Do našeho hlavního města měla dorazit již minulý rok. Řeč je spektakulární přehlídce děl francouzského malíře Henriho Rousseaua. Expozice děl naivního umělce, jemuž se svého času přezdívalo Celník, dorazila do Prahy kvůli průtahům až nyní. Kvalitu výstavy to naštěstí nijak nepoznamenalo. Ta je po všech stránkách velmi vysoká. Národní galerie, která přehlídku hostí, by si díky ní měla zvýšit mezinárodní prestiž, o kterou v uplynulých dekádách přišla.

Putovní přehlídka děl francouzského umělce, jenž se do dějin výtvarného umění zapsal především svými snově exotickými krajinami, začala svou cestu po světě v Benátkách, konkrétně v Dóžecím paláci, kde si ji bylo možné prohlédnout poprvé. Jedním z klenotů výstavy se od počátku měl stát obraz Já, Portrét – Krajina od Henriho Rousseaua, který na expozici společně s neméně působivým dílem Tygr a lev od Eugena Delacroixe, měla zapůjčit Národní galerie. Nestalo se ale tak. Podle vedení Národní galerie totiž ministerstvo kultury nestihlo dílům včas vyřídit nutné vývozní povolení. Ministerstvo naopak instituci obvinilo z toho, že nedoložila, že transport obrazům nijak neuškodí. Výsledkem sporu bylo odložení pražské zastávky až na konec její světové pouti. V uplynulých měsících ji proto bylo možné vidět v pařížském Musée d’Orsay, kde zaznamenala velký úspěch. Celkem si ji sem během čtyř měsíců přišlo prohlédnout bezmála půl milionu lidí. Stala se tak druhou nejnavštěvovanější expozicí Musée d’Orsay za posledních deset let. Bude proto zajímavé sledovat, kolik lidí přehlídka přiláká v Praze.

Zřejmě i proto, aby na výstavu zavítalo co nejvíce zahraničních turistů, rozhodlo se vedení Národní galerie umístit přehlídku Rousseauových prací do málo využívaných prostor Paláce Kinských. Takové řešení mohlo být považované za odvážné. O objektu se dlouhodobě tradovalo, že pro výstavní účely není příliš vhodný. Ředitel Národní galerie Jiří Fajt by ho ale do budoucna rád využíval a udělal z něj jeden z hlavních výstavních prostor instituce. Přehlídka Rousseauových děl se stala takovým prubířským kamenem, zda je to reálné. K Fajtově radosti lze říci, že Palác Kinských ve zkoušce obstál. Jistě, existují daleko lepší výstavní síně, v nichž by díla Henriho Rousseaua vynikla lépe, ale objekt na Staroměstském náměstí se z tohoto úhlu pohledu jeví jako obstojný. To je pro Národní galerii výborná zpráva. Jde totiž z hlediska návštěvnosti o nejlépe umístěnou stavbu v jejím držení. Do budoucna je tak otevřena možnost pořádat v ní velké mezinárodní výstavy, což by bylo záhodno. Do Veletržního paláce totiž davy turistů nikdy, ani na ty nejvěhlasnější expozice, proudit nebudou.

Expozice nazvaná Celník Rousseau s podtitulem Malířův ztracený ráj je sice velkou mezinárodní výstavou, nejde však o klasickou retrospektivu. Díla nejsou řazena chronologicky, kurátoři přehlídky se nesnaží rekapitulovat výtvarníkův život ani nabídnout průřez jeho tvorbou, spíše relativizovat některé zavedené představy o Rousseauovi a dát jeho dílo do kontextu tehdejšího uměleckého dění. Návštěvník se tak dozvídá, že Jarryho přezdívka Celník nebyla docela tak přesná, neboť malíř ve skutečnosti působil jako výběrčí daní, nebo že sice byl samoukem, ale prošel rukama několika renomovaných malířů. Protkána je výstava díly jeho současníků a často i přátel. V Paláci Kinských jsou tak vedle Rousseauových prací k vidění obrazy Pabla Picassa, Paula Cézanna, Maxe Ernsta, Fridy Kahlo či Maxe Ernsta. Nechybí ani díla tuzemských umělců. Spojení je to v daném případě šťastné, neboť české a francouzské kulturní kruhy k sobě měly na začátku 20. století velmi blízko. Jen je škoda, že kurátoři vzhledem k omezeným prostorám, nevyužili jedinečnou a zřejmě neopakovatelnou příležitost hlouběji prozkoumat kongruence a odlišnosti obrazového světa Henri Rousseaua a Jana Zrzavého, což se víc než nabízelo. V obou případech šlo o více méně samouky, oba dva byli do jisté míry solitéři své doby, oba měli relativně vysoké sebevědomí, uměli skvěle pracovat s barvou a měli v určitých aspektech podobný výtvarný rukopis.

Závěrem se dá říci, že výstava je velmi zdařilá. Přesně takové by se měla Národní galerie pokoušet pořádat. Jde sice o spektakulární přehlídku, ovšem ne typu výstav Tima Burtona či Davida Cronenberga, které v posledních letech hostila Galerie hlavního města Prahy a které jsou kulantně řečeno umělecky problematické. Dlouho to přitom vypadalo, že světové výstavy typu té Rousseauovské jsou Praze zapovězené a Národní galerie je není schopná pořádat či spolupořádat. Ukazuje se, že to nebyla pravda. Zatímco předešlí ředitelé nebyli schopní do našeho hlavního města přivést prakticky jedinou kvalitní mezinárodní výstavu, Jiří Fajt za své relativně krátké působení v čele Národní galerie už stihnul uspořádat takových výstav několik. Další se navíc připravují. Pokud před dvěma lety vyvstávaly pochybnosti, zda Fajt ve funkci uspěje, nyní je již jasné, že sázka na něj byla správná. Národní galerie pod jeho vedením nejenže do Prahy přiváží jednu velkou výstavu za druhou, navíc po všech stránkách rozkvetla a začíná získávat zpět ztracené mezinárodní renomé.

Hodnocení:

Jedním slovem povedená. Pochvalné kritiky si výstava oprávněně vysloužila už během zastávek v Benátkách a v Paříži a stejné jsou na místě v Praze. Přehlídka je nejen rozsáhlá a dává tak nahlédnout hlouběji do Rousseauovy tvorby, ale i objevná.

Výstava potrvá od 15. 9. 2016 do 15. 1. 2017

Kde:
Národní galerie
palác Kinských
Staroměstské náměstí 12, Praha 1

Otevřeno:
denně od 10:00 – 18:00

Vstupné:
Plné: 240,-Kč
Snížené: 140,-Kč

86%

Pavel BestA