The Prodigy

Invaders Must Die

Nové album populární britské kapely The Prodigy, Invaders must die, sice nepřináší žádné převratné změny, ale alespoň dává svou nespornou kvalitou zapomenout na kaňku diskografie bláznivých Britů v podobě minulého alba Always Outnumbered, Never Outgunned.

Takže pointu celého příběhu, tedy že The Prodigy už mají svá nejlepší léta za sebou, jsme prozradili hned na začátku a pokusíme se tedy nahlédnout na desku Invaders must die střízlivým pohledem ( u redaktora –jt- bych na střízlivý pohled dvakrát nesázel, jelikož střízlivost se u něj vyskytuje v periodách delších než je např. přestupný rok; pozn. šéfredaktora). The Prodigy už dávno nejsou tou kapelou, která dokázala oslovit posluchače napříč hudebním spektrem, která ovlivnila řadu dalších interpretů a která se objevovala v téměř všech periodikách počínaje odbornými magazíny a konče teenagerským brakem. Nejprve svět v době vzrůstající vlny zájmu o taneční hudbu ohromili albem Experience, aby ho poté posadili na zadní partie těla díky vrcholnému počinu Music for the Jilted generation, který i přes době poplatné momenty (veselá No Good), působí stále téměř dokonale. Následná deska The Fat of the Land je také kvalitní dílo, které obsahovalo několik hitů a v rámci scény jde o velice nadprůměrné album, ale kvalit MFJG už bohužel nedosáhla. Po sedmileté pauze, vyplněné například obstojným sólovým albem zpěváka Maxima, vyšlo album Always Outnumbered, Never Outgunned a kapele se dostalo místo potlesku spíše posměchu. The Prodigy sice zněli jako řezačka betonu, ale nosných a nerepetivních momentů bylo na albu jako šafránu. Při očekávání nové desky tedy vyvstávala otázka, zda-li se jednalo o pouhé zaškobrtnutí, nebo počátek pádu dřívějších ikon elektronické muziky, raveu a techna.

Nové album si sice ponechalo poměrně dost styčných bodů s minulou deskou, ale oproti ní je přeci jenom o něco přitažlivější. Na desce Invaders must die je stále cítit naštvanost a občas to vypadá, jako kdyby chtěla kapela vymlátit z posluchače duši. Dokonce se jedná o zvukově nejsyrovější album, které ale kromě utlučení posluchače tentokrát přináší i nástavbu v podobě dobře konstruovaných písní a postupem času se z desky vyloupne i pár hitů, které byť nedosahují kvalit notoricky známých songů z dřívějška, tvoří kostru alba. Co si ale mohli pánové odpustit je skladba Warrior´s Dance s hostující Amandou Ghost, která odkazuje na dancefloorovou módu devadesátých let a svým vlezlým nápěvem (mimochodem už je k ní natočen i klip) hypnotizuje posluchače. Druhým a o poznání slavnějším hostem je pak Dave Grohl (Foo Fighters, Nirvana), který se tentokrát opět chopil paliček a natloukl dvě skladby.

Invaders must die je kvalitní deska, přesto až budu mít za čas chuť na The Prodigy, s největší pravděpodobností sáhnu po nějakém z trojice alb začínajících Experience.Tím je myslím řečeno vše podstatné.

Rok vydání:
2009

Vydavatelství:
Take Me To Hospital

Seznam písní:
Invaders Must Die
Omen
Thunder
Colours
Take Me To The Hospital
Warriors Dance
Run With The Wolves
Omen Reprise
World’s On Fire
Piranha
Stand Up

65%

-jt-