Stanislav Kolíbal

14. 9. 2012 – 6. 1. 2013

Jiný svět

I výstava samotná může být malým uměleckým dílem. V Jízdárně Pražského hradu o tom přesvědčuje Stanislav Kolíbal, který nejenže zaplnil zdejší prostory svými pracemi, ale sám je také uspořádal do působivého celku.

Vstoupíte-li v těchto dnech do rozlehlé barokní síně Hradní jízdárny, rozprostře se před vámi fascinující svět geometrických tvarů, v němž hrají hlavní roli elipsy, čtverce a obdélníky. Je to svět vskutku jiný, než na jaký jsme zvyklí. Kromě ladných tvarů, které se navzájem prolínají, podpírají, či naopak vyvádějí z rovnováhy, mu totiž dominuje jen dvojice barev, černá a bílá. „Mám rád všechno, co je bílé. I sádru. Nevadí mi její zprofanovanost. Mám ji rád, protože není ničím,“ prozradil před nedávnem Stanislav Kolíbal, který v zahraničí patří mezi nejuznávanější české výtvarníky.

Šestaosmdesátiletý umělec, který v 50. letech minulého století stál u zrodu neformálního uměleckého sdružení UB 12, se může pochlubit výstavami v těch nejprestižnějších galeriích světa, od newyorského Guggenheimova muzea, přes Centre Pompidou až po Muzeum moderního umění, kde byly jeho práce k vidění naposledy v roce 2006. Pražská výstava je oproti nim specifická tím, že ji neinstaloval žádný renomovaný kurátor, ale že o rozmístění jednotlivých děl rozhodoval sám Kolíbal, což lze jednoznačně pokládat za velké plus. Expozice díky tomu působí neuvěřitelně uceleně. „Pojetí mé výstavy nemá charakter chronologického přehledu celoživotního díla. Divákovi ale nabízí řadu prací, které dosud nebyly reflektovány, ztratily se na zahraničním trhu, nebo nebyly v Čechách dosud nikdy vystaveny,“ dodává sám autor.

Pro Kolíbalovo umění je symptomatické propojení instalací s architekturou. To si návštěvníci uvědomí hned při vstupu do Jízdárny, kde je na zdi připevněn rozměrný nástěnný reliéf, jehož návrh vytvořil Kolíbal v roce 1963 pro budovu československého velvyslanectví v Brazílii. Až dosud však existoval pouze v malé papírové podobě. Realizace se dočkal teprve při příležitosti právě probíhající výstavy. Z dalších architektonických projektů, na kterých se rodák ze slezské Orlové podílel, připomeňme opěrné zdi Nuselského mostu, nebo Památník obětem fašismu Praze z roku 1969.

Zřejmě největší vliv na Kolíbalovu tvorbu měl americký umělec Alexander Calder, který se proslavil svými pohyblivými sochami. Sám Kolíbal se však vydal poněkud jinou cestou. Jeho práce totiž mobilní nejsou, někdy však pohyb alespoň opticky naznačují, jako třeba v případě Pádu nebo Labilu, které si návštěvníci mohou v Jízdárně také prohlédnout. V roce 1994 byl Kolíbal dokonce Calderovou nadací vybrán k pobytu v autorově ateliéru v Saché ve Francie. O pár let později pak měl možnost nainstalovat Calderovi výstavu v Paříži.

Jádrem jeho tvorby jsou kromě soch zejména prostorové instalace složené velmi často ze dřeva a provázků. „To, že tento výtvarný projev dostal jméno instalace, jsem se dozvěděl teprve z londýnských Timesů. Mezi podlahou a stěnou v mém ateliéru prostě začaly vznikat věci, jež bylo těžké nazývat sochou,“ nechal se před časem Kolíbal slyšet. Celkem je na výstavě k vidění přes 200 prací, jež mapují umělecké proměny, jimiž autor postupně prošel od roku 1956 až do současnosti. K vidění je také reinstalace jeho stěžejní expozice, která proběhla v roce 1967 v Nové síni a ukázka z výstavy v Tokiu z roku 1970. To vše si budou moci zájemci prohlédnout až do 6. ledna.

Působivá expozice vystavěná na harmonii a disharmonii tvarů, kterou můžeme v širších souvislostech chápat také jako pokus o odhalení základů samotného vesmíru, jež je vybudován na podobných principech. Díky velkému množství vystavených prací však vysvítá i jeden zcela zásadní problém spojený s geometrickou abstrakcí, a tím je jistá míra stereotypnosti.

Výstava potrvá od 14. 9. 2012 do 6. 1. 2013

Kde:
Jízdárna Pražského hradu

Otevřeno:
denně od 10 do 18 hodin

Vstupné:
Plné: 120,- Kč
Zlevněné: 60,- Kč

81%

Pavel BestA