The 3rd and the Mortal

Vzpomínky na pokoj malíře skel

Prolog
Jedinečná, nadčasová, hypnotická, nadpozemská a bohužel i nedostatečně doceněná, taková je hudba dnes již (pravděpodobně) neexistující norské formace The 3rd and the Mortal.

Tato kapela se do podvědomí všech fanoušků neortodoxní hudby zapsala především díky dvojici alb z prostřední etapy své hudební pouti a jediným albem etapy poslední. Právě snaha neustrnout na místě a nahrávat stále originální nahrávky, vedoucí k možné separaci hudebního vývoje do tří etap, stála za zmiňovaným nedostatečným doceněním této skupiny. The 3rd and the Mortal totiž začali jako doom metalová kapela, ale během dalších let se od metalových břehů začali vzdalovat, až se od metalu zcela oprostili. Přesto se, navzdory potencionálu oslovit fanoušky napříč hudebním spektrem, fanoušci skupiny rekrutovali ponejvíce právě z metalových kruhů, ve kterých se ovšem kapela také ne vždy dočkala plného pochopení. Pro mě osobně je pak tato kapela natolik zásadní, že po nějakém čase opět oprašuji archivy a připomenu tři zásadní milníky v hudbě těchto geniálních Norů. Pojďme tedy na procházku proti proudu času…

Kapitola 1 – Painting On Glass

Psal se rok 1996. Norská avantgardně metalová scéna byla ještě v plenkách a světlo světa do té doby spatřily zatím takové skvosty tohoto hudebního proudu, jako Written in Waters psychedeliků Ved Buens Ende či Pity Love svérázů Beyond Dawn (také jeden z interpretů, který se postupem času úspěšně vzdálil metalovým břehům). The 3rd and the Mortal se po rozchodu s původní zpěvačkou Kari Rueslåtten, která se dnes věnuje kombinaci trip-hopu, folku a popu, zajímavě prezentovali pomocí EP Nightswan, na kterém se poprvé představila dle mého soudu nejlepší zpěvačka (nejen) norské metalové a post-metalové scény, Ann-Mari Edvardsen. A právě pomocí Nightswan se tito talentovaní muzikanté nadechli k prvnímu velkému albu své historie. Painting on Glass je totiž geniální propletenec mnoha žánrů, mezi nimiž kromě stále ustupujících prvků metalu figuruje například art-rock, ambient, ethno nebo darkwave. Už z tohoto výčtu žánrů je dostatečně jasné, že The 3rd and the Mortal nesázeli na jednoduchou stavbu skladeb, ale na propracované a skvěle vygradované kompozice. Společným jmenovatelem těchto kompozic je pak důraz na atmosféru a celkové vyznění, které bylo často podpořeno i stylovým retro zvukem a celek tak často navozoval příjemnou hořko-sladkou melancholii. Tu pak ještě podtrhoval výtečný zpěv Ann-Mari Edvardsen, která se s naprostou lehkostí pohybovala od operního zpěvu, přes etnickou polohu až po schizo vokál. Sečteno-podtrženo, Painting on Glass je kolekcí rozvážných a naléhavých skladeb, disponujících obrovskou dávkou citu a zvláštní atmosférou.

Kapitola 2 – In This Room

Už rok po vydání přelomového předchozího opusu, tedy v pro norskou scénu významném roce 1997, vydali The 3rd and the Mortal svou další nahrávku In This Room. Tato nahrávka pokračovala ve stylu započatém na předchůdci, ale v mnoha ohledech ho co do extrémnosti a experimentálnosti překonala a stala se tak nejméně přístupnou nahrávkou kapely. The 3rd and the Mortal na této desce došli nejdál v práci s kontrasty, kdy stále více využívali tišší pasáže, které ovšem často přecházeli do zničujících kontrastních ploch, které tlačili na pilu ještě více než na předchozí desce. Také se dá říci, že na In This Room se ještě více projevil vliv elektroniky (například jedenáctá položka alba Hollow zní, jako Aphex Twin s rockovou rytmikou v zádech), který vygradoval na následující nahrávce a také free jazzu. Celkovou náladu disku pak lze opět označit jako pochmurně krásnou (podobné pocity ve mně vyvolává například tvorba Angela Badalamentiho či krajana Molvaera), přesto je oproti Painting on Glass lehce odlišná. Nejen díky této krásné a zvláštní atmosféře, ale i díky skvělým skladbám, které všechny využité styly tmelí v jeden funkční celek, je album In This Room výbornou nadžánrovou hudbou a pro mě osobně nejlepší deskou pod jménem The 3rd and the Mortal.

Kapitola 3 – Memoirs

Trvalo dalších pět let, než kapela nahrála další album. Jednou z nejzásadnějšch změn oproti předchozím albům byla personální výměna na postu vokalistky, když dosavadní zpěvačku Ann-Mari Edvardsen, která se chtěla plně věnovat studiu operního zpěvu a projektu jménem Tactile Gemma (společně se sestrou Monikou a mozkem její tehdejší kapely Atrox, Rune Sørgårdem), nahradila Kirsti Huke. Další zásadní změnou pak bylo výrazné otočení stylovým kormidlem směrem k elektronice a jejím subžánrům. Na Memoirs se totiž velice často cituje od trip hopových velikánů Massive Attack a Portishead, experimentální královny Björk, francouzů Air (v jejich méně vtíravých chvilkách) a vzpomenout jistě můžete i leckteré nahrávky z katalogu kultovního labelu Ninja Tune. Přestože je možné celkem dobře vystopovat inspirační vlivy, v žádném případě se nejedná o bezduchou kopírku. Celkově pak lze říci, že ačkoli je na albu stále patrná přítomnost živé kapely, tak je často zatlačená všudypřítomným samplováním a beaty. Navzdory tomu však nahrávka nezní nijak chladně a opět se na ní sází na příjemně nostalgickou notu (častý retro zvuk).

Epilog

Po Memoirs ještě The 3rd and the Mortal vydali dvě raritní alba, po nichž se odebrali na odpočinek a byť je odkaz těchto velikánů norské scény možný trochu vystopovat například v tvorbě projektu The Soudbyte jejich kytaristy Tronda Enguma, nebo v tvorbě Peccatum (také již neaktivní), zeje po této kapele velká díra. Pokud tedy tvorbu tohoto souboru neznáte, okamžitě si ji poslechněte! Byť rozhodně není na první poslech, je dílem jedné z nejlepších kapel, které se kdy na hudební scéně vyskytli.

-jt-