K uspořádání kvalitní výstavy není vždy zapotřebí velkého množství děl, ani nikterak rozsáhlých prostor. Dokazuje to Galerie Moderna hostící v těchto dnech expozici prací Josefa Šímy s názvem Náraz světla.

Zatímco předcházející výstavě, která se v prostorách galerie na přelomu roku konala, a jež byla zaměřená na práce Adolfa Borna inspirované pobytem v Řecku a Turecku, věnovala tuzemská média hodně pozornosti, tu současnou trochu přehlížejí. Dlužno dodat, že zcela neoprávněně, neboť Josef Šíma patřil mezi naše nejtalentovanější moderní výtvarníky. Vždyť svého času vystavoval v Museu moderního umění v Paříži a jeho práce získalo do svých sbírek i slavné Centre Georges Pompidou. Bohužel tuzemská veřejnost jeví, snad i díky oblíbenému večerníčku Mach a Šebestová, evidentně větší zájem o Bornovy barevně hravé, umělecky však spíše plytčejší pastely a litografie, než o hloubavé a nadčasové práce Josefa Šímy, nad čímž si je možné jen povzdechnout.

Jak už úvodní odstavec naznačuje, výstava v Galerii Moderna není nijak rozsáhlá. Zahrnuje bezmála šest desítek prací, z nichž však větší část tvoří drobnější kresby a grafické listy. Obrazů je ve výstavní síni na Masarykově nábřeží k vidění okolo dvou desítek. Přestože jsou zde zastoupená i plátna ze Šímových uměleckých počátků, respektive z doby, kdy přesídlil z Prahy do Paříže, a výstavu tak lze vnímat jako svého druhu retrospektivu, převažují na zdech práce z posledních dvou desetiletí autorovy tvorby. Kurátorům expozice se dokonce podařilo získat Šímův poslední rozmalovaný, avšak nedokončený obraz nazvaný Ponorná řeka. Jaroměřický rodák na něm jemně načrtnul obrysy vodního toku nořícího se pod zemský povrch. Svou jasnozřivostí zřejmě vycítil, že už mu mnoho času nezbývá a i on se brzy odebere, podobně jako jeho nezřetelná bystřina, do poklidného podzemního ticha, což se i stalo. Plátno tak zůstalo symbolicky jednou provždy nedokončené.

Právě kvůli Ponorné řece se organizátoři výstavy rozhodli svěřit zahájení vernisáže písničkáři Vladimíru Mertovi. Ten totiž před čtyřmi lety nahrál s kapelou Vladimíra Mišíka ETC stejně nazvané album. Šímova cesta k neveselému punkevnímu rekviem však byla velmi dlouhá a naštěstí ne vždy tak depresivní. Započala v roce 1891 ve východočeských Jaroměřicích, odkud se vinula nejdříve do Hradce Králově a pak do Brna. V roce 1909 udělala zatáčku o sto osmdesát stupňů a zanesla vlasatého mladíka do Prahy, kde Šíma začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole a o rok později na Akademii výtvarných umění. Nit osudu pak v roce 1916 málem přeťalo válečné zranění, z něhož se však Šíma bez větších následků dokázal oklepat. O pět let později zamířil tehdy už jako člen Devětsilu do Francie, kde strávil většinu svého zbývajícího života, i když se do vlasti často a rád vracel.

Meziválečnou etapu, během níž Šíma upustil od civilismu a přes poetismus a abstrakci postupně dospěl k svébytnému výtvarnému výrazu, jakémusi symbolistnímu surrealismu, přibližuje na výstavě soubor osmnácti okolorovaných grafických listů prostě nazvaných Paříž s texty francouzských básníků, které přeložil Jaroslav Seifert. Hlavní pozornost je však v Galerii Moderna věnována pracím vzniklým v padesátých až sedmdesátých letech, kdy Šíma propojoval předcházející směry a tendence a kdy podobně jako starověcí filozofové začal ve svých plátnech hledat pralátku, jež dala vzniknout světu. Na obrazech z této doby tak rozvíjí a znovu prozkoumává již dříve použité znaky pro zemi, oheň, vzduch, či vodu, které se postupně slévají do zářivých metafyzických krajin plných světla. Odtud také název výstavy – Náraz světla.

Hodnocení:

Mimořádně zdařilá komorní výstava přibližující dílo jednoho z našich nejlepších moderních malířů. K úplné dokonalosti jí chybí jen malý krůček. Tím by bylo rezignování na komplexní představení autora a naopak zacílení jen na práce ze závěru života.

Výstava potrvá od 23. 1. 2014 do 23. 2. 2014

Kde:
Galerie Moderna
Masarykovo nábřeží 24, Praha 11

Otevřeno:
denně od 10:00 – 12:00 a 13:00 – 18:00

Vstupné:
Dobrovolné

87%

Pavel BestA