TriORE
Three Hours
Pokud by Vás zajímalo, jak vypadá průnik hudebního snažení militaristy a onanisty, pak si poslechněte album Three Hours mezinárodního projektu TriORE.
Ne, nemluvím z cesty, jen s velkou mírou nadsázky a se skoro až přehnanou snahou zaujmout prvním odstavcem, jak radí příručka 1000+1 rada pro bulvární hyenu, komentuji oblíbené tématické celky zúčastněných hudebníků. Takže k věci.
Projekt TriORE je společným dítkem Christiana Erdmanna a Tomase Petterssona, tedy dvou významných person okrajových hudebních žánrů, které je možné zařadit pod neofolkovou škatulku. První jmenovaný je oním militaristou, jelikož pod hlavičkou svého projektu Triarii tvoří martial industrial, který by díky své hymničnosti a převládajícímu pochodovému tempu klidně mohl sloužit jako hudební podklad ke kontroverznímu snímku Triumf vůle německé režisérky Leni Riefenstahlové, zatímco druhý jmenovaný je členem křehkého, apokalypticko folk-popového projektu Ordo Rosarius Equilibrio, jehož poslední album bylo zasvěcené onanii.
Ne vždy však spojením dvou hudebních veličin automaticky vznikne kvalitní sloučenina. Díky … (zde si dosaďte libovolné božstvo, či jinou entitu v níž věříte) to není případ tohoto disku, který naštěstí nezní jako výsledný produkt krkolomného smíchání základních ingrediencí typických pro výše uvedené interprety, ale jako deska, která sice z těchto prvků vychází, ale nenechává se jimi nijak svazovat a dále je rozvíjí. Mně samotnému pak ve srovnání s posledními alby domácích souborů obou členů, vychází Three hours jako nejsvěžejší a nejlepší z této trojice nahrávek. Tato koncepční deska, jejímž tématem je časový tok, totiž disponuje na jedné straně velmi hitovými momenty (nikoli podbízivými), které však na straně druhé nikterak nenarušují pečlivě budovanou atmosféru. Zatímco při seznamování s tímto materiálem zřejmě posluchač klade největší důraz právě na ony nejvýraznější momenty, reprezentované vokály a melodickými refrény, pak s každým dalším poslechem klesá hlouběji a hlouběji do útrob alba a objevuje jemné zvukové hrátky na pozadí hlučného podkladu. Nejen díky těmto protikladům, které se objevují po celou hrací dobu, deska drží velmi dobře pohromadě a tvoří jednotný celek (ostatně jak se na koncept sluší).
Těžko se popisují celkové dojmy a emoce proudící posluchačem během poslechu a rozhodně hodně záleží na rozpoložení, s nímž posluchač k této téměř třičtvrtěhodinové desce přistupuje. Nejvíce z desky sálá jakási zasmušilost až ponurost, která moc nadějí na světlejší zítřky nenabízí, přesto však posluchač během poslechu nepociťuje nějaké výrazné nepohodlí, spíše jakoby odevzdaně naslouchá již známým či tušeným faktům.
Hodnocení:
Three Hours je jednou z těch šťastných desek, které zaujmou při prvním poslechu, ale opakovaným poslechem nic ze své krásy neztrácejí. Velice kvalitní dílo.
Rok vydání:
2009
Vydavatelství:
Cold Meat Industry
Seznam písní:
The First Three Hours
Victory rising
After Summer we Fall
Another Love, another Hate
No Tears are shed for You and Me
Pleasures & Tortures
Fires burn, like Fires do
Let us meet in the Trenches
There’s a Smell to Life that dies
Europa’s Dream
The Last Three Hours
85%
-jt-
Zajímavě napsaný článek
To je pravda, ale hudba mi už tak zajímavá nepřišla.