Rosetta

A Determinism of Morality

Melancholie rezonující až v pocit bolestné stísněnosti, často střídaná projasňující pasáží připomínající svítání nad léčebnou drogově závislých. Pokud vyhledáváte hudební nahrávky právě tohoto typu, pak klidně pokračujte v četbě.

Internet je fenoménem této doby a má mnoho nesporných výhod. Jednou z těchto výhod je i to, že dovoluje kritikům či hudebním publicistům naposlouchat, hodnotit a dopodrobna pitvat hudební díla často i více než měsíc před oficiálním datem jejich vydání. Přestože já sám se necítím být ani hudebním publicistou nebo kritikem, tak mi dovolte využít této výhody internetu a představit vám nové album americké alternativní formace Rosetta, které oficiálně vychází až ke konci tohoto měsíce.

Philadelphská Rosetta si za relativně krátkou dobu svého působení na hudební scéně vybudovala poměrně slušné jméno, ovšem v jejím případě je to zcela zasloužené, protože obě dvě dosavadní dlouhohrající nahrávky z dílny této kapely byly nadprůměrné a dostatečně originální. Sice bylo doposud při zmínce o kapele častokrát citováno jméno krajanů Isis, přičemž ne vždy neoprávněně, ale vliv tohoto tělesa lze vystopovat i u mnoha dalších interpretů a navíc v případě Rosetty se nejedná o žádné velké kopírování, ale spíše o částečnou inspiraci. Kromě tohoto vlivu kapela na předchozích nahrávkách čerpala i z post-rockových, post-hardcorových, sludge, ambientních a dalších žánrových vod, takže celek v konečném součtu vyzněl poměrně pestrým dojmem a kapelu dostatečně odlišil od podobně znějících těles, kterých se v minulých letech vyrojilo značné množství.

Nová deska A Determinism of Morality víceméně pokračuje ve směru naznačeným na předchozí desce Wake/Lift, ale je tak kvalitní, že vytýkat jí tento fakt by bylo příliš přísné. Pokud bychom přeci jenom chtěli hledat nějaké rozdíly či posun ve vývoji, tak dojdeme k závěru, že v hudebním výrazu souboru dostává stále větší prostor post-rock a Rosetta tak oproti předchůdcům trochu ubrala na agresivitě. Přestože mnohokrát (snad častěji než jeden americký protiválečný sitcom) opakovaná fráze o momentální popularitě tohoto žánru, která je doprovázená přesycením a splynutím této scény, je pravdivá, tak právě Rosetta s post-rockem zachází rozumně a dokáže ze stáhnutí nohy z pedálu tvrdosti a agresivity udělat jednoznačnou přednost. Vyčítat přitom kapele snahu podbízet se, nebo ji osočovat z vyměknutí je hloupost a na příkladu finských Callisto, kteří loni díky částečnému uklidnění natočili nejlepší album své dosavadní kariéry, nebo skvělé desky A sun that never sets legendárních praotců všech podobných kapel Neurosis, je zřejmé, že tento fakt rozhodně není vždy negativním jevem.

Vzhledem k výčtu využitých žánrů nebo znalosti předchozí tvorby kapely je jasné, že alfou a omegou hudby Rosetty jsou emoce. A právě v případě této kapely se nám dostává skvělé porce náladotvorné hudby. Emoce proudící z hudby A Determinism of Morality mohou ve vaší představivosti vyvolat obraz mladíka, přemítajícího v drsném prostředí léčebny drogově závislých o tom, jak se během dospívání stále snažil chovat jako dospělý, dopřával si libovolných návykových látek, po dovršení plnoletosti nezřízeně pil a nakonec téměř zničil své tělesné a hlavně duševní zdraví. Při pohledu zpátky si uvědomuje, že onou snahou být jako dospělý vlastně přišel o velkou část dětství a ve chvíli, kdy je na tom nejhůř a počáteční melancholie prostupuje do téměř depresivních rozměrů, se najednou projasňuje, nad léčebnou svítá a on si uvědomuje, že mu ještě zbývá dostatek času a je stále pro co žít…

Dost pohádek. Rosetta natočila výborné náladotvorné album, kořeněné tradičně kvalitní instrumentací zúčastněných a někdy až překvapivě chytlavými melodiemi. Z pohledu scény, tedy post metalu a post-rocku, je to pak asi nejlepší doposud vydaná deska tohoto roku.

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
Translation Loss Records

Seznam písní:
Ayil
Je N’en Connais Pas La Fin
Blue Day For Croatoa
Release
Revolve
Renew
A Determinism Of Morality

82%

-jt-