Do tuzemských kin v únoru přiletí Švankmajerův Hmyz
Přední český animátor, výtvarník, filmař a představitel pozdního surrealizmu Jan Švankmajer dokončil další celovečerní snímek. V příběhu, inspirovaném divadelní hrou bratří Čapků Ze života hmyzu, se budou prolínat autorovy typické animace s hraným dějem. Premiéra filmu proběhne 19. února.
Ještě před českou premiérou bude snímek od 24. ledna do 4. února k vidění na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu. Myšlenku protnout v rámci jednoho filmu jednak dílo bratří Čapků a jednak i Kafkovu Proměnu měl Jan Švankmajer přes 40 let. Dlouhá léta však scénář ležel ladem v režisérově šuplíku – v 70. letech měl autor zákaz filmování a po revoluci nebyl na náročný projekt dostatek financí. Plánovaný rozpočet na zrealizování Švankmajerova údajně posledního celovečerního snímku byl odhadován na 45 milionů korun. Téměř polovinou přispěla Česká televize společně se Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Chybějící částku se režisér společně s producentem Jaromírem Kallistou rozhodl vybrat prostřednictvím sbírky na mezinárodním crowdfundingovém portálu. Zapotřebí bylo vybrat okolo 150 tisíc dolarů. „Tahle civilizace v podstatě nepotřebuje takové filmy. Je to ekonomická, pragmatická civilizace, kde kultura nehraje žádnou roli, pakliže nevydělává peníze,“ prohlásil režisér zhruba před čtyřmi lety. I přes tento negativní názor, mu příznivci z celého světa přispěli na realizaci snímku částkou 286 tisíc dolarů (přes sedm milionů korun).
Po dokončení sbírky se třiaosmdesátiletý umělec pustil do natáčení svého posledního celovečerního filmu. Dějová linka snímku popisuje především snahu ochotnického souboru z malého městečka secvičit hru bratří Čapků. Šestici hlavních postav ztvárňují Jan Budař, Jaromír Dulava, Jiří Lábus, Norbert Lichý, Kamila Magálová a Ivana Uhlířová. Dále se ve filmu objeví například i Pavel Nový. „Ze života hmyzu je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mraveništěm. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovy Proměny,“ představuje svůj snímek sám režisér. Producent a dlouholetý spolupracovník Jaromír Kallista dodává: „Točíme pozvolna a vymýšlíme si za pochodu. Kdybychom si pronajímali ateliéry, kamery a zařízení, nedoplatili bychom se. Do každého filmu vstupujeme minimálně třetinou rozpočtu. Jsme staří, úsporní, nevyplácíme si vysoké honoráře, jsme pokornější a opatrnější než mladí.“ I proto surrealistické dílo vznikalo převážně v prostředí Švankmajerova soukromého ateliéru v obci Knovíz poblíž Prahy.
Světově uznávaný výtvarník, jehož charakteristickým režijním rukopisem je kombinace hraných pasáží s animovanými prvky, má společně s Hmyzem na svém kontě zatím sedm celovečerních filmů. Prvním snímkem bylo před třiceti lety Něco z Alenky. Nejznámějším a bezpochyby nejkontroverznějším autorovým dílem je Lekce Faust. Snímek se stal historicky prvním českým filmem, který byl v roce 1994 vybrán do klání o Oscara v cizojazyčné sekci. Velké překvapení způsobil v roce 2011 téměř hororový snímek Otesánek s Janem Hartlem a Veronikou Žilkovou, který zaujal Českou filmovou akademii a jako nejlepší snímek roku 2011 porazil favorizovaný Tmavomodrý svět a získal křišťálovou sošku Českého lva. V neposlední řadě uvízl v paměti veřejnosti i zatím poslední uvedený Švankmajerův psychologický snímek Přežít svůj život s Klárou Issovou a Václavem Helšusem v hlavní roli. „Všechny moje filmy se zabývají jedním tématem – manipulace a svoboda. Takže Hmyz bude zase o tom,“ komentuje režisér blížící se premiéru. Zároveň dodává, že se do tvorby dalších celovečerních snímků již nechce pouštět. „Je to strašně namáhavé, ale nevylučuju, že bych natočil nějaký krátký film.“ Producent Jaromír Kallista ho doplňuje: „Budeme pravděpodobně dělat výstavy. Aktivit máme skutečně do konce života.“
Je smutné, že takový filmař jako Švankmajer musí shánět peníze na nějakém mezinárodním fóru, v podstatě tak trochu žebrat. K čemu tedy máme Státní fond kinematografie? Švankmajer je první, který by od něj měl dostat peníze na své projekty. Jako jeden z mála českých režisérů ještě tvoří skutečné umění a je navíc ve světě velmi známý a oblíbený…
Ukázky vypadají zajímavě. Určitě to bude zase náročnější podívaná, ale to je jen dobře. Souhlasím s panem Humlem, že státní peníze by se měly vydávat právě za takovéto snímky.
Je pravda, že Švankmajerovy filmy jsou v lecčem unikátní a zajímavé. Na druhou stranu mi vždycky vadil ten zastydlý surrealismus. To je směr starý dnes už bezmála sto let.
Jeho filmy jsou už dnes klasikou. A tenhle k nim podle všeho přibude. Ukázky vypadají zajímavě…