Serj Tankian

Elect The Dead

Serj Tankian. Je třeba toto jméno blíže představovat? Jestli jste totiž posledních pět let nebyli mimo naši sluneční soustavu, tak jste toto jméno museli zaregistrovat. Jestli pořád netušíte, tak vám poradím ještě System Of A Down (pro příště S.O.A.D.). Už jste doma?

No jistě, je to ten charismatický zpěvák s vizáží někde mezi islámským teroristou a parkovým úchylem. Zatímco S.O.A.D. odpočívají, tak nám Serj předhazuje své první sólové album (projekt Serat nepočítám). Tak s čím na nás tento arménský američan vyrukuje?

Ještě než přistoupím k předmětu této recenze, tak vám trochu objasním svůj vztah k S.O.A.D. Poprvé jsem kapelu slyšel v Petřičkově rozhlasovém pořadu Rock Time. Psal se rok 2001 a kapela tehdy vydávala své opus magnum Toxicity. Abych přiznal barvu, tak to rozhodně nebyla láska na první poslech a až později jsem plně docenil kvality tohoto alba, které dnes spolu se Steal This Album (2002) považuji za to nejlepší, co tato čtveřice vytvořila. Když později kapela vydala Mesmerize (2005), tak mě vybraná kolekce písní chytla hned od začátku, ale s postupem času se mi toto album hodně oposlouchalo a dnes už se k němu skoro nevracím. Svůj díl na tom, že Mesmerize je dle mě nejslabší počin S.O.A.D., má určitě i ukřičený vokál pana kapelmajstra, který na albu dostal až moc prostoru na úkor fenomenálního Serje. Hypnotize reputaci kapely zase o něco pozdvihlo a po něm…

Po něm ticho po pěšině. S.O.A.D. jsou momentálně v hibernaci (asi do doby než se rozkutálejí dolary) a pan Tankian vydává Elect The Dead. První co vás při poslechu sólového alba napadne je srovnání s domovskou kapelou. A v tomto případě jablko daleko od stromu nespadlo. Kdybych měl co nejlépe přiblížit hudební obsah E.T.D., tak stačí když řeknu, že se jedná o uvolněnější S.O.A.D. model 2005-2006 doplněné vkusně zakomponovaným klavírem. Není se co divit, jelikož Serj některé písně napsal ještě než se Systém zbortil. Právě zmiňovaný klavír však novým písním dodavá na šarmu a sám jsem zvědav, jak velkou roli bude mít na možném dalším albu. Co musím také vyzdvihnout je vokál Serje, který je, jak už se ostatně stalo tradicí, naprosto fenomenální. Ať už je melancholický, naštvaný nebo civilní, vždy je nadprůměrný. A to, co s hlasem provádí například v Lie Lie Lie je skoro k nepochopení a vy o toho chlapce skoro máte strach, jestli náhodou nepracuje v harému se vším, co k tomu patří. Každá píseň na albu je potencionální hit, což asi dobře pochopil sám autor a rozhodl se ke každé natočit videoklip. Kdybych měl označit ty největší hity z této sbírky, tak bych uvedl Empty Walls (píseň nejvíce podobná S.O.A.D.), Honking Antelope a Lie Lie Lie. Co se týče textové stránky, tak ta je opět víceméně politická. Ano, já vím, je moderní rejpat se v politice USA (bože, ještě teď se mi zvedá žaludek z té příšernosti od Pink), ale musíte si uvědomit, že Serj to dělá od počátků S.O.A.D. Více to řešit nebudu.

Serj podle mě natočil album, které u fanouška starých S.O.A.D. vyvolá uznalé pokývání hlavou doprovázené nostalgickou vzpomínkou a u fandy Mesmerize-Hypnotize možná i slastné chrochtání. Každopádně je to album, které se dobře poslouchá a pověst tohoto chlapíka rozhodně nepošramotí. Sice už jsme slyšeli lepší alba s jeho zpěvem, ale byla by škoda kvůli tomu toto album odsoudit. Uvidíme s čím přijde Malakian a Dolmayan, laťka však byla nastavena poměrně vysoko.

Rok vydání:

2007

Vydavatelství:

Serjical Strike

Sestava:

Serj Tankian – zpěv, kytara, basová kytara, klavír
Bryan Mantia – bicí
John Dolmayan – bicí
Ani Maldjian – zpěv
Antonio Pontarelli – housle
Dan Monti – kyrara, basová kytara
Cameron Stone – violoncello

Seznam písní:

Empty Walls
The Unthinking Majority
Money
Feed Us
Saving Us
Sky Is Over
Baby
Honking Antelope
Lie Lie Lie
Praise The Lord And Pass The Ammunition
Beethoven´s Cunt
Elect The Dead

70%

-jt-