Sepultura, Pro-Pain, Crowbar

18. 4. 2010, KD Písek

Milovníci zkreslených kytar, fanoušci kapel s příponou core či přídavným jménem groove v názvu hudebního stylu nebo jen zvědavci, ti všichni jistě zaměřili pozornost na trojici koncertů, médii prezentovanou jako společné turné legend.

Přestože slovo legenda je velice často nadužíváno, tak nenazvat trojici hlavních tahounů tohoto turné tímto slovem by mohl pouze člověk nemající o dané scéně ani potuchy. Kořeny nejpopulárnější z této trojice, tedy brazilské Sepultury, sahají až do poloviny let osmdesátých a dvojice Pro-Pain a Crowbar svůj vznik datuje do přelomu osmé a deváté dekády, přičemž každá z těchto kapel měla na vývojové genezi příslušného hudebního stylu nepřehlédnutelný vliv a mnoho kapel se jimi inspirovalo, takže o oné legendárnosti jistě není sporu. Nejexkluzivnější z této vybrané společnosti pak jistě byla účast špinavců Crowbar a to hlavně z toho důvodu, že zatímco pánové ze Sepultury a Pro-Pain jsou na českých podiích celkem častým jevem, tak parta okolo frontmana Kirka Windsteina naši republiku navštívila naposledy před téměř patnácti lety po boku Napalm Death. Vzhledem k tomu, že právě Crowbar představují jednoho z mých nejoblíbenějších interpretů, tak jsem si šanci vidět tuto kapelu naživo nemohl nechat ujít. Proto jsem se vydal uplynulou neděli do jihočeského Písku na řádný průplach zvukovodů.

Jako první nastoupila mladá kalifornská parta Armed for Apocalypse a hned po prvním hrábnutí do strun a zahájení tohoto večerního maratonu se začalo místo pod podiem plnit dychtivými fanoušky. Samotní Armed for Apocalypse, mající na svém kontě debutové album z loňského roku, rozhodně nehráli špatně, ale jejich vystoupení trochu shazovaly dvě věci. Tou první byl ne zrovna vyladěný zvuk, ve kterém se téměř zcela ztrácela sólová kytara a tou druhou častokrát zřetelná inspirace jinými spolky. V hutných pasážích AfA zněli jako Crowbar (mimochodem rytmická sekce na sobě měla trička této legendy), jindy zase připomněli hlavní hvězdu večera, atd. Ovšem na začátek ideální rozjezd.

Následující skupina Hamlet, pocházející ze španělské metropole, má oproti první kapele diskografii o hodně rozsáhlejší. Ostatně, také již to nejsou žádní mladíci a dle dostupných informací se na scéně pohybují více jak dvacet let. Ti se svým křížencem groove metalu, občas evokující americkou Panteru a melodických refrénů, jak vystřižených z učebnice melodického metalcoreu, sklidili nadšené ovace. Ani během jejich vystoupení se však nepodařilo úplně doladit zvuk a já jen doufal, že se na mnou očekávaný vrchol zvuk ustálí.

Crowbar! Fenomenální kapela, jejíž originální hudba protíná doomcore, sludge a jiné nepříliš optimistické žánry takovým způsobem, že lze těžko k něčemu připodobnit. Bohužel ani tentokrát (možná jsem jen přehnaný detailista) nebyl zvuk zcela ideální. Přesto jsem si vystoupení této americké drtičky vychutnal. Převážně do středních až pomalých temp ponořená muzika válcovala posluchače, který se díky hutným kytarovým riffům a mučednickému vokálu předáka kapely musel cítit, jako by absorboval veškeré utrpení světa. Jak zcela výstižně poznamenal jeden z návštěvníků stojících opodál, hudba Crowbar je prostě ,,valcha jak hovado“. Zajímavý kontrast nabídl i pohled na stoický projev Kirka během vystoupení, který byl zcela opačný než projev frontmana předchozích Hamlet, jenž neustále hecoval publikum a běhal po podiu ze strany na stranu jako laboratorní myš nadopovaná anaboliky. Nakonec mě překvapilo, že navzdory kultovnímu statusu kapely byla odezva na jejich vystoupení poněkud vlažná a dost možná se většího aplausu dočkali předchozí Hamlet.

A zatímco Crowbar návštěvníky koncertu zadupávali do země, tak následující Pro-Pain vše rozhoupali v hardcoreovém středním tempu. Tato kapela je stále věrna svému stylu a během let od něj moc neuhýbala. Přestože se díky této stylové čistotě moc neposouvá ve vývoji, se kterým však na začátku své kariéry výrazně zahýbala, a poslední dobou točí desky, které si jsou dost podobné, tak koncertně se jedná o velmi zajímavou formaci. Jednak oplývají strhující energií a také mají ten dar, že ve chvíli, kdy nasadí ke střednětempé houpavé pasáži, musí rozpohybovat snad i tělesně postižené (taková Shine z třetího alba Contents Under Pressure budiž dostatečným důkazem). Pro-Pain byli na závěr dostatečně odměněni za svůj výkon a po přídavku ve formě nové skladby přenechali podium brazilské Sepultuře.

Hlavní hvězda na sebe nenechala dlouho čekat a po úpravách podia začala svou show. Sepultura se prezentovala energickým vystoupením, představila průřez svou bohatou tvorbou a rozhodně prokázala, že na vrchol popularity v rámci metalového žánru se nedostala pro nic za nic. Publikum samozřejmě nejbouřlivěji reagovalo na starší skladby, ale skvěle zněl například i první singl We’ve Lost You z aktuální desky A-Lex a výborným tahem se ukázalo i zařazení nesmrtelné klasiky Immigrant song od Led Zeppelin, ve které se vyřádil zpěvák Derrick a prokázal, že má opravdu ,,zlato“ v hrdle. Na závěr ještě zazněl evergreen Roots Bloody Roots (dokážete si představit co by se stalo, kdyby kapela tento hit nezahrála?) a byl konec.

Pokud bych měl celkově hodnotit, tak píseckou zastávku tohoto evropského turné, hodnotím i přes pár drobností jednoznačně kladně. A ti kdo neměli dost, tak si mohou počkat do 12. května, kdy v Písku vystoupí další velké jméno světového undergroundu, tedy finští Waltari.

-jt-