Předchozí článek
Slovanská epopej
Publikováno 10 Zář 2012
10. 5. 2012 – 10. 5. 2014
Po řadě peripetií a nekonečných tahanic se do Velké dvorany Veletržního paláce vrací cyklus Slovanské epopeje slavného českého malíře a předního představitele secese Alfonse Muchy. V Praze bude k vidění minimálně dva roky.
Tak bouřlivou diskuzi, jaká se v roce 2010 rozhořela kolem stěhování 20 velkoformátových obrazů mapujících dějiny Českých zemí a ostatních slovanských národů, zřejmě u nás jen tak znovu nezažijeme. Dlouhá desetiletí si bylo možné Slovanskou epopej prohlédnout na zámku v Moravském Krumlově. V roce 2010 však po ní zatoužila Praha, které díla sám umělec krátce po jejich dokončení daroval. Ovšem s dovětkem „že město Praha umístí hotové obrazy na vlastní náklady v budově výslovně vystavěné k tomuto účelu,“ k čemuž nikdy nedošlo a zřejmě ani jen tak nedojde.
Expozice, která má v našem hlavním městě zakotvit minimálně na dva roky, bude zejména v nadcházejících měsících patřit k největším výstavním tahákům u nás. Zaslouží si to ale? A nejde jen o velkou bublinu, která brzy splaskne? Na rozdíl od řady jiných pozitivně laděných kritik, si dovolíme do Slovanské epopeje rýpnout. Přestože na ní takřka všude uslyšíte oslavné ódy, cyklus jako takový si to nezaslouží. Alfons Mucha ho totiž maloval dlouhých 18 let a hotový s ním byl až v roce 1928. Pokud bychom ho měli někam zařadit pak jen stěží do secese, ale spíše ke klasické lehce romantické malbě.
Tím se dostáváme k prvnímu velkému problému. V době, kdy Mucha svá velkoformátová plátna dokončil, totiž již světu výtvarného umění dávno nevládla secese, dokonce ani kubismus ne, ale své místo pod sluncem si právě razilo abstraktní umění a surrealismus. O tři roky dříve Juan Miró kupříkladu dokončil své slavné dílo Harlekýnův karneval. Pokud bychom ho mohli přenést do Veletržního paláce a pověsit vedle Slovanské epopeje, bylo by na první pohled zřejmé, jak moc se umění během těch let proměnilo. Muchův cyklus tak chtě nechtě musíme označit za eklektický, nepřinášející nic nového a neschopný ovlivnit další směřování umění.
Druhá výtka pak jednoznačně musí směřovat proti nevýrazné barevnosti jeho obrazů. Přestože je Mucha právem považován za jednoho z nejznámějších českých výtvarníků, dosáhl tohoto výsadního postavení především svými úchvatnými secesními plakáty, nikoli však obrazy. Jeho paleta v žádném případě nesnese srovnání s barevnou škálou, jakou požívali ve svých obrazech jeho současníci, jakými byli Henri de Toulouse-Lautrec či Chaim Soutine. Pokud tedy má Slovanská epopej vůbec nějakou hodnotu, pak národně-historickou.
Ale abychom jen nehaněli. Smeknout je třeba před kurátory výstavy, jimž se podařilo skvěle skloubit kolosálnost Veletržního paláce s monumentálností vystavovaných obrazů. Návštěvník tak bude mít pocit, že Mucha svůj cyklus namaloval právě pro tyto prostory. Tomu dopomáhá i jedinečné nasvícení obrazů. Koneckonců právě zde byl celý cyklus vyjma jednoho plátna také poprvé v roce 1928 představen široké veřejnosti.
Hodnocení:
Po technické stránce je výstava Slovanské epopeje ve Veletržním paláci zvládnuta na výbornou. Zejména je třeba pochválit decentní osvětlení, které dodává obrazům až nadpozemskou aureolu. Již teď lze s jistotou říci, že půjde o jednu z nejnavštěvovanějších expozic tohoto roku. Problémem je, zdali si to slavný cyklus pláten vlastně zaslouží. Umělecky zřejmě ne.
Výstava potrvá od 10. 5. 2012 – 10. 5. 2014
Kde:
Národní galerie v Praze
Veletržní palác
Praha 7, Dukelských hrdinů 47
Otevřeno:
úterý až neděle 10:00 – 18:00
Vstupné:
Plné: 180,-Kč
Opencard: 144,-Kč
Zlevněné: 90,-Kč
50%
Pavel BestA
Hodně odvážná recenze, se kterou se asi leckdo neztotožní včetně mě.
Podle mě se ve svých názorech hluboce mýlíte. Slovanská epopej patří mezi nejkrásnější umělecká díla, která kdy na našem území vznikla.
Konečně o Slovanské epopeji napsal někdo něco smysluplného. Do výtvarného umění dělám již řadu let a proto jsem jen nechápavě přihlížel tomu, jak ji většina kritiků vynáší do nebes. „Proč?“ říkal jsem si. Při vší úctě k Muchovi, jde o naprosto děsivé dílo, naprosto předpotopní hodící se někam časově do doby národního obrození a ne do období první republiky.
Je vidět, že pan Besta a Slezáček vůbec nerozumí výtvarnému umění!
Proč myslíte?
Mám úplně stejný názor jako paní Horáková.
nevím, nevím