Rozhovor s pianistou Václavem Tobrmanem o rozmanitosti

Multiinstrumentalista a zpěvák Václav Tobrman patří mezi nejlepší pianisty České Republiky. V roce 2013 získal třetí místo v soutěži „Pianista roku“ a letos obsadil místo druhé. Přestože působí v několika profesionálních hudebních tělesech, stále hraje také ve svých oblíbených pražských restauracích, kavárnách a barech.

Jak jste se dostal k hudbě, pocházíte z hudební rodiny?

Nepocházím, pradědečci byli amatérští muzikanti a pak dvě generace utrum. Já jsem nová „černá ovce“ rodiny. K hudbě mě vedla maminka. Respektive zapsala mě do hodin klavíru. Pak jsem se ovšem z nechuti ke cvičení od nástroje odloučil a po několika letech, už bez učitele, se k němu vrátil sám.

Na kolik hudebních nástrojů dnes hrajete?

Hraju především na klavír a ukulele, v míře omezené, avšak stejně nadšeně pak na akordeon, melodiku, kytaru, zobcovou flétnu, housle, xylofon, baskytaru… Ale jak říkám, klavír a ukulele jsou moji denní průvodci hudbou.

Vloni jste se umístil na třetím místě v soutěži Pianista roku a letos jste obsadil místo druhé. Co pro Vás tato cena znamená? Budete příští rok bojovat o prvenství?

Velmi si vážím toho, že jsem se umístil takhle vysoko. Ani ne tak kvůli místu samotnému, jako spíš kvůli kvalitě kolegů, kteří byli přede mnou. Jsou to opravdové multižánrové špičky v oboru. Loni Petr Ožana a Ondřej Kabrna a letos Michal Šupák. Být za nimi je víc, než jsem čekal. O prvenství bojovat nebudu. Už letos jsem se zařekl, že dvakrát bylo dost. Jsem nadšen z výsledků a věnuji se tomu, abych dostál vysokému umístění zejména jako účinkující na různých akcích.

Čeho si za svou dosavadní hudební kariéru nejvíce vážíte?

Vážím si toho, že jsem mohl a můžu spolupracovat se skvělými zpěváky, herci, hudebníky, režiséry atd. Zkrátka s výjimečnými představiteli všech uměleckých profesí.

A jaké jsou vaše cíle do budoucna?

Můj cíl je, aby to tak zůstalo nejméně do doby, než můj život skončí. Ale i potom bud rád součástí nebeského jam sessionu.

Vystupujete ještě v restauracích, kavárnách a barech?

Stále se snažím, aby v mém diáři měly místo ty podniky, kterým vděčím za mnohaletý veřejný nácvik všeho, co dnes dokážu. Kavárny a bary jsou pro mě kontaktem s veřejností v tom nejkrásnějším smyslu slova.

Atmosféra i publikum v baru je úplně jiné než v koncertní síni. Které prostředí je Vám bližší?

Hýčkám si obě varianty, protože smysl hudby v baru a v koncertní síni je jiný. Jsem rád, že mohu vytvářet jak genius loci baru, tak v koncertní síni nadchnout a strhnout koncentrované publikum. Nejbližší je mi tedy právě ta rozmanitost, splynutí s prostorem kavárny nebo naopak intenzivní komunikace s publikem na koncertě.

Chodí lidé na koncerty nebo podle vás zájem o kulturu upadá?

Lidé na kulturu chodí, ovšem jsou zmateni a přehlceni nabídkou, zejména v Praze. Já myslím, že otázkou spíš je, jak přesně koncipovat a propagovat vystoupení, aby lidé přišli.

Je v době adventu zájem o koncerty vyšší než po zbytek roku?

Mám pocit, že blížící se Vánoce jsou pro mnoho lidí záminkou k utrácení a investicím do zážitků. Tak jako se v létě jezdí na dovolenou, v prosinci se lidé chodí bavit kulturně. Venku je nevlídno, takže je snazší být buď doma, nebo v divadle, kině, v klubu.

Kde všude si Vás v prosinci posluchači budou moci poslechnout?

Já v prosinci hraju zejména na uzavřených akcích. Těch veřejných vystoupení je méně a proto si vážím například toho, že můžu být součástí programu v pasáži Myslbek, kde mě může vidět doslova kdokoliv.

V pasáži Myslbek budete hrát vánoční koledy v jazzové úpravě. Které například?

Od klasických koled typu Tichá noc nebo Dobrý král Václav, přes staré zahraniční stálice White Christmas nebo Have Yourself a Merry Little Christmas, až po novější popové vánoční písně Last Christmas a All I Want For Christmas Is You.

Máte rád české vánoční koledy?

Ano, mám velmi rád české vánoční písně. Myslím si, že se v nich prolíná jak zrození Ježíše Krista, jako něčeho výjimečného, tak i výjimečnost celého toho období štědrosti a lásky k bližním. Písně o splněných přáních a lásce přeci potěší leckoho.

Dáváte si novoroční předsevzetí?

Novoroční předsevzetí si dávám zhruba deset let stejné – Žít naplno a láskyplně. Letos v tom budu pokračovat. 😉

Monika Ticháčková