Rozhovor s českými umělci vystavujícími na Manifestě

Prestižní bienále umění Manifesta již pojedenácté otevřelo své brány. Tentokrát putovní přehlídka, jejíž koncepce se mění v závislosti na místě, kde probíhá, zavítala do švýcarského Curychu. Podobu jí letos dal německý umělec Christian Jankowski, který zvolil velmi netradiční řešení. Bienále totiž na prvním místě prezentuje práce třiceti vybraných umělců, kteří byli vyzvání, aby vytvořili dílo ve spolupráci s některým ze zástupců zdejších profesí. Mezi vystavujícími, jejichž díla jsou od 10. června v Curychu k vidění, jsou také dva Češi, Matyáš Chochola a Jiří Thýn, které jsme pro Vás vyzpovídali…

1) Před nedávnem v Curychu odstartoval další ročník uměleckého bienále Manifesta, v rámci něhož jsou prezentována také Vaše díla. Co pro Vás účast na tak významné přehlídce současného umění znamená?

Chochola: Je to především potvrzení mého dlouholetého odhodlání vydávat se vždy neprozkoumanými a novými směry, z čehož mám samozřejmě nesmírně velkou radost.

Thýn: Znamená to příležitost konfrontovat svoji práci v mezinárodním kontextu. Je to samozřejmě svým způsobem prestižní záležitost, není nutné ji ale nějak zásadně přeceňovat.

2) O letošní přehlídce se hovoří jako o jedné z nejbizarnějších. Souhlasíte s takovým hodnocením? Jen pro připomenutí, slavný francouzský spisovatel Michel Houellebecq na ní kupříkladu vystavuje snímky svého mozku…

Chochola: Ano, viděl jsem to. Jmenuje se to: „Je Michal Houllebecq ještě v pořádku? Myslím, že bláznovství obecně je pro letošní Manifestu klíčové heslo. Ha ha, bizarnost je na jedné straně jako odvaha ukázat svou jedinečnost a přiznávat vše co s ní souvisí, z druhé strany ve zmatku takové džungle leccos jemného zanikne a jsem rád, že i z této perspektivy si moje práce zachovává svůj vlastní směr.

Thýn: Nepoužil bych slovo bizarní, myslím, že to v daném kontextu není adekvátní. Je ale pravda, že letošní ročník se od předešlých výrazně liší.

3) Kurátorský koncept Christiana Jankowkého spočívá v propojení vybrané třicítky umělců s curyšskými představiteli různých profesí. Koho a proč jste si vybrali ke spolupráci?

Chochola: Já si okamžitě vybral 14tinásobného světového šampiona v kickboxu. Zajímala mě nejen ta primitivní síla bojového sportu a životní styl s ní spojený, ale celé to rafinované psychologické pozadí práce s lidmi ve skupině, do které jsem díky tréninkům postupně vplul. Byl jsem zvědavý, jak a kde se moje performativní umění s takovým bojovým sportem potká.

Thýn: Spolupracoval jsem s asistentkou patologie. Hledal jsem profesi, která pracuje s “definitivou ”, tedy s něčím nezvratným. V tomto případě to byla zkušenost a rutinní práce se smrtí. Zajímalo mě, jak se promění vnímaní každodenního života z hlediska perspektivy takové práce.

4) Přibližte našim čtenářů, čím se ve svém díle prezentovaném na Manifestě zabýváte? Jakou má formu a co jím chcete říci?

Chochola: Je to instalace vycházející z atmosféry ringu, nebo boxerské tělocvičny. Měsíc jsem se obden účastnil tréninku v tělocvičně mého hosta, Azema Maksutaje a celou tu zkušenost a výměnu našich vzájemných životních údělů jsem zachytil do keramických soch, vzniklých kopanci a údery během tréninkových soubojů. Dále jsem v instalaci použil inscenovaná videa, jak zápasím s Azemem. Celé jsem to točil v duchu hiphopových videoklipů. Je tam hodně barevných světel a kouře. Je to točené na slowmotion a celé to odkazuje k lifestylu, který je s tímto sportem neodmyslitelně spjatý a také ke klišé, ke kterému je box hiphopovýma machýrkama využívaný.

Thýn: Výstava probíhá paralelně na dvou místech. Jedna část tzv. “satelit” (vždy v místě, kde pracuje váš “host”) je v mém případě loby univerzitní nemocnice, ve které jsem vytvořil textovou instalaci do oken pomocí barevných fólií s vyřezaným textem. Pracoval jsem s prostorem a kontextem toho místa. Další část je Prezentace v Kunsthalle Curych, kde prezentuji 6 velkoformátových fotografií a Neonový objekt. Celý projekt se jmenuje Hledání monumentu. Z mého pohledu se jedná o studii a proces vnímání nahlížený z pozice pracovníka patologie.

5) Dalo Vám setkání s vybranou osobou něco, co jste předem neočekávali? Stali se z Vás kupříkladu přátelé?

Chochola: Bylo to ohromně překvapivé. Ze začátku jsme stáli na opačných koncích. Díky projektu se ale naše osobní zkušenosti s tím, jaké je to být boxer a umělec proměnily a došlo i k úplnému převrácení rolí. Azem v sobě nosí silný kreativní potenciál, který se v projektu podařilo otevřít a mně to zase dalo zkušenost té přímé mužské alfa síly. Myslím, že jsme oba objevili, jak moc mají naše životní cesty podobného, a že jsme si tu zkušenost v rámci symbolických soubojů předali.

Thýn: Přátelé myslím nejsme. Pro mě osobně to bylo v mnoha ohledech nečekané a inspirativní. To si ale začínám uvědomovat až teď s odstupem.

6) Když jsem se díval na výčet profesí lidí, s nimiž umělci navázali spolupráci, převažovali v ní ty velmi netradiční. Psí stylista, meteorolog, travestita, šéfkuchař, nebo sexuální kouč. Ve Vašem případě kickboxer, respektive patoložka. Nezavání to trochu bulvárem?

Chochola: Tohle téma spolupráce s různými profesemi je pro Christiana a jeho vlastní tvorbu velmi typické. Potřeba vykročit z umělecké bubliny, dostat se do konfrontace s jiným druhem myšlení a tomu zase zpátky přiblížit svět umění. Mně osobně zadání nedělalo díky mé zkušenosti s performativním typem práce a podobným způsobem uvažování žádný problém, ale viděl jsem, jak se ostatní umělci vypořádali se svými projekty a se spoluprací se svými profesemi. Je mi jasné, proč si vybírali ty nejinspirativnější druhy profesí. Nevnímal bych to s nějakou sociální předpojatostí.

Thýn: To záleží, z jaké perspektivy se na to díváte. Myslím, že důležitý je kontext předešlé práce autorů. Z vnějšího pohledu mohou některé spolupráce tak vyznívat. Například spolupráce s travestitou… atp. Pokud ale vidíte konkrétní díla, myslím, že to nikoho nenapadne.

7) Téma letošní přehlídky je formulované v otázce: „Co jsou lidé ochotni udělat pro peníze?“ Nabízí se položit Vám obdobnou otázku. Kam byste byli ochotni zajít pro slávu a peníze? Jsou tyto věci pro Vás důležité?

Chochola: Tohle téma k umění patří a je dobře, že něco, co vždy zůstává za zamčenými dveřmi významného mlčení, nebo skrytých intrik je tady vhozeno jako lejno do větráku. Já osobně jsem byl spíše překvapen, co všechno jsme v případě Manifesty schopni udělat bez peněz, které chyběly ve všech ohledech.

Thýn: Pro mě je důležité, aby mě to, co v životě dělám, dávalo smysl. Nepřemýšlím v termínech sláva a peníze. Zajímají mě reakce lidí z mého okolí. Lidí, které mám rád a lidí, kterých si vážím. Zpětná vazba je pro mě důležitá. Vážím si jí i lidí, kteří umí být kritičtí a jejich kritika je založená na znalosti a podložená argumenty.

8) Za minulého režimu byly v tzv. Východním bloku pořádané podobné výstavy. Také se určilo nějaké téma a podle něj se na expozici vybrala díla. V čem je Manifesta jiná? Nejde jen o variantu téhož, tedy o prezentaci umění vzniklého na politickou, či společenskou zakázku?

Chochola: Tohle jsou určitě spekulace a máme-li možnost uvažovat, jak funguje společenská objednávka, stáváme se otroky svých vlastních předsudků a obav. Já v tom vidím spíše možnost podílet se na formování nových témat, anebo třeba i z určité společenské situace vykročit jiným směrem. Pak už jenom záleží na způsobu interpretace.

Thýn: Nemám takové znalosti a nevím přesně, jaký typ přehlídek máte na mysli. Nemyslím si, že by v tomto případě vznikaly práce na politickou, nebo jinou objednávku. Tím se nevyhýbám kritice formátu takových výstav. To by bylo ale na samostatný rozhovor.

9) Nemělo by to být obráceně? Neměla by umělecká díla vznikat z niterné potřeby cosi sdělit a nikoli být vytvářena na určité téma?

Chochola: Já myslím, že niterná potřeba cokoli sdělit je obezlička zprávy psané Robinsonem Crusoem na pergamen vyslané v plovoucí lahvi na hladinu rybníka, na které svítí sluníčko. Podívejte, ve své práci prezentuji kickbox pomocí hiphopového klišé. Věřím, že klišé může být často mnohem mocnější nástroj, jak pohnout těmi vesmírnými zámky naší imaginace a opravdu něco sdělit bez nátlaku té disneyovské srdcervoucí upřímnosti.

Thýn: Osobně s vámi souhlasím. Na druhou stranu je to jen jeden z mnoha možných přístupů. Důležité je dílo samotné, jeho podstata, to, jak ji sděluje, čím je nové, nebo na co a proč navazuje. Je mnoho děl v historii umění, které vznikaly na zakázku a jsou to špičkové práce, které patří do kánonu umění a nikoho se nenapadne ptát, jestli vznikaly na objednávku. Jiná věc je osobní integrita umělce a jeho zodpovědnost za svoji práci.

10) Co se s Vašimi díly stane po skončení Manifesty?

Chochola: Pokračování někam dál prostě.

Thýn: To nevím.:-)

11) Jaké jsou Vaše nejbližší výstavní plány a na čem momentálně pracujete?

Chochola: Momentálně chystám svůj první performativní hiphopový koncert a pak mě čeká výstava finalistů CJCH v Národní galerii.

Thýn: Momentálně mě zaměstnává konec semestru na Famu, kde vedu ateliér postkonceptuální fotografie a připravuji se na skupinovou výstavu, která bude k vidění v říjnu v New Yorku.