Tata Bojs

∞

Tata Bojs opakovaně podávají celé české scéně návod to, jak zdařile balancovat na hranici alternativy a středního proudu.

Je tomu již 14 let, co na sebe tito milovníci francouzských komedií poprvé upozornili albem Ukončete nás…!, které se neslo ve znamení syrového a neučesaného rocku, z něhož ovšem již tehdy prosakovala zvláštní poetika a hravost. O tři roky později, tedy v roce 2000, vyšlo album Futuretro, které uchvátilo hudební kritiku a z Tata Bojs se v tu dobu stal černý kůň české scény. Na tomto albu kapela v jeden celek zkombinovala například pop, rock, hardcore, elektroniku nebo drum’n’bass, přičemž výsledek působil pestře, ale nikoli nesourodě. Vysoké kvality tohoto materiálu pak byly o rok později nepřímo potvrzeny i tím, že si skladby z Futuretra vzali do parády špičky české elektronické scény a významní zahraniční interpreti a vzniklo album remixů Termixes. Následné album Biorytmy znamenalo určité zklidnění a to jak v souvislosti se zvukem, tak co se týče žánrového rozptylu. Biorytmy jsou hustě prosamplovanou alternativní pop/rockovou nahrávkou, která udržuje vysoko nasazenou kvalitativní laťku předchozím řadovým počinem a společně s ním tvoří dvojici nejsilnějších desek této pražské skupiny. Ani následné desky, tedy koncepční Nanoalbum a písničkové Kluci kde ste? neznamenaly nějaký velký kvalitativní propad, ale právě kvalit dvou výše zmíněných vrcholů tvorby kapely okolo ústřední dvojice Milan Cais – Mardoša nedosahovaly. Když pak v době příprav aktuální ,,Ležaté osmičky“ Tata Bojs prozradili, že jejím stěžejním tématem bude motiv opakování a opakování samotné, jistě to vzbudilo v mnohých příznivcích této kapely i hudebních kriticích velké očekávání.

A právě ono téma opakování snad částečně ospravedlňuje předchozí zdlouhavý úvod. Hned  je také třeba dodat, že v případě Tata Bojs nejde o ten typ opakování, kterým mnozí interpreti maskují tvůrčí vyhoření a honosně světu oznamují, že se navracejí ke kořenům. Výsledkem tohoto procesu většinou bývá bezkrevný odvar dřívějších úspěšných postupů těchto interpretů. Této variantě se tito pražští pěšáci rock´n´rollu zdařile vyhnuli, jelikož formou nového alba nám předkládají jeden z nejsilnějších materiálů, který zatím vydali a o žádném odvaru nemůže být ani řeč. Samozřejmě by to nebyli Tata Bojs, kdyby ono opakování nekomentovali humorem sobě vlastním a posluchači nezbývá než seznat, že ,,to je ta poetika, s kterou pracují Tata Bojs“ (modří již vědí). Posluchač znalý tvorby formace jistě bude srovnávat nové písně s těmi ze starších alb a zařazovat je do hudebního rámce typického pro některý z předchozích počinů. Na  desce tak nalezneme ozvěny téměř všech alb od syrového Ukončete nás…? výše, ale je nad slunce jasné, že nebylo tvůrčím záměrem kopírovat staré motivy nebo vědomě upravovat kostru skladeb, aby evokovala starší desky. Tata Bojs jsou zkrátka již dvě dekády fungující kapelou a za ty léta si prostě museli vytvořit nějaký skladatelský rukopis, dle kterého je kapela identifikovatelná. Ani si nemyslím, že téma opakování bylo alibismem, který kapele dovolil na album umístit i ty momenty, které mohou evokovat dřívější tvorbu. Prostě bych řekl, že ,,co na srdci, to ve zvukovém vlnění“.

Jednou z nejsilnějších stránek nové desky je její pestrost. Na albu se zdařile střídají žánry a tempa, na pestrosti pak také přidávají aranže, vcelku nečekané pasáže a přizvaní hosté, z nichž na sebe nejvíce pozornosti strhávají rapper Vladimir 518 a formace Clarinet Factory, ale i ti méně věhlasní hosté výborně přispívají k dojmu z celého alba a v souvislosti s tím nelze nezmínit výborný francouzský zpěv Zuzany Šmídové, která mi připomíná Charlotte Gainsbourg (mimochodem, píseň Ztraceni v překladu je dle slov kapely ovlivněná Sergem Gainsbourgem). Ruku v ruce s onou pestrostí pak jde i uvěřitelnost, jelikož všechny své inkarnace, které nám kapela předkládá, jim lze věřit. Díky této pestrosti a vhodně zvolené dramaturgii celé album poměrně svižně propluje posluchačovými sluchovody a jsem si skoro jist, že ve fázi prvotního seznamování s materiálem dojde koncept alba k dokonalosti, jelikož namlsaný posluchač opět stiskne tlačítko play.

Jestliže teď čekáte nějaký hlubokomyslný závěr, tak to se opravdu nedočkáte, zvlášť ne ode mě. Nezbývá totiž než se opakovat: ,,Tata Bojs opakovaně podávají celé české scéně návod to, jak zdařile balancovat na hranici alternativy a středního proudu.“

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
Supraphon

Seznam skladeb:
Progresivní (intro)
Papírovka
Opakování
Usínací
2031
Světová
Filmařská
Ztraceni v překladu
Písmenková
Hořká čokoláda
Homo demo
Progresivní (outro)

85%

-jt-