Uhdeho Zvěstování zbytečně narušuje výrazná gestikulace
Od začátku letošního září je možné na prknech vinohradského divadla zhlédnout komedii Milana Uhdeho Zvěstování, aneb Bedřichu jsi anděl. Třicet let starou, samizdatovou hru, pojednávající o intimním životě německého myslitele Karla Marxe, nastudoval pro start podzimní sezóny režisér Jan Burian. Komorní hra je uváděna v rámci Studiové scény Divadla na Vinohradech.
Divadelní hra z roku 1986 je de facto lidově podaný a komediálně laděný životní příběh Karla Marxe v období jeho londýnského exilu. V inscenaci nazývaný Karel Max zjistí, že čeká nemanželské dítě se svou služkou Leni (ve skutečnosti se Marxova služka jmenovala Helene Demuthová), s níž nesčetněkrát podváděl svou manželku Beny (v reálu Jenny). Karlu Marxovi se tak v roce 1851 narodil levoboček Frederick Lewis Demuth a jelikož jeho biologický otec nebyl ochoten svého syna přijmout, přihlásil se k otcovství Friedrich Engels (v Uhdeho hře nazývaný jako Bedřich) a malý Frederick byl poslán do dělnického sirotčince. Uhde se ve své hře držel veškerých reálií – jmény hlavních hrdinů i situováním děje do ubohého příbytku Marxových v Londýně. „Všechno je psáno na základě faktu. Milan Uhde šátral v dostupných spisech,“ poukazuje herec Otakar Brousek, který v inscenaci ztvárňuje Marxova přítele Engelse. „Mnou ztvárněný Bedřich se o Marxe vlastně staral. Měl nemanželské dítě se služkou, což byl tehdy obrovský průšvih. Tihle lidé, kteří se zajímají o lidstvo a chtějí ho přetvořit k lepšímu, často nejsou schopni se postarat o svoji rodinu. Lenin, Hitler, všichni měli svůj život v troskách,“ zauvažoval Brousek.
Komedie Zvěstování, aneb Bedřichu jsi anděl se z politických důvodů dočkala premiéry až s rozpadem východního bloku. V roce 1988 byla nejprve uvedena v chorvatském Záhřebu. V Čechách si diváci museli počkat až do června roku 1990, kdy ji nastudovalo liberecké divadlo. Teprve poté se hra dostala i na další divadelní prkna. Byť je inscenace laděna jako komedie, režisér Jan Burian z ní vykřesal především groteskní prvky. Herec Tomáš Pavelka ztvárňující postavu Karla Maxe působí v dlouhé noční košili dostatečně komicky jen svým oblečením. K tomu dokáže elegantně dodat jistý šarm při pohybových etudách (tiché plížení kolem spící manželky), avšak scéna je opakována hned několikrát a trhané pohyby s výraznou gestikulací jsou pak spíše divákovu oku na obtíž. To samé platí i o Andree Černé, coby žárlivé manželce Beny. Herečka známá svou rolí v Princezně ze mlejna nezapře svůj komediální talent a ve hře často zastiňuje oba mužské protagonisty (Brouska a Pavelku). Avšak přehnaná gestikulace a výrazná mimika rozdráždí nejedno divácké oko.
Jak již bylo naznačeno. Režisér Jan Burian vede herce (tedy především ústřední manželský pár) k velmi výraznému expresivnímu projevu, což v komorním prostředí a prostoru vinohradského Studia působí na diváka místy až nepříjemně. Je samozřejmě patrné, že jde o záměrné přehrávání, ovšem místa s výrazně stylizovanou loutkovitou gestikulací v celkově nadsazené dynamice pozbývají na kontrastu i logice. Otakar Brousek si coby Bedřich udržuje po celou dobu hry pro něj typický šarm a jeho postava lehce přiopilého bonvivána tak přidává hře další komediální prvek. Oproti Černé a Pavelkovi navíc nepůsobí tak expresivně. Poslední výrazná postava hry v podání Zuzany Vejvodové, která na divadelních prknech představuje Leni bohužel nemá v inscenaci tolik prostoru jako ostatní a nemůže tak předvést víc, než poplakávající svedenou služku. Herecky se blýskne pouze krátce ve snové scéně.
Hodnocení:
Ponechá-li se stranou fakt, že ústřední postavou komedie je Karel Marx, nabízí Zvěstování, aneb Bedřichu jsi anděl jen banální milostnou zápletku. Divadlo na Vinohradech pojalo nejnovější zpracování samizdatové hry natolik komediálně – gestikulací, mimikou, dikcí i pohybem – že jemnost a vtipnost Uhdeho textu zbytečně zaniká ve vyhroceném expresivním projevu. Hodilo by se prostě trochu ubrat na názornosti. Ale i přesto – inscenace nijak neurazí…
Imbecilní hra, jejíž jedinou snahou je ztrapnit Marxe. A to je na divadelní hru málo. Je vlastně velmi podobná těm věcem, které vznikaly v 50. letech, a které se snažily ztrapnit a zdiskreditovat vše na čem stála první republika.