Předchozí článek
Robert Vano
Publikováno 04 Zář 2009
15. 9. 2009 – 15. 11. 2009
The Platinum Colletion
Platinové fotografie vydrží neporušené až několik tisíc let. Podaří se to i snímkům Roberta Vana, nebo jednoho dne i přes takřka nezničitelný materiál skončí na smetišti dějin? Odpověď možná nově najdete v Leica Gallery.
Robert Vano se narodil roku 1948 ve slovenských Nových Zámcích. Krátce po maturitě v roce 1967 emigroval do Spojených států, kde se věnoval práci kadeřníka, maskéra a vizážisty. Zároveň však pracoval pro módní fotografy jakými jsou nebo byli Horst P. Horst, Marco Glaviano, Catel, Fallai, Nadír nebo Malerbi. Postupně ho ale práce s kadeřnickými nůžkami omrzela a tak se naplno začal věnovat focení. Pracoval pro nejvýznamnější módní časopisy, jeho fotky se objevily na stránkách Harper’s Bazaaru, Elle, Vogue, či v Cosmopolitanu. V New Yorku se vyrovnával se svojí homosexualitou a drogovou závislostí. Do Československa se vrátil až v roce 1990. V současné době je zaměstnán jako artdirector v modelingové agentuře Czechoslovak Models.
Současná expozice, která byla o prázdninách k vidění ve výstavní síni Mánes, odkud se pro podzimní měsíce přesunula do skromnějších prostor Leica Gallery, se koná při příležitosti autorových šedesátých narozenin. Vzhledem k tomu, že výstava mapuje Vanovu tvorbu za posledních čtyřicet let, lze ji bez nadsázky nazvat retrospektivní. Fotografie jsou zhotoveny speciální technikou, tzv. platinotypií. Při této technice se fotografický papír s obsahem platnaté soli exponuje na světle. Jedná se o postup hojně používaný na začátku 20. století. Dnes se k němu někteří autoři vracejí jako k opaku dokonale přesné digitální fotografie. Snímky vzniklé touto ojedinělou technikou jsou navíc takřka nezničitelné.
Robert Vano se v Leica Gallery představuje jako autor zasněných krajin, zátiší, ženských portrétů a zejména mužských aktů, jimiž se v 80. letech proslavil. Paradoxně však právě posledně zmiňované práce do celkové koncepce výstavy nejméně pasují. Série koupajících se mužů a několika dalších aktů svojí dokonalou přesností připomíná tuctovou černobílou digitální fotografii. Jako protipól k těmto pracím tu ovšem najdeme i snímky, které více než fotky připomínají uhlové kresby – jsou to jakési obrazy umělcovy duše.
Od návštěvy výstavy Vás nesmí odradit ani velké množství děl, kterých je v Leice rozvěšeno na dvě stě. Divák tak alespoň má možnost poznat všechny autorovy umělecké polohy. V přední části výstavní síně navíc běží dokument České televize 13. komnata Roberta Vana, v němž známý fotograf řeší svůj vztah k rodičům, vypráví o útěku na Západ a o životě ve Spojených státech. Pokud se tu zastavíte a podíváte se na film celý, možná lépe pochopíte i autorovo dílo.
Hodnocení:
Leica Gallery je fotografiemi doslova přecpaná, takže možná budete mít chvílemi pocit, že nejste v galerii, ale v supermarketu. To ovšem vyrovnávají útulné prostory galerie, které svým černobílým laděním s fotografiemi příjemně souzní. Mezi množstvím vystavovaných fotografií naleznete jak kousky slabší, tak lepší. Příjemně překvapí zátiší a ženské portréty, naopak známější chlapecké akty spíše zklamou.
Výstava potrvá od 15. 9. 2009 – 15. 11. 2009
Kde:
Leica Gallery
Školská 28, Praha 1
Otevřeno:
denně od 11.00 do 21.00 hodin
Vstupné:
Plné: 50,- Kč
Zlevněné: 30,- Kč
72%
solue
Moc hezké práce. Je sice pravda, že některé snímky jsou možná trochu „obyčejnější“, ale celkové vyznění výstavy je myslím docela pěkné.
Škoda že již výstava bude končit. Někde jsem se ale dočetla, že se její část jen přesunune do jiné galerie.
Na mě je to příliš teplé. Samé přihřáté mužské prdele a …
Tak tohle může napsat jen naprosto hloupý člověk!