Po čtyřech letech mají obyvatelé našeho hlavního města znovu možnost prohlédnout si práce vzývaného i proklínaného amerického fotografa Davida LaChapella. Až do první květnové soboty je hostí DSC Gallery nedaleko Staroměstského náměstí. K vidění v ní jsou jak autorova ikonická díla, tak práce z posledních let.

S tvorbou dnes již třiapadesátiletého autora se tuzemští milovníci umění mohli seznámit již velmi podrobně. Na přelomu roku 2011 a 2012 totiž kurátor Petr Nedoma connecticutskému rodákovi uspořádal velkou retrospektivní výstavu v Galerii Rudolfinum. Nesla název Tak pravil LaChapelle parafrázující jméno zřejmě nejslavnější knihy Friedricha Nietzscheho. Spojnici mezi německým filozofem a americkým fotografem měl tehdy tvořit také odpor ke společností vytvořeným morálním hodnotám, který je údajně pro oba společný. Celkem si tehdy lidé mohli prohlédnout více jak 100 LaChapellových velkoformátových snímků, od těch z počátku jeho kariéry až do současnosti. „Jeho tvorba se vyznačuje velmi výrazným a rozpoznatelným autorským rukopisem. Hodně syté barvy, výrazná perspektiva, silně inscenované, produkčně náročné scenérie, nahota, oslava kýče, celebrity – a další a další celebrity,“ charakterizoval tehdy jeho dílo publicista Filip Láb. Rudolfinu v těch dnech dominovaly jeho hyperrealistické scény v hlavní roli s Michaelem Jacksonem s velkými andělskými křídly, nebo Courtney Love jako Pannou Marií svírající v náručí Kurta Cobaina.

Na některé z tehdy vystavených prací narazí lidé v DSC Gallery i nyní. Opět se zde budou moci setkat s britskou modelkou Naomi Cambell, nebo nedávno zesnulým zpěvákem Davidem Bowiem. I vzhledem k dispozicím galerie je expozice pojata výrazně jinak, než jak byla koncipována LaChapellova předchozí pražská přehlídka. Jde o reprezentativní průřez autorovou dosavadní tvorbou. Celkem výstava nazvaná Múzy nabízí tři desítky snímků. Opět jde o fotografie velkoformátové a hyperrealistické, které lze popsat stejnými slovy, jaká před lety použil Filip Láb. Po vizuální stránce se LaChapellův styl nijak nezměnil. Pořád mu dominují svítivé přesycené barvy. A nic nenasvědčuje tomu, že by se to v dohledné době mělo změnit. Ačkoli jde o jakýsi specifický autorský rukopis, ona strnulost už začíná být poměrně problematická. Tou hlavní múzou, která hraje ve vystavených dílech prim a která dlouhodobě patří mezi oblíbené LaChapellovy objekty, je transsexuální modelka Amanda Lepore. Ta se narodila v roce 1967 jako muž. Nicméně v devatenácti podstoupila změnu pohlaví. Přestože nechce prozradit, kolik operace stály, prohlašuje Amanda, že má díky nim nejdražší tělo na světě. Někdejší fotograf magazínu Interview ji zachytil nejen s očima obrácenýma v sloup a šňupající diamanty, ale nahradil její tváří ve Warholových tiscích portréty Liz Taylorové a Marilyn Monroe.

Nemalá část výstavy je tradičně zasvěcena nejznámějším LaChapellovým pracím, v nichž rodák z Hartfordu po svém interpretuje a transformuje díla starých mistrů. Najdeme zde například snímek nazvaný Znovuzrození Venuše zjevně inspirovaný slavným plátnem Sandra Botticelliho, fotografii Poslední večeře, kde ústřední postavu obklopují rappeři, či gangsteři, podlouhlé dílo Znásilnění Afriky opět vycházející z Botticelliho, nebo práci nazvanou Jednou v zahradě, v níž je možné rozklíčovat odkazy na Zahradu pozemských rozkoší Hieronyma Bosche. Kromě toho ovšem expozice nabízí také řadu nových LaChapellových děl, která si zatím lidé v České republice neměli možnost prohlédnout. Jde jednak o triptych zachycující několik soukromých tryskáčů, respektive jejich modýlků, které se srážejí v podivné duhové mlze. Silně početně zastoupená je série křiklavě barevných zátiší s květinami, které dekoruje konzumní zboží a nejrůznější tretky. Ve spodním patře DSC Gallery je pak možné narazit i na trojici snímků z roku 2013, na nichž se blyští uměle vytvořené továrny a fabriky.

„LaChapelle cíleně nabízí díla s otevřenou interpretací a předává je dál jako stavebnici, o jejíž složení se nestará. Je na nás, jak se s ní vypořádáme,” tvrdí kurátorka výstavy Olga Trčková. Zatímco někteří kritici v jeho dílech vidí dokonalou adoraci fantaskního světa celebrit, jiní naopak sarkastickou kritiku konzumu. Ve své podstatě je to jedno. Vzhledem k tomu, že se LaChapelle proslavil jako fotograf hvězd amerického showbyznysu a svými snímky plnil obálky předních módních magazínů, lze se spíše klonit k první variantě. Buď jak buď, výsledná díla působí podbízivě a prvoplánově. Kromě decentní hry s odkazy na práce starých mistrů nenabízejí žádný hlubší obsah, snad jen poukaz na to, že z modelek, fotbalistů a populárních umělců se v naší éře staly modly podobné těm křesťanským. A to jako umělecké sdělení jednoznačně nestačí. Dílo Davida LaChapella vzniklo primárně pro účely komerční fotografie a tam také patří. Na tomto poli dosáhl americký umělec na sklonku minulého tisíciletí výsostného postavení a svými díly posunul hranice tohoto odvětví o kus dál. Nedělejme z toho ale skutečné umění. Tím totiž LaChapellovy snímky nejsou.

---

Hodnocení:

Dokud se fotografie Davida LaChapella objevovaly na obalech časopisů jako Rolling Stone, Vanity Fair, či Vogue, bylo vše v pořádku. Urputná snaha z nich nyní po letech udělat něco víc než jen reklamní vějičky je až tragikomická a připomíná boj Dona Quijota s větrnými mlýny. Do historie výtvarného umění, respektive fotografie nikdy nevstoupí.

Výstava potrvá od 22.3.2016 do 7.5.2016

Kde:
DSC Gallery
Dlouhá 5
110 00, Praha 1

Otevřeno:
pondělí – pátek: 10 – 18 hod.
sobota: 11 – 19 hod.

Vstupné:
Zdarma

35%

Jan Perniš