Sylvain Chauveau

Singular forms (Sometimes Repeated)

Album Singular forms (Sometimes Repeated), pod nímž je podepsán francouzský alternativní umělec Sylvain Chauveau, je dílem, o němž bezezbytku platí tvrzení, že v jednoduchosti je síla.

Sylvain Chauveau se na hudební scéně pohybuje již více jak 10 let a aktuální album je devátou položkou v diskografii tohoto interpreta. Stejně jako předchozí alba i Singular forms je dílem poněkud netradičním a výjimečným, přičemž onu výjimečnost lze chápat jak v rámci hudební scény, tak i samotné diskografie tohoto Francouze. Sylvain neustále pokračuje v experimentování a posouvá svou tvorbu stále dál, aniž by na jedné straně zcela rezignoval na prvky dřívější tvorby, nebo ve snaze o experiment za každou cenu vydal neposlouchatelný paskvil.

Aktuální album Singular forms je postavené na třech základních prvcích, tedy pianu, elektronice a hlasu samotného Sylvaina. Zatímco první dva prvky posluchače alespoň částečně obeznámené s tvorbou tohoto Francouze jistě nepřekvapí, tak návrat hlasu, naposledy využitého na netradiční poctě Depeche Mode v podobě alba Down to the Bone, a hlavně jeho začlenění do nových kompozic je vcelku nečekané. Chauveau totiž využívá hlas v hojné míře a celé album je na něm z velké části postaveno, což by se, vzhledem k tomu že autor příliš hlasových poloh nevystřídá, mohlo jevit jako negativum, ale není tomu tak. Sylvainova nejčastější poloha, tedy jakási deklamace, na mne působí téměř uklidňujícím dojmem a když naopak v předposlední skladbě A Cloud Of Dust náhle zazní zajímavá a silná vokální linka, tak zmiňovaná skladba rázem nabývá téměř ,,hitových“ parametrů.

Stejně jako hlas i ostatní složky jsou maximálně účelné, jednoduché a minimalismus z nich přímo sálá. V roli pianisty si tak Sylvain na Singular forms nechává záležet na každém úderu a každý tón také nechá dlouze doznít. Elektronická složka se pohybuje od ploch podobným těm, které používá  Rakušan Fennesz, až po téměř podprahové tóny a výsledná kombinace piana a subtilní elektroniky pak tvoří víceméně ambientní podklad, z jehož poklidných vod posluchače vytrhne snad jen agresivní závěr Show the Clear and Lonely Way. Osloveni tímto albem mohou být krom milovníků ambientu i fanoušci alternativy, zmiňovaného Fennesze, glitche, Davida Sylvaina, nebo třeba intimnějších poloh Philipa Glasse.

Přestože na čas vyhrazený pro poslech není aktuální deska náročná, ostatně krátká stopáž o málo přesahující půl hodiny je jedním z negativ alba, tak nároky klade hlavně na posluchačovo okolí. Singular forms totiž stejně jako valná většina minimalistických ambientních alb vyžaduje absolutní ticho!

Obal alba, texty i hudba samotná, ze všeho na Singular forms (Sometimes Repeated) promlouvá minimalismus a díky tomu i drobné nedostatky nekazí dojem a spíše přidávají na autenticitě alba. Emotivní, silná a téměř meditativní deska.

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
Type Records

Seznam písní:
From Stone to Cloud
Show the Clear and Lonely Way
The Unbroken Line
Complexity Of The Simple
Slowburner (With Stillness)
A Cloud Of Dust
I Ascended

83%

-jt-