Snímky, které Drtikol vytvořil po dosažení nirvány
Přinést nový pohled na dílo klasika české fotografie není nijak snadné. Uměleckoprůmyslové museum se o to přesto snaží. U příležitosti 130. výročí od autorova narození připravilo expozici zaměřenou na práce, které Drtikol vytvořil až po údajném dosažení nirvány.
Když hlahol kostelních zvonů ohlásil začátek roku 1929, málokdo asi v té chvíli tušil, co lidstvo v následujících dvanácti měsících čeká. A že toho nebylo málo, od uzavření Lateránský smluv, přes erupci Vesuvu, až po krach na newyorské burze, který uvrhnul svět do hospodářské krize. Zásadní zlom přinesl i do života Františka Drtikola, jenž onoho roku dle vlastních slov plynule dosáhl nirvány. „Myslím, že to bylo v devětadvacátém a stalo se mně to na Václavském náměstí. A už To neodešlo,“ svěřil se svému žákovi Františku Heinovi. Právě snímky z tohoto a následujícího období tvoří páteř současné výstavy, jež bude v Praze k vidění až do 19. ledna.
Bez možnosti komerčního uplatnění
Jak autoři expozice zdůrazňují, Uměleckoprůmyslové museum sehrálo v autorově tvorbě a především jeho prezentaci veledůležitou roli. Právě v jeho novorenesančních prostorách navržených architektem Josefem Schulzem se totiž v roce 1922 uskutečnila první Drtikolova samostatná výstava, jež odstartovala jeho hvězdnou kariéru. Vždyť o tři roky později už příbramský rodák svíral v rukách hlavní cenu z Mezinárodní výstavy moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži a o jeho snímcích si šeptal bez nadsázky celý umělecký svět. Když pak autor pověsil povolání na hřebík a v roce 1942 likvidoval svůj rozsáhlý archiv, rozhodl se soubor 5000 snímků věnovat Uměleckoprůmyslovému museu.
Z něj si v rámci právě probíhající výstavy mohou návštěvníci prohlédnout přes pět desítek prací. Převážně jde o snímky, které nebyly původně určené pro veřejnou prezentaci. Vznikly totiž až po nástupu hospodářské krize, která tvrdě zasáhla i Drtikolův do té doby dobře prosperující ateliér, a byly tak vytvářené bez možnosti komerčního uplatnění. Zasněné ženské akty ve stylu pozdní secese, jež fotografa nejvíce proslavily, postupně nahradily snímky s vlastními vystřihovanými figurkami. Za jakýsi pomyslný zlom v Drtikolově tvorbě můžeme považovat fotografii s názvem Matka Země, na níž je zachycena jak nahá žena, tak neživý model se zdviženými pažemi, jež je na výstavě také k vidění.
Komunista s buddhistickým smýšlením
V té době toho měl Drtikol už hodně za sebou. S fotografováním začal na počátku 20. století v rodné Příbrami, kde kromě portrétů vytvořil i sérii snímků ze zdejších dolů. Po přestěhování do Prahy se však zaměřil především na stylizované ženské akty zasazené do rozmanitých geometrických scenérií jako je tomu v případě slavné Vlny z roku 1925. Navíc se začal zajímat o buddhismus a poprvé se oženil. Jeho manželkou se stala tanečnice Ervína Kupferová, s níž však Drtikol vydržel pouhých pět let. To vše se pak samozřejmě otisklo i do jeho děl. Na vystavených snímcích tak mohou návštěvníci Uměleckoprůmyslového musea kromě oblých tvarů obdivovat také jedinečnou hru světla a stínu. „Stín má úplně samostatný život, zvláště při plnění plochy; dává život, zdůrazňuje, je právě tak důležitý jako věc sama,“ myslel si sám autor. Poslední Drtikolovy snímky, jež expozice nabízí, pocházejí z roku 1935. Poté totiž slavný fotograf prodal svůj ateliér a pověsil řemeslo na hřebík. O deset let později vstoupil do Komunistické strany a aktivně se i přes své buddhistické smýšlení účastnil únorového převratu.
Kurátor výstavy Jan Mlčoch neopomněl v rámci výstavy připomenout ani následující etapu v Drtikolově životě, kdy umělec bydlel na pražském Spořilově a věnoval se vytváření dekorativních předmětů a lamp. Fotografie tehdejších Drtikolových návrhů, stejně jako jeho obrazy si zájemci mohou prohlédnout v mezipatře, kde kontinuálně běží dokument o autorově spletitém životě, jež v mnohém připomínal sinusoidy jeho slavné Vlny.
Výstava potrvá od 5. 9. 2013 do 19. 1. 2014
Kde:
Uměleckoprůmyslové museum
17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Otevřeno:
pondělí: zavřeno
úterý: 10—19 hodin
středa — neděle: 10—18 hodin
Vstupné:
Plné: 80,-Kč
Snížené: 40,-Kč
93%
Pavel BestA
Překrásná výstava, kterou se určitě vyplatí navštívit. Kurátorsky navíc velmi dobře zvládnutá a nabízející trochu něco jiného, než na co jsme u Drtikola zvyklí.
Lepší výstavu fotografií jsem dlouho neviděl. Klobouk dolů.
Osobně se mi druhá část výstavy věnovaná snímkům, kde jsou místo živých modelů jen vystřižené ženské siluety moc nelíbila, ale jinak celkem slušný
To mě druhá část, kterou jsem tolik neznala, naopak velmi zaujala. Snímky z tohoto období jsou trochu jiné, ale myslím, že vůbec ne horší. Je to neotřelé použít místo modelek, vystřižené postavičky.
V současnosti asi nejlepší výstava, která je v Praze k vidění. I když expozice prací Viktora Koláře je také moc hezká a zdařilá. Chystám se do Veletržního paláce, kde před pár dny začala výstava prací Paula Signaca. Byl jste tam někdo? Nevíte, jaká je?
Na výstavy moc nechodím, ale tahle mě přilákala a vůbec jsem nelitovala. Je totiž nesmírně krásná a podnětná.