniny, které oslavil významný malíř a sochař Karel Malich letos v říjnu, připomínají na přelomu roky hned dvě mimořádně povedené výstavy. Ta první se koná na Starém městě pražském v Galerii Zdeněk Sklenář, druhou hostí Muzeum moderního umění v Olomouci. Obě přitom dokládají nadčasovost děl tohoto holického rodáka.

V galerii patřící Zdeňku Sklenářovi vystavoval přes svůj úctyhodný věk i nadále neuvěřitelně vitální Karel Malich už několikrát. To však bylo ještě v době, kdy výstavní síň sídlila na Smetanově nábřeží. Galerii však, jak známo, před rokem zničil výbuch plynu a pan Sklenář se ji proto rozhodl přemístit do Salvátorské ulice. Intimní prostor, jenž citlivě upravil Josef Pleskot, je pro expozici abstraktně laděných děl Karla Malicha jako stvořený. Při jejím procházení se zdá, jako kdyby obrazy, pastely a plastiky holického rodáka vznikly právě pro toto místo, nebo naopak, jako kdyby byla výstavní síň postavena proto, aby zde visely jen a jen Malichovy práce. Platí to zejména pro jednoduchý objekt složený ze dvou částí, bílé obruče a černé svislé tyče, který je umístěný v malé místnosti, jíž dal architekt Pleskot podobu soukromé kapličky. Díky přirozenému světlu, které sem dopadá půlkruhovým oknem z ulice a decentnímu umělému nasvícení se dílo jeví jako nadmíru efemérní, jako lapač snů zavěšený u vstupu do indiánského týpí. „Objekt působí nesmírně uklidňujícím dojmem,“ uvedla Barbora Kašparová z Galerie Zdeněk Sklenář.

Podobně jako u jiných závěsných prací Karla Malicha, platí, že fascinující není jen sám objekt jako takový, ale za pozornost stojí také něžný rozostřený stín, který vrhá a který se stále trochu proměňuje. Ve vedlejší místnosti s vysokým stropem ho pak doplňuje jedna z drátěných soch, jimiž se devadesátiletý autor vystavující v minulosti i v Guggenheimově muzeu, nebo Centre Georges Pompidou, proslavil. Jádrem nynější expozice nesoucí podtitul Vizionář ve věku rozumu, jenž odkazuje k Malichově snaze vidět svět jinak, tedy jako systém siločar, vrstevnic, neviditelných vzdušných proudů, či paprsků světla, jsou malířovy pastely, jichž si návštěvníci mohou prohlédnout bezmála dvě desítky.

 
„To, že v devadesáti vytváří nástěnné reliéfy a jiná díla, znamená, že je stále vnitřně mlád,“ myslí si o Malichovi galerista Zdeněk Sklenář, který se osobně s malířem zná a přátelí už pěknou řádku let. I proto se mu zřejmě na výstavu podařilo získat několik unikátů. Na prvním místě je to pestrobarevná plastika, jež zdobí levý roh vstupní místnosti. Dílo vzniklo v letošním roce a dosud tak nebylo veřejnosti představeno. Toto je jeho velká premiéra. Druhým objektem, jehož krom jedinečného ztvárnění a mimořádně hlubokého obsahu přesahujícího běžně viditelný svět, doprovází také výrazný příběh, je na první pohled spíše nenápadný karton pocházející z autorových uměleckých počátků ze 60. let. „Původně jsme ho chtěli vystavit stejně jako ostatní práce, tedy za sklem a v rámu, pan Malich si ale výslovně přál, aby byl vystaven, tak jak je,“ nechala se slyšet Barbora Kašparová. A důvod? Karel Malich ho totiž vytvořil v těžkém období, kdy bojoval s nedostatkem peněz, a kdy mu na lepší materiál, než byl karton, nezbývaly peníze. Tento rozměr by dílo zarámováním bezesporu ztratilo, což nechtěl holický rodák dopustit.

Zatímco pražská přehlídka je pojata vyloženě komorně, ta olomoucká je o něco okázalejší a pokouší se přiblížit celý Malichův umělecký vývoj a jeho zásadní tvůrčí postupy, jimiž proslul. Na výstavě, která se koná ve zdejším Muzeu moderního umění, jsou tak k vidění jak jeho kresby pastelem, tak plastiky, i několik drátěných prostorových objektů, konkrétně tři. Ačkoli to není číslo nikterak závratné, jde o práce důležité a vizuálně velmi efektní, v nichž Malich zachytil energii prýštící ze světa okolo nás. Právě podle jedné ze „soch“ pojmenované Vnitřní světlo nese celá přehlídka název. „Zaměřili jsme se na díla, která lze považovat za jeho nejosobitější vklad do uměleckého myšlení konce 20. století,“ vysvětlil kurátor Ivo Binder. Vedle toho výstava dokládá i Malichovo experimentování s materiály. K vidění jsou totiž na ní méně známé plastiky ze dřeva a bezbarvého plexiskla. Obě expozice shodně končí 11. ledna. Na počátku nadcházejícího roku by se Malichova díla měla podívat až do daleké Číny, kde je o ně velký zájem. Vystavena budou v Pekingu a Čcheng-tu.

Hodnocení:

Je jen dobře, že v posledních letech nesmírně vzrostl zájem o dílo Karla Malicha. Přestože se ani jedna z právě probíhajících výstav nemůže měřit s loňskou spektakulární retrospektivou, jež byla holickému rodákovi uspořádána v Jízdárně Pražského hradu, obě si kvůli své citlivé instalaci a snaze ukázat určité aspekty Malichovy tvorby, zaslouží pozornost.

88%

Pavel BestA