Publikace Překnížkováno odhaluje, jací jsou Češi čtenáři

V nedávné době u nás proběhl jedinečný výzkum, na jehož základě se literární vědec a profesor Jiří Trávníček snažil zjistit, jací jsou Češi čtenáři. Je česká obec čtenářská ve fázi rozkladu nebo naopak vzkvétá? Kdo je neoblíbenějším autorem Čechů a proč je internet menším nepřítelem čtení než televize? Najít odpovědi na tyto otázky trvalo Trávníčkovu týmu deset let. Zformuloval je do tří monografií, z nichž poslední vyšla před dvěma lety pod názvem „Překnížkováno“.

Možná nás překvapí, že v Evropské unii patří Češi mezi čtenářskou špičku. Zatímco v takovém Portugalsku, které naopak skončilo na posledním místě, čte jen zhruba každý druhý, u nás jsou to celé čtyři pětiny obyvatel. Jsme na tom skoro stejně dobře jako Kanada, kde se prý čte nejvíc v rámci celého západního světa. Po odhalení tohoto nečekaného vítězství média jásala, že je nás tolik, kteří čteme. Ale čteme dost? Abychom totiž byli statistickým čtenářem, stačí nám podle Trávníčka přečíst jen jednu knihu ročně, což není zrovna heroický výkon. Sporadických čtenářů, kteří se nedostanou nad hranici šesti knih ročně, je u nás nejvíc. Naštěstí se ale můžeme pyšnit také početnou menšinou vášnivých čtenářů, kteří jich zvládnou až padesát. A jenom díky ní se skóre průměrného Čecha dostává na 13 knih za rok.

 
Monografie „Překnížkováno“ přináší zajímavou odpověď na otázku, která je naše nejoblíbenější kniha. Respondenti totiž nejčastěji volili Babičku. Těžko říct, jak tohle prvenství interpretovat. Jsou dvě možnosti. Buď si opravdu většina Čechů zvolila klasiku ze Starého bělidla jako knihu svého srdce, kterou s chutí celou přečetla, anebo to spíš byla první kniha, která je napadla. Osobně se přikláním k druhé možnosti. O to víc po zjištění, že na druhém místě Němcové konkuruje Padesát odstínu šedi autorky E. L. Jamesové. Pokud bych se pletla a modelový český čtenář by měl opravdu na nočním stole tyto dva tituly, pak smekám nad jeho rozsahem, který sahá od biedermeieru 19. století až po postmoderní pornografii. Dále se umístili například Harry Potter a Haškův Švejk nebo díla E. M. Remarqua. A bezkonkurenčním vítězem v kategorii nejoblíbenější autor se stal Michal Viewegh.

Statisticky čteme půl hodiny denně. Ostatním médiím věnujeme mnohem více času, asi sedm hodin. Jak z výzkumu profesora Trávníčka vyplývá, úhlavním nepřítelem knih je na první místě televize. Z mediálního koláče ukrajuje největší díl, který je dokonce i v dnešní multitaskingové době dvakrát takový jako díl internetu. Trávníček však tvrdí, že považovat internet za nepřítele čtení stejně jako televizi je chyba. Přišel totiž na to, že čtenáři na něm tráví více času než nečtenáři, a mluví o něm jako o médiu, které čtení doplňuje a spolupracuje s ním. Asi bychom se shodli, že je v dnešní době těžké najít si čas na knihy. A když už ho máme, není ho tolik, kolik bychom si přáli. Podle Trávníčka čteme většinou několik knih najednou, po malých kouscích, s velkými časovými odstupy a často je jen prolistujeme. Možná se dnes nečte o tolik méně než dřív, ale jen méně kvalitně. Ze studie navíc vyplývá, že u nás vychází příliš knih a Češi si díky tomu mezi nimi neumějí příliš dobře vybrat. „Ocitáme se ve stavu knižního nadbytku, přezásobenosti, jisté zahlcenosti,“ vysvětluje autor studie. Jak se říká, někdy by bylo méně více.

Barbora Sirová