Vezměte svou nejoblíbenější knihu, samozřejmě v prvním vydání, a svůj pokrm číslo jedna, jenž lze s plným svědomím hodit na gril, exotické místo, extravagantní společnost a návštěva typicky Sorokinovského fantaskního světa může začít.

Nebude se ale číst, vlastně ano, ale v úplně jiném slova smyslu. Děj knihy je zasazen do nedaleké budoucnosti, odehrává se zhruba v roce 2040 v období po druhé islámské válce, kdy Evropa již není Evropou, jak ji známe dnes. Je rozdrobena do řady menších států. Nastává doba digitální. Knihy už nikdo nečte, stávají se dřívím pro uzavřenou komunitu takzvaných šéfkuchařů book´n´grillerů. Čtením míní systematické otáčení stran a pálení na rožni vybraných, v případě hlavního hrdiny Maďara s tatarsko-židovskými kořeny Gézy, převážně ruských klasických děl. Šéfkuchaři je připravují soudobé smetánce za nemalou finanční odměnu. Děje se tak totiž v rozporu se zákonem. Tištěná kniha je vzácným muzejním exemplářem, který lze jako „poleno“ získat pouze krádeží, nebo nákupem na černém trhu. Čím kvalitnější autorské dílo je, tím žádanější a lukrativnější je zakázka grilování. Sama hlavní postava šéfkuchaře v knize říká: „Je odpustitelné grilovat na banalitě, ale nikdy na druhořadé literatuře.“ Autor však právě na hraně mezi kvalitním dystopickým románem a zmíněnými žánry často balancuje.

Děj se odehrává v průběhu jednoho měsíce na přelomu zimy a jara. Autor knihu zpracoval deníkovou formou. Každá kapitola tak je zápisem jednoho konkrétního dne s uvedením měsíce. Sorokin píše Manaragu v ich formě. Každý deníkový zápis začíná momentálním děním, pak myšlenkami brousí do minulosti. Nepopisuje však každičký den, intervaly jednotlivých kapitol, složených z konkrétních zápisků, se postupně prodlužují. Kniha je i díky deníkové formě velmi čtivá, dialogy jsou zpracované živě a jazyk moderní v porovnání s archaickým stylem v Dnu opričníka. Vypravěč je svérázný chlapík, jehož bystrost navíc zocelují tři blechy, takřka vševědoucí rádkyně tří barev a úkolů, jež v jeho uchu, vlasech i mozku vytvářejí cosi jako procesor nebo, v souladu s vypravěčským stylem, vyhledávač Google. Skutečná četba díky této vymoženosti pozbývá významu. Vzdělání mizí na úkor digitalizace.

I přes to vše se v Manaraze čte. Sorokin deníkové vyprávění několikrát protne vlastním čtením rukopisu jednoho z klientů. Čtivo na to bez mrknutí oka shoří pod mrkvovými karbanátky. Čtenář se z hologramu dozví i o postmoderní poválečné literatuře, prosté interpunkcí, zato plné prvoplánového násilí a sexu. Měla-li tato nahodilá druhá vypravěčská linie text oživit, pak efekt má spíše opačný. Po vcelku poklidném pendlování hlavního hrdiny z jednoho cípu země na druhý, protkaném zajímavostmi z kulinářského i kulturního světa daných národů, jak vystřižených z legendárního průvodce Lonely planet, se autor ve správném okamžiku pouští do zápletky. Vcelku se mu to i daří. Jakmile však tento zlom přijde, problém je okamžitě vyřešen, aniž by čtenáře nechal alespoň na chvilku dumat nad rozuzlením. Násilí je i v době, kdy se děj odehrává, běžně akceptovatelným nástrojem. Přichází další popis Gézových pracovních cest, byť jsou čím dál tím bizarnější, co do místa, zákazníků i grilovaných pokrmů. Čtenáře snad trochu připravuje o napětí, ale možná právě to je autorský záměr. Nejsme v detektivce, Sorokin nevytváří ani silné emoce, koncepčně pracuje nevýrazně, ale možná právě o to hlouběji se čtenářovi dostává pod kůži.

Jde o deník a Géza sám není nijak zvlášť emotivní, ani citlivý člověk. Spíš naopak. Jeho syrový humor, vulgarita i klid občas lezou na nervy. Jeho život plně pohlcuje práce a on se baví. Sám kdysi býval náruživým čtenářem ruské literatury, dnes je významným kriminálním živlem, spalovačem světových děl, uznávaným book´n´grillerem. Celkem spokojeně a bezstarostně, bez přátel, bez rodiny a bez partnerek, doslova prolítává životem, protože většinu času tráví v oblacích, a jeho činy i každý krok spravují záhadné sofistikované blechy, díky nimž nepotřebuje dál číst, ani se nikterak vzdělávat. Jako z online médií nebo chytrého mobilu do jeho mozku proudí nekonečné množství informací. Peklo nastává ve chvíli, kdy o chytré blešky přichází. Právě v ten moment v něm ožívá člověk. Obyčejný člověk, který by očividně v nastoleném světě neobstál. Síla přežít, ne žít, ale přežít, závisí na bystrosti implantátů, jejichž moc způsobenou naprogramováním není radno podceňovat. Právě moc, ale i kritika společnosti jsou jedním z motivů tohoto netradičního díla. Na rozdíl od Dne opričníka autor v Manaraze nekritizuje pouze ruskou společnost, tentokrát bere na paškál sociokulturní společnost napříč celou zeměkoulí.

Dílo je přehlídkou delikates, literárních pokladů od Tolstého po Bulgakova, Nabokovem nekonče. Je současně i ukázkou nejroztodivnějších individuí, s nimiž šéfkuchař vystupuje vždy nadmíru profesionálně, jako by věci přijímal, tak jak jsou, nad ničím se nepozastavoval. Však mu jde o obálku s tučným balíčkem britských liber šterlinků. V digitálním světě hologramů jsou papírové peníze další absurditou, nad níž rozum trochu zůstává stát. Oproti tomu se jeví zřízení manufakturního knižního fast foodu místo exkluzivního a nelegálního grilování knižních svazků jako v podstatě dobrý nápad. Doufejme jen, že se tato vize, ať už v jakékoli podobě, nikdy nenaplní. Nejen že by jídlo ugrilované na desítkách let starých výtisků nejspíš nebylo úplně košer, ale komu by navíc nepíchlo při pohledu na hořící umělecké dílo u srdce.

---

Hodnocení:

Dystopický román Manaraga splňuje základní prvky žánru. Myšlenka fiktivní společnosti, jež se vyvíjí špatným směrem, v tomto případě společnosti libující si v grilování na knihách, rezignující na vzdělání, na svobodné myšlení i rozhodování ve prospěch chytrých implantátů, jimiž si lidé nechávají, ne vždy vlastním rozhodnutím, řídit život. Originalita nápadu nechybí. Milovníci žánru si jistě přijdou na své. Co mě osobně trochu vadí, je způsob zpracování. Myslím, že autor si s dílem mohl trochu víc koncepčně i stylisticky vyhrát. Kniha je v mnoha místech hodně popisná, postrádá spád, emoce i vytříbenější jazyk. Může být dobrým varováním před směřováním současné společnosti, které si s mrazením v zádech, lze žel bohu poměrně realisticky představit.

Vydavatelství:
Pistorius & Olšanská

Rok:
2017

Překlad:
Libor Dvořák

65%

Jana Halešová