Tečkovaný svět komiksu Roye Lichtensteina

V posledních letech zažívá komiks jakési zmrtvýchvstání a s tím jak roste jeho obliba, roste i zájem o dílo amerického pop-artového malíře Roye Lichtensteina, který se tímto svébytným uměleckým žánrem nechal výrazně ovlivnit.

Výše zmíněná slova potvrzuje jak rostoucí náklad komiksových časopisů, jejich stále častější předělávky do filmové podoby, tak aukční rekord, který letos v květnu trhnul jeden z Lichtensteinových obrazů. Konkrétně se jednalo o plátno nazvané Žena s květinovým kloboukem, který je parafrází slavného Picassova portrétu Dory Maarové. Anglický klenotník Laurence Graff za něj neváhal utratit přes 56 milionů dolarů, tedy něco málo přes 1 miliardu korun. „Je to mistrovské dílo. Když takové vidíte jít do dražby, máte zpravidla jedinou šanci ho získat. Navíc budu mít narozeniny,“ prohlásil tehdy hrdý vítěz aukce, který ani ne o měsíc později oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Inu, jak se říká, člověk by sám na sobě neměl šetřit, obzvlášť když si to může dovolit.

Jak už to tak bývá, sám autor se paradoxně nebyl schopen malováním zpočátku uživit a musel si přivydělávat jako aranžér výloh. Dlužno ale dodat, že se jako jeden z mála alespoň dožil doby, kdy se cena jeho děl přehoupla přes milion dolarů. Přestože stál společně s Andy Warholem u vzniku amerického pop-artu, povahou si byli oba umělci na hony vzdálení. Zatímco Warhol byl exhibicionista nosící nepřehlédnutelnou bílou paruku, který se s oblibou nechával zastupovat dublérem a objevoval se tak často na dvou různých místech najednou, Roy Lichtenstein byl naopak introvert, který se lidí spíše stranil. Ačkoli kupříkladu v 50. letech hojně navštěvoval Cedar Bar na Manhattanu, kam chodili Pollock, Kline i de Kooning, nikdy se je neodvážil oslovit.

Možná i proto je současná expozice umístěná v posledním patře Centre Pompidou jeho první velkou retrospektivou na území Francie. „Před několika lety sice proběhla v galerii Pinacothèque výstava jeho prací, ta se ale věnovala jen jeho poslednímu tvůrčímu období, takže Centre Pompidou vlastně poprvé uceleně představuje dílo Roye Lichtensteina,“ poznamenala kurátorka Camille Morineauové. Expozice, kterou denně navštíví přes pět tisíc osob, zahrnuje úctyhodných 140 prací, na prvním místě jsou to samozřejmě obrazy, nechybí ale ani sochy, instalace a rytiny. Díla jsou, jak už je u podobných retrospektiv běžné, řazena za sebou chronologicky, díky čemuž si návštěvník může udělat téměř dokonalý přehled o tom, jakým způsobem se autorova tvorba vyvíjela.

Úvod zprostředkovávají díla vzniklá na konci 40. a začátku 50. let, tedy poté co se Roy Lichtenstein vrátil z války a následně se přestěhoval do Clevelandu. Ovlivněná jsou zjevně soudobou modernou, zejména pak plátny Pabla Picassa a Vasilije Kandinského, od nichž se nijak výrazně neliší. To však nelze ani omyl říci o dalších vystavených pracích. V roce 1960 totiž Lichtenstein radikálně, takřka ze dne na den, změnil svůj styl a začal se věnovat plátnům, na něž zvětšoval komiksová políčka. Pro obrazy z tohoto období jsou typické výrazné obrysové čáry a barevné tečky, jimž říkal „Ben-Day dots“ podle stejnojmenné tiskařské techniky. Kurátorce Camille Morineauové je nutné zatleskat. Podařilo se jí totiž na výstavu získat prakticky všechny slavné Lichtensteinovy práce. Nechybí mezi nimi ani první komiksově laděné plátno s názvem Podívej Mickey, či další obrazy jako Whaam!, Utonulá dívka, nebo Oh, Jeffe… Taky tě miluju… ale…

Svět barevných putníků už Lichtenstein nikdy neopustil. Vzhledem k tomu, že typické náměty pro komiksové příběhy celkem rychle vyčerpal, vrhnul se následně na parafrázování známých moderních obrazů. Mimo jiné tak vznikla Žena s květinovým kloboukem, jejímž předobrazem byl Picassův portrét Dory Maarové, nebo Ložnice v Arles inspirovaná stejnojmenným obrazem od Vincenta van Gogha. Návštěvníci si tak v rámci výstavy budou moci prohlédnout vytečkované reprodukce Monetových, Matissových, nebo Cézannových děl. Za zmínku jistě stojí také dva cykly obrazů zrcadel. I přes komiksové ladění působí celkem realisticky, samozřejmě ale nic neodrážejí, což při pohledu na ně vzbuzuje těžko popsatelný pocit jakéhosi rozčarování. Zdařilou expozici pak uzavírají podlouhlé obrazy zvlněných krajin evokující čínské a japonské tušové malby a tisky. Oproti předchozím dílům, pro něž bylo typické použití výrazných odstínů základních barev, jsou tato plátna z konce Lichtensteinova života vyvedená v decentním modrošedém hávu.

Zatímco jednotlivá díla působí poněkud nepřesvědčivě a lze tak dát částečně zapravdu dobové kritice, která jim vytýkala bezduchost a vyprázdněnost, dohromady vytvářejí prazvláštní univerz, jakousi svébytnou parafrázi konzumního světa, při jehož procházení člověka občas přepadne pocit, že i on sám je složen jen z teček a tlustých linek…

Výstava potrvá od 3. 7. 2013 do 4. 11. 2013

Kde:
Centre Georges Pompidou
Place Georges Pompidou
75004 Paříž, Francie

Otevřeno:
denně kromě úterý 11.00 – 22.00
čtvrtek 11.00 – 23.00

Vstupné:
Plné: 13 €
Zlevněné: 10 €

79%

Pavel BestA