Na ztemnělé scéně se objeví osm na první pohled úspěšných manažerů se stříbrnými kufříky, v perfektně padnoucích oblecích. Všichni se usmívají a srdečně si třesou pravicemi. V zápětí přiběhne na divadelní prkna i Henrieta Hornáčková, ovšem s píšťalkou v ústech… Nejedná se o žádnou konferenci, či brainstorming. Jde o psychoterapeutický výcvik pro vrcholové manažery, kteří přišli o práci. V pražském Rokoku od 5. listopadu mohou diváci s lehkou nadsázkou nahlédnout pod pokličku tvrdého a nelítostného světa moderního byznysu.

Sociální satira pojednávající o rekvalifikaci manažerů, kteří byli propuštěni z vysokých pozic v moderních a prosperujících firmách, pochází z pera švýcarského překladatele a spisovatele Urse Widmera a poprvé byla uvedena v roce 1997 na scéně švýcarského divadla Theater am Neumarkt. V našich luzích a hájích byla hra mimo jiné uvedena již v roce 2002 v brněnském HADivadle. Pro podzimní sezónu 2016 ji nastudovalo i pražské divadlo Rokoko.  Česká verze se od originálu trochu odlišuje – nejen, že je zasazena do dnešní doby a prostředí naší republiky (například vtipnou narážkou na firmu Agrofert), ale zatímco v původním Widmerově textu se propuštění manažeři školí navzájem, v Rokoku je do děje zasazena i role nesmlouvavé koučky v podání Henriety Hornáčkové. A mimo to je zde navíc i další ženská postava, která napomáhá nastínit genderovou nerovnost mezi muži a ženami ve vysokých postech.

„Autor Urs Widmer nás zavádí do bizarního prostředí outplacementové firmy, která se zaobírá hledáním nového místa pro top manažery. Ty se firma snaží dát dohromady po psychickém šoku z propuštění a vytrénovat tak, aby byli schopni fungovat v novém zaměstnání. Poznáme osm manažerů, kteří se se svou situací vyrovnávají různými způsoby,“ nastiňuje děj režisér a umělecký šéf Městských divadel pražských, Petr Svojtka. Ačkoli zaznamenalo nejnovější pojetí Top Dogs drobné úpravy, prostředí, do nějž je hra zasazena, zůstalo stejné. „Prostředí vrcholových manažerů je jen jakousi kulisou, které se může divák lehčeji zasmát. Přeci jen se lépe směje těm, kteří předtím vyhazovali desítky lidí a najednou jsou ve stejné situaci. Jde o grotesku a ne o sociální drama,“ poznamenal v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas režisér Svojtka. I proto není o divácký smích během inscenace nouze a na první pohled i vážná témata jsou na jevišti brána s nadhledem a odlehčením.

Pražské verzi Top Dogs je nutno pochválit jednoduché, ale efektivní scénické pojetí Marie Raškové. Na první pohled luxusní, minimalistická ale zároveň chladná scéna s kancelářskými židlemi, šedivou zdí a velkými okny dokonale vykresluje současně rozšířené open office. Díky minimu rekvizit není zapotřebí složitého stěhování a úprav jeviště. Možným nedostatkem by se mohly jevit velmi krátké scénické výstupy jednotlivých aktérů. Nutno si ovšem uvědomit, že hra v podstatě nemá plynulý děj – jde spíše o jakousi mozaiku složenou z řady střípků, ať už z vtipných scén z výuky prvků etikety a boje o pracovní pozici, vážně laděného psychoterapeutického sezení, v němž aktéři poukazují na fakt, jak se vyrovnali se ztrátou pracovního místa až po závěrečnou symbolickou modlitbu k Bohům (v tomto případě k nadnárodním korporacím, s prosbou aby pro ně uvolnily nějaké vhodné pracovní místo). V inscenaci divákům postupně poodhalí svůj pracovní neúspěch kupříkladu Dana Batulková, afektovaná manažerka Lenka Zbranková, roztomile dětinský Michael Vykus, nebo životem zklamaný a vyrážkou posetý Radim Kalvoda.

Hodnocení:

Widmerův originál se pražskému souboru povedlo celkem zdařile převést na jevištní prkna Divadla Rokoko. Hra je příjemným relaxem, zvláště po perném pracovním dni. Nijak neurazí a dokáže pobavit. Herecké výkony jsou vyrovnané, kvalitní a jak již bylo zmíněno – efektivní jevištní scéna diváka na chvíli vtáhne do chladného manažerského prostředí, v němž nejde o kvalitně vykonanou práci, ale především o přežití.

72%

Markéta Bestová