Reynkovu výstavu obohatily ilustrace od Marca Chagalla
O rozporuplné expozici grafik Bohuslava Reynka, která od letošního dubna probíhá ve Valdštejnské jízdárně, toho bylo napsáno již poměrně hodně. Teď přibyly články další. Výstavu totiž nově obohatily práce světoznámého běloruského malíře Marca Chagalla.
Pod jednou střechou jsou tak k vidění dva naprosto odlišné způsoby ztvárnění obdobného tématu. Jak rodák z běloruského Vitebska, tak starousedlík z východočeského Petrkova jsou totiž na výstavě zastoupeni svými grafickými listy s biblickými náměty. Zatímco pro Chagallovy práce je příznačná silná expresivnost, hraničící mnohdy s až živelnou rozverností, pro Reynkova díla je naopak typická hutná niterná sevřenost. Tyto protiklady jsou samozřejmě dány především rozdílností povah a životních osudů obou umělců. Zasněný světoběžník Chagall se na starozákonní proroky dívá jako na své vzdálené a trochu excentrické strýčky a tetičky, naproti tomu Reynek křižuje svého útrpného Krista v ponuré atmosféře strachu a úzkosti. Obojí je ale mimořádně působivé.
Během uplynulých měsíců si stihlo Reynkovu expozici prohlédnout již přes 30 000 návštěvníků. Dá se očekávat, že v nadcházejících dnech číslo rychle poroste. Do Valdštejnské jízdárny totiž Chagall zřejmě přiláká také zahraniční turisty, kteří by na Reynka samotného nepřišli. Soubor skládající se ze 105 ilustrací je umístěn na balkónu, z něhož je velmi dobře vidět i na Reynkovy práce. Chagall na něm pracoval s přestávkami zapříčiněnými válkou a několikerým stěhováním celé čtvrt století. Vydán byl nakonec v roce 1956 a to pouze ve dvou edicích. „Sehnat ucelenou kolekci biblických ilustrací Marca Chagalla bylo nesmírně obtížné. Jsem rád, že se nám to nakonec v rekordním čase podařilo a česká veřejnost ji teď může poprvé vidět. Každý si kolekcí může listovat i prostřednictvím dotykové obrazovky,“ nechal se slyšet předseda správní rady nadace, jež expozici pořádá Richard Fuxa.
Vystavené ilustrace představují jakýsi pomyslný vrchol Chagallovy grafické tvorby. K té se židovský malíř, který prožil velkou část svého života ve Francii, dostal v roce 1923 díky Ambroisi Vollardovi. Známý pařížský obchodník s uměním ho tehdy požádal o vytvoření leptů ke Gogolovým Mrtvým duším. Chagall samozřejmě nabídku s radostí přijal. V následujících třech letech pak vytvořil soubor čítající 107 ilustrací. Vzhledem k tomu, že se výsledek Vollardovi velmi zamlouval, krátce po dokončení kolekce, na počátku roku 1927 se s Chagallem domluvil na další sérii. Ta byla věnována La Fontainovým bajkám. Na biblických námětech pak začal postavou spíše malý umělec pracovat v roce 1931.
„Chagall zůstal jediným malířem, který rozumí tomu, co je barva.“ prohlásil po smrti Henry Matisse na adresu svého kolegy Pablo Picasso. Právě ta však grafikám chybí. Všechny byly totiž vytištěny černobíle. Zřejmě i proto nejsou tak vitální a strhující, jak by se dalo od Chagalla očekávat. Že je skutečným mistrem při práci s barvou dokázal vitebský rodák zejména na překrásných skleněných vitrážích v katedrálách v Remeši, Metách a Curychu. Podle všeho si však tento drobný nedostatek uvědomil, neboť hned v roce 1956 vydal Ilustrace k Bibli s původními 30 litografiemi, z toho 16 barevnými, které zaznamenaly na trhu s uměním obrovský úspěch.
Hodnocení:
V porovnání s autorovými obrazy, z nichž díky hřejivým barvám doslova sálá teplo a životadárná síla, působí sice jeho černobílé grafiky poněkud malátněji, Chagall v nich však přesto nezapře svůj jedinečný umělecký rukopis. Nápad vystavit vedle Reynkových intimních prací s biblickou tématikou Chagallovy rozmáchlejší starozákonní ilustrace se jednoznačně povedl. Kdo ze vzájemného souboje vychází lépe, posuďte nejlépe sami…
Výstava trvá od 16. 4. 2014 do 14. 9. 2014
Otevřeno:
denně od 10:00 – 19:00
Vstupné:
Základní: 150,-Kč
Snížené: 80,-Kč
88%
Pavel BestA
Popravdě řečeno se mi na výstavě líbily víc práce Bohuslava Reynka než Marca Chagalla. Podle mě tedy ze souboje, jak píšete v závěru, vychází lépe český grafik.
S tím bych tak úplně nesouhlasila, ale je pravda, že bez barvy vypadají Chagallovy grafiky trochu bezkrevně. Stejně jsou ale nádherné.
Na Reynkovi jsem už byl, tak nevím, jestli jít do jízdárny ještě jednou a prohlédnout si tam i toho Chagalla. Láká mě to ale…
Konečně výstava, kde jsou k vidění práce nějakého světově proslulého umělce. Je to tragédie chodit pořád na druhořadé packaly. Snad se to budoucna změní a budou u nás vystavovat právě takoví lidé jako Chagall.