Předchozí článek
Ve Švýcarsku otevřeli nové Chaplinovo muzeum
Publikováno 29 Dub 2016
Bývalý dům Charlie Chaplina v nevelké švýcarské obci Corsier-sur-Vevey se před několika dny definitivně proměnil v muzeum věnované tomuto veleslavnému herci a režisérovi. Najít je v něm možné leccos, od jeho emblematického klobouku a vycházkové hole, přes rekvizity z jeho filmů, až po voskové figuríny jeho přátel, mezi něž se řadil i Albert Einstein.
V polovině tohoto měsíce, přesněji řečeno v sobotu 16. dubna, si mohli lidé premiérově vychutnat atmosféru takzvaného Chaplinova světa. Podle jeho ředitele Jean-Pierre Pigeona jde o první ucelené muzeum zaměřené na osobnost a dílo britského filmaře Charlie Chaplina. Najít ho je možné v městečku Corsier-sur-Vevey, které se rozkládá na březích Ženevského jezera asi 20 kilometrů od Lausanne. „Neodpočíval zde, on zde i pracoval. Byl součástí tohoto regionu,“ prohlásil Pigeon při slavnostním otevření muzea. To se nachází přímo v objektu, který Chaplinovi po dlouhé čtvrtstoletí sloužil za domov. Panství nese název Manoir de Ban, rozkládá se na ploše přesahující 1000 metrů čtverečných a dominuje mu dvoupatrová neoklasicistní vila z poloviny 19. století. Tu Chaplin obýval v letech 1952 až 1977 se svou čtvrtou a zároveň i poslední ženou Oonou a se svými osmi dětmi. „Bylo to jako žít na panství Downtown. Pro dítě naprosto úžasné,“ nechal se u příležitosti otevření muzea slyšet Chaplinův syn Michael. Ten následně zavzpomínal i na to, jak ho na zámku již od narození obskakoval početný dav sluhů. Jeho otec zde nalezl klidné místo na práci i odpočinek. Na Boží hod vánoční v roce 1977 v domě také naposledy vydechnul.
O zřízení muzea na panství Manoir de Ban se mluvilo dlouhé roky. První návrh spatřil světlo světa již před 15 lety. Zrealizovat ho však nebylo vůbec jednoduché. Ledy se hnuly teprve v roce 2008, kdy společnost Genii Capital dům odkoupila. Následně se do projektu zapojila rodina Charlie Chaplina a firma Bubbles Incorporated, která je držitelem práv po zemřelém filmaři. Pro vznik muzea bylo nutné ještě sehnat sponzory a dohodnout se na jeho vzniku s vedením kantonu a místních obcí. Přeměna vily na Chaplinův svět skončila letos na začátku roku. K otevření došlo symbolicky v půli dubna, kdy slavný filmař přišel na svět. Stalo se tak roku 1889. Do Švýcarska se Charlie Chaplin dostal až na stará kolena. V 50. letech se kolem něj začala kvůli jeho levicovým názorům stahovat v USA mračna. Vše vyvrcholilo v roce 1952 po londýnské premiéře jeho filmu Světla ramp, kdy mu byl zakázán návrat do Spojených států. Chaplin proto zamířil do země helvetského kříže. „Mohl zde žít normální život. Ve Švýcarsku nalezl skutečnou rovnováhu mezi životem a prací. V Anglii byl velmi chudý, ve Spojených státech zase velmi úspěšný, ale jeho skutečné štěstí bylo 25 let zde,“ uvedl Jean-Pierre Pigeon.
Výstavba muzea, která zahrnovala úpravu domu, vybudování několika nových prostor i revitalizaci okolního parku, vyšla podle odhadů na více než 40 milionů švýcarských franků, v přepočtu tedy asi na 900 milionů korun. Jeho organizátoři doufají, že Chaplinův svět každoročně do Corsier-sur-Vevey přiláká okolo 300 000 lidí. Ti v něm budou moci obdivovat i repliku obřího stroje, jenž se objevil v Chaplinově snímku Moderní doba z roku 1936. Celá expozice je samozřejmě multimediální, jak je dnes zvykem. Otvírá ji část přibližující hercův osobní a rodinný život před příchodem do Švýcarska. Zájemci si během prohlídky mohou stoupnout i do kabiny balancující na kraji útesu, jako ve snímku Zlaté opojení. „Chtěl, aby si ho lidé pamatovali. To byl důvod, proč dělal filmy a dělal je naprosto perfekcionisticky. Myslím, že by měl z výstavy radost,“ nechal se slyšet autorův 62letý syn Eugene. K vidění je v muzeu také 30 voskových figurín vyrobených na zakázku pařížskou společností Grévin. Ty znázorňují jeho kolegy, přátele i filmařské následovníky. Kromě Einsteina si návštěvníci mohou ve vile prohlédnout i voskovou sochu Woody Allena, který se několikrát nechal slyšet, že je Chaplinovým velkým obdivovatelem. Nemalá část expozice je v Manoir de Ban věnovaná také kostýmům, které na sebe londýnský rodák ve snímcích navlékl. Jedna z vitrín nabízí i pohled na listinu podepsanou Alžbětou II., kterou britská královna nechala vystavit v roce 1975, kdy byl Charlie Chaplin pasován na rytíře. Jen o kousek dál pak návštěvníci narazí na zlatou sošku Oscara, kterou filmař získal v roce 1973 za snímek Světla ramp.
Pavel BestA
Muzeum podle obrázků i podle textu vypadá zajímavě. Švýcaři také do jeho stavby dost investovali. Bezmála miliarda mi přijde, vzhledem k tomu, že vila už stojí, jako nemalá částka.
Když si člověk vezme, že Karlštejn, jednu z našich nej památek, každoročně navštíví okolo 200 000 návštěvníků, tak nemají ve Švýcarsku malé cíle. Určitě ale vědí, co dělají.
Návštěvnost muzeí, galerií a památek je holt v zahraničí výrazně větší. Když jsme byli na Neuschwansteinu, překvapilo mě, že zámek každoročně navštíví cca 1,3 milionu lidí.
Nevím, jestli má smysl dělat muzea filmařům. Jejich práce nepatří do galerií, ale do kin. Mnohem smysluplnější, než navštívit švýcarský Chaplinův svět, je pustit si jeho slavné snímky.
To u nás dodnes muzea věnovaná našim velikánům pořádně nemáme. Přitom řada našich umělců, zejména pak hudebníků dosáhla světové úrovně. Jak ale vypadá rodným dům Antonína Dvořáka. Něco jako muzeum tam je, ale za nic nestojí. To pražské není o nic lepší. Smetanovo muzeum má alespoň jakés takés kvality…